9 C 23/2023-95 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků pozemku st. , číslo, , jehož součástí je rodinný dům č. p. , číslo, , pozemku st. , číslo, , jehož součástí je stavba bez č. p., pozemků č. , číslo, zapsaných v katastru nemovitosti na LV č. , hodnota, , vedeném pro katastrální území a obec , adresa, u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, (dále též jen „předmětná nemovitost“). Spoluvlastnický podíl žalobce činí 1/3 celku a žalovaného 2/3 celku. Žalobce již nemá zájem na setrvání v podílovém spoluvlastnictví se žalovaným, neboť nemovitost užívá pouze žalovaný. On zasílal žalovanému nabídku odprodeje jeho podílu. Žalovaný nesouhlasil s nabízenou cenou. Vzhledem k tomu, že mezi nimi nedošlo k dohodě, je nucen podat tuto žalobu. Nemovitost nelze reálně rozdělit, jde o běžný rodinný dům. On sám nechce být jediným vlastníkem, pokud by žalovaný neměl o nemovitost zájem, nezbývalo by než prodat jí ve veřejné dražbě. Žalobce se z jednání soudu dne 19. 12. 2024 omluvil, s tím, že souhlasí, aby soud přikázal nemovitosti žalovanému za cenu stanovenou znaleckým posudkem, tj. ve výši 440 000 Kč.2. Žalovaný uváděl, že jednal s žalovaným. Je ochoten koupit spoluvlastnický podíl žalobce, jeho představa o ceně je však nižší než žalobce.3. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že žalobce je vlastníkem ve výši podílu 1/3 a žalovaný ve výši podílu 2/3 na nemovitostech pozemku st. , číslo, , jehož součástí je rodinný dům č. p. , číslo, , pozemku st. , číslo, , jehož součástí je stavba bez č. p., pozemků č. , číslo, zapsaných v katastru nemovitosti na LV č. , hodnota, , vedeném pro katastrální území a obec , adresa, u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, .4. Jak vyplývá ze shora uvedeného, mezi účastníky byla v řízení sporná obvyklá cena stavby. Soud proto zadal vypracovat znalecký posudek, který vypracoval soudní znalec z oboru ekonomika, ceny a odhady nemovitostí, , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 4. 8. 2024. Znalec v něm předmětnou nemovitost popsal s tím, že se jedná původně o zemědělskou usedlost s provozní a obytnou částí. Obytná část byla v padesátých letech rekonstruována do stávající vizuální podoby. Stavebně technický sta nemovitosti je kritický. Do domu částečně zatéká a v části opadává omítka. Objekt je dvoupodlažní bez podsklepení. Stavba se nalézá v použitelné stavu, avšak při velmi značné redukci běžných nároků na bydlení. Všechny prvky stavby lze hodnotit jako podstandardní. Technický stav je dlouhodobě zanedbáván a prakticky bez pravidelné údržby. Vybavenost je velmi nízká, objekt prakticky není vytápěn, má 3 lokální topidla na tuhá paliva. Hygienické zázemí je tristní, stavební stav ve značném stupni nedokončení. V 1 NP je kuchyň s obývacím pokojem, chodba, schodiště, místnost hygienického zázemí. V 2 NP jsou dvě obytné místnosti, chodba, balkon. Na přízemní část domu navazuje provozní část se sedlovou střechou s krytinou z vlnitého eternitu. Je tvořena neutěšenými skladovými prostory bývalých chlévů. Na pozemku jsou další dvě provozní stavby bývalé usedlosti. Stavby jsou převážně na konci své životnosti. Cena byla vypočtena porovnávací metodou, a to na základě skutečně realizovaných prodejů nemovitostí, které byly uskutečněny v období 10 měsíců zpětně v katastru , adresa, , kdy došlo k prodeji 27 objektů z nichž vybral šest, které jsou nejvíce obdobné. Celkovou obvyklou cenu stanovil částkou 1 320 000 Kč.5. Potvrzením , právnická osoba, ze dne 1. 11. 2024 je prokázáno, že účet č. , č. účtu, ve vlastnictví žalovaného vykazuje k 1. 11. 2024 zůstatek ve výši 440 620,39 Kč.6. Podle § 1143 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.), nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Podle § 1144 odst. 1, 2 o. z., je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. (2) Rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích. Podle § 1147 OZ, není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.7. V řízení bylo prokázáno, že účastníci jsou spoluvlastníky předmětné nemovitosti a dohody o zrušení a vypořádání tohoto majetkového společenství nebylo dosaženo. Soud nedošel k závěru, že by bylo možné reálně věc rozdělit. Jak vyplývá ze znaleckého posudku, jde o rodinný dům s přilehlými skladovými prostory. Těžko lze tedy uvažovat o rozdělení nemovitosti, která by odpovídala podílům spoluvlastníků. Žalovaný v řízení projevil zájem o výlučné vlastnictví nemovitosti a prokázal, že má dostatek finančních prostředků na výplatu spoluvlastnického podílu žalobci. Naopak žalobce nechtěl již dále ve spoluvlastnictví setrvat o nemovitost jakožto výlučný vlastník zájem neměl. Navrhoval zrušení podílového spoluvlastnictví a jeho vypořádání, tak, že žalovaný mu vyplatí cenu vyplývající ze závěru znaleckého posudku připadající na jeho spoluvlastnický podíl tj. ve výši 440 000 Kč. Je zřejmé, že účastnící jsou ve shodě ohledně toho, jak má ke zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví dojít. Soud proto rozhodl tak, že předmětná nemovitost se přikazuje do výlučného vlastnictví žalovaného, kterému současně bylo uloženo, aby žalobci zaplatil vypořádací podíl 440 000 Kč.8. O nákladech řízení soud rozhodoval podle § 142 o. s .ř. a vyslovil soud, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, protože vypořádání podílového spoluvlastnictví je řízení zvláštního charakteru, žalobu může podat kterýkoliv z účastníků, soud při vypořádávání není vázán návrhy stran a nelze z tohoto důvodu uvažovat o tom, že by některý z účastníků měl v řízení úspěch. Dle rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 262/20 …považuje Ústavní soud za ústavně konformní východisko při rozhodování o nákladech řízení, jímž bylo vypořádáno zrušené spoluvlastnictví, spatřovat u obou stran (u všech spoluvlastníků) částečný úspěch ve věci ve smyslu § 142 odst. 2 a 3 o. s. ř. Zásadně je namístě rozhodnout, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, na což pamatuje druhá z alternativ upravených v § 142 odst. 2 o. s. ř.; poměrné rozdělování nákladů řízení zde z právě vyložené povahy věci nemá smysl, stejně jako je v dané fázi řízení již vyloučeno hledat na straně kteréhokoli účastníka plný úspěch ve věci a aplikovat § 142 odst. 1 o. s. ř. V odůvodněných případech lze některému z účastníků přiznat právo na náhradu nákladů, a to podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť způsob vypořádání spoluvlastnictví (i stanovení míry úspěchu jednotlivých účastníků) závisí na úvaze soudu (viz bod 24 nálezu). Zvláštními okolnostmi konkrétního jedinečného případu může být např. obstrukční chování spoluvlastníka, nezájem o konstruktivní vyřešení věci nebo šikanózní výkon práva. Šikanózním jednáním však není sama o sobě skutečnost, že některý (nebo každý) ze spoluvlastníků navrhuje přikázání spoluvlastněného majetku do svého výlučného vlastnictví (což je v soudní praxi situace obvyklá); obecný soud by musel přesvědčivě vyložit další důvody, které jej vedly k závěru, že je (výjimečně) namístě danému spoluvlastníku uložit povinnost hradit náklady řízení jinému spoluvlastníkovi. Soud má za to, že zde nejsou žádné zvláštní okolnosti, které by odůvodňovaly jiný postup, než jak bylo ústavním soudem uvedeno. V jednání žádného z účastníků nelze spatřovat obstrukční chování, pokud se účastníci nebyly schopni shodnout na ceně nemovitosti, tak to nelze přičítat k tíži žádnému z nich.9. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V řízení Česká republika platila ze svých rozpočtových prostředků částku 23 640 Kč na znalečném. Soud pak při rozhodování o jejich úhradě vycházel ze stejné zásady, jak uvedeno v předchozím odstavci ohledně nákladů řízení. Každému z účastníků bylo uloženo, aby uhradil polovinu této částky, tj. 11 820 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný již uhradil zálohu ve výši 5 000 Kč bylo mu uloženo zaplatit zbývající částku ve výši 6 820 Kč.10. Lhůta ke splnění ukládané povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v trvání 3 dnů od právní moc tohoto rozsudku.