9 C 45/2024-69 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni celkem , částka, s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že s žalovaným byla uzavřena dne , datum, smlouva o spotřebitelském úvěru ve výši , částka, . Z toho bylo žalovanému vyplaceno na účet , částka, částka ve výši , částka, byla použita na úhradu provize zprostředkovatele úvěru. Žalovaný měl úvěr vrátit ve splátkách po , částka, . Žalovaný úvěr včas nevrátil, a proto byl úvěr zesplatněn ke dni , datum, . Samotná smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku přes internet a zasláním ověřovací platby ve výši 1 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný nic neuhradil, tak žalobkyně zaslala dle čl. IV bod 4 písm. b) a d) smlouvy tři upomínky k úhradě. Za tyto upomínky bylo účtováno jako náhrada nákladů spojených s jejím uplatněním částkou , částka, Kč. Dále byla žalovanému naúčtována smluvní pokuta podle čl. IV bod 2 písm. c) smlouvy za prodlení ve výši , částka, za každý jednotlivý případ, kdy se žalovaný dostane do prodlení ve výši 3x , částka, . Žalobkyně dále požaduje zaplacení úroku ve výši , částka, . Žalobkyně tedy požaduje zaplacení jistiny ve výši , částka, , zákonný úrok z prodlená z dlužné jistiny za období od , datum, do zaplacení, úroku 27,28 % ročně z jistiny za období od , datum, do , datum, a úroku 14,75 % ročně z jistiny za období od , datum, do zaplacení. Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně si k tomu účelu vyžádala i výplatní pásky žalovaného (za období 9 a 11/23). Z podkladů žalobkyně vypočetla průměrný příjem žalovaného částkou , částka, . Informace o výdajích žalovaného získal od něho a dále i ze statistických údajů. V registru exekucí a insolvenčním rejstříku neměl žalovaný žádný záznam.2. Soud nařídil ve věci dne , datum, jednání, z něhož se žalobkyně omluvila, žalovaný se neomluvil, k jednání se nedostavil.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, bylo zjištěno, že se žalobkyně a žalovaný dohodly s odkazem na ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru na tom, že žalovanému bude poskytnut úvěr , částka, a že žalovaný poskytnuté peněžní prostředky vrátí ve 40ti měsíčních splátkách.4. Z předložených výplatních pásek je zřejmé, že žalovanému byla vyplácena mzda za období září 2023 měl čistý příjem , částka, a za měsíc listopad 2023 ve výši , částka, (přitom prémie činí částku , částka, ).5. Z listiny nazvané Posouzení úvěruschopnosti zákazníka bylo zjištěno, že žalobkyně zjistila výši příjmu žalovaného ve výši , částka, čistého měsíčně, výdaje žalovaného ve výši , částka, na bydlení. Bylo zjištěno, že bydlí u rodičů. Dále bylo ověřováno v registrech, přitom bylo zjištěno, že žalovaný nemá žádný záznam v centrální evidenci exekucí, není na něho vedeno insolvenční řízení.6. Ze zprávy , právnická osoba, (č. l. 41 spisu) bylo zjištěno, že na účet č. , č. účtu, , byla dne , datum, připsána z účtu č. , č. účtu, částka celkem , částka, .7. Podle § 75 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném v době uzavření předmětné smlouvy, (dále ZSÚ) je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.8. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku k nemožnému.12. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že v daném případě nelze učinit závěr, že žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy s žalovaným postupovala s odbornou péčí a splnila svou povinnost posoudit schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet. Žalobkyně měla posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, že vzala v úvahu údaje o příjmech žalovaného zjištěných z jeho výplatních pásek, o jeho výdajích dle jím sdělených informací a dle statistických údajů, zjišťovat informace z externích registrů. Přitom z těchto všech údajů došla k závěru o úvěruschopnosti žalovaného. Účelem povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, jenž vyplývá ze shora cit. zákonných ustanovení, je ochrana spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnosti jako celku, neboť napomáhá předcházet negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí a součástí této péče je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k jejich prověření a posouzení. Důsledkem nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele je dle již ustálené judikatury závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku k tomu viz. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-79/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Soud má za to, že žalobkyně nevěnovala náležitou odbornou pozornost při zjišťování údajů o poměrech žalovaného vůči jejím schopnostem úvěr splácet. Je sice zřejmé, že žalovaný měl příjem, z kterého mohl svůj úvěr splácet. Nicméně soud má za to, že žalobkyně dostatečně neprověřila informace o závazcích žalovaného a spokojila se s jeho čestným prohlášením, že žádné nemá. Žalobkyně mohla využít možnosti výpisu z bankovních registrů poskytujících informace o platební historii dlužníka (např. CBCB, REPI atd.). Soudu z jeho úřední činnosti známo, že žalovaný měl vedena řízení pro zaplacení z různých úvěrů, a z jejich lustrací zjistil, že v době, kdy byl žalovanému poskytován úvěr měl závazky, které nebyl schopen platit (např. 13 C 61/2025, 11 C 256/2023, 3 C 201/2023, 11 C 191/2023, 29 EXE 264/2024). Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného bez řádné pečlivosti a svoji povinnost ve smyslu § 86 odst. 1 ZS zanedbala. Předmětnou úvěrovou smlouvu proto soud hodnotí jako absolutně neplatné právní jednání se všemi důsledky, jež z tohoto závěru plynou.14. Nárok žalobkyně proto soud posoudil jako pohledávku z bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 o. z. Žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši , částka, . Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni tuto částku s úrokem z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od , datum, (tj. od data poté, kdy byl dluh zesplatněn) do zaplacení. Ve zbytku shledal soud vzhledem k přijatým závěrům žalobu žalobkyně nedůvodnou a jako takovou ji zamít