9 C 74/2025-89 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni celkem 20 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že s žalovaným byla jejím právním předchůdcem (původně společností , právnická osoba, ) poskytnuta částka celkem ve výši 20 000 Kč, která byla vložena na účet žalovaného č. , č. účtu, ve dvou částkách.2. Postupem podle ustanovení § 115a o.s.ř. rozhodl soud se souhlasem účastníků o žalobě rozsudkem bez jednání na základě listinných důkazů předložených žalobcem. Žalovaný žádné důkazy nepředložil ani neoznačil a k věci samé se nevyjádřil.3. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že z účtu společnosti , právnická osoba, byly provedeny platby ve prospěch účtu č. , č. účtu, a to dne 11. 6. 2023 ve výši 2x 1 000 Kč a 18 000 Kč.4. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2024 uzavřené mezi společností , právnická osoba, jakožto postupitelem a společností , právnická osoba, . jakožto postupníkem vyplývá, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným. Dále ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 10. 12. 2024 uzavřené mezi společností , právnická osoba, jakožto postupitelem a společností , právnická osoba, . jako postupníkem došlo k postoupení pohledávky žalovaného. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému sděleno dopisem ze dne 26. 12. 2024. Dokladem o doručování bylo prokázáno, že sdělení mu bylo zasíláno téhož dne.5. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Nárok žalobkyně soud posoudil jako pohledávku z bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 o. z. a to vzhledem k tomu, že žalobkyně není schopná předložit s prokázat existenci původního závazku tj smlouvy o spotřebitelském úvěru, která měla být s žalovaným uzavřena. Soud má za prokázané, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce poskytl žalovanému částku ve výši 20 000 Kč. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni tuto částku, jak uvedeno ve výroku rozsudku.7. Požadavek žalobce na zaplacení úroků z prodlení má oporu v ustanovení § 1968 o.z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výše úroku z prodlení od 1.1.2014 je stanovena ve vlád. nař. č. 351/2013 Sb. tak, že odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů. Soud proto žalované uložil zaplatit z dlužné částky i úrok z prodlení tj. od 6. 1. 2025, kdy se dostal do prodlení poté, co byl vyzván k zaplacení dlužné částky.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 330,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 1 900 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 050 Kč ve výši 1 480,50 Kč.