9 C 89/2025-77 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 18. 3. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 822 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovaným uzavřeli dne 22. 9. 2024 smlouvu o úvěru na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr splácet společně s úrokem a poplatky. Žalovaný svoji povinnost splatit úvěr nesplnil. Žalobkyně vedle jistiny požaduje i zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatek za bezpečnou splátku v výši 396 Kč, poplatek za SMS servis ve výši 196 Kč, úrok ve výši 2 205 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 1 030 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr řádně nesplácel proto jej žalobkyně zesplatnila k 17. 1. 2025 a vyzvala žalovaného k zaplacení celého úvěru. Žalovaný úvěr neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žaloba mu byla doručena do vlastních rukou dne 21. 7. 2025 K jednání soudu dne 5. 9. 2025 se žádný z účastníků řízení nedostavil. Zástupce žalobce se z jednání omluvil, žalovaný nikoliv. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne spolu s žalobou dne, jak uvedeno výše. Soud postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a jednal v nepřítomnosti účastníků řízení.3. Z provedeného dokazování byly prokázány tyto skutečnosti. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli 22. 9. 2024 smlouvu na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit tuto částku společně s úrokem dle splátkového kalendáře a poplatky v měsíčních splátkách. Toto bylo prokázáno smlouvou o úvěru, úvěrovými podmínkami.4. Žalovaný na základě této smlouvy vyčerpal celkem částku 15 000 Kč, přitom nic neuhradil. Toto bylo prokázáno výpisem čerpání, splátek a úhrad. Žalovaný toto nijak nezpochybnil a netvrdil a neprokázal, že by čerpal nižší částku nebo že uhradil více.5. Z Karty klienta bylo zjištěno, že žalobkyně získala o žalovaném informace ke spotřebitelskému úvěru ve výši 15 000 Kč – nemá žádné vyživovací povinnosti, je zaměstnaný s příjmem okolo 35 000 Kč měsíčně, není v domácnosti s nikým, kdo by měl příjem, platí splátky úvěru jiným společnostem ve výši 5 000 Kč měsíčně. Z dostupných registrů bylo zjištěno, že neprochází systémem ISIR, v systému NRKI nemá žádný záznam, v systému SOLUS není nebo má příznak C, Z, v systému CRIBIS nemá záznam o exekuci.6. Výzvou ze dne 17. 1. 2025 byl žalovaný vyzván k zaplacení celého dluhu ve výši 20 822 kč do 14 dnů od sepsání této výzvy. Z dokladu o doručení je zjištěno, že výzva byla žalovanému odeslána dne 20. 1. 2025.7. Ze zprávy , právnická osoba, bylo zjištěno, že na účet č. , č. účtu, jehož vlastníkem je žalovaný byla dne 22. 9. 2024 připsána částka ve výši 20 000 Kč od společnosti , právnická osoba, .8. Podle § 75 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném v době uzavření předmětné smlouvy, (dále ZSÚ) je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.9. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že v daném případě nelze učinit závěr, že žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy s žalovaným postupovala s odbornou péčí a splnila svou povinnost posoudit schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet. Žalobkyně měla posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, že byla vyhodnocena na základě tvrzení žalovaného o jeho příjmech a výdajích. Dále ilustrací ISIR, SOLUS, NRKI a CRIBIS. Účelem povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, jenž vyplývá ze shora cit. zákonných ustanovení, je ochrana spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnosti jako celku, neboť napomáhá předcházet negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí a součástí této péče je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k jejich prověření a posouzení. Důsledkem nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele je dle již ustálené judikatury závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku k tomu viz. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-79/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Soud má za to, že žalobkyně sice tvrdí, že byla zjišťována schopnost žalovaného úvěr splácet, nicméně ničím neprokazuje, co bylo zjištěno, zejména pak pokud jde o příjmy žalovaného – nebyla ověřena tvrzená výše příjmu žalvaoného. Byly vyčísleny výdaje žalovaného, tedy jeho životní minimum a výdaje na bydlení. Byla také zjištěna výše jeho splátek jiných úvěrů. Podstatný je tedy zejména příjem žalovaného, zda je schopen krýt své výdaje a platit své jiné závazky. Jak vyplývá z listiny předložené žalobkyní nazvané Úvěrová zpráva, z které je patrné, že žalovaný u žalobkyně podal více žádostí o úvěr, kdy některé byly odmítnuty a některé odvolány, kde se soud domnívá, že nebyl schopen svými majetkovými poměry na úvěr dosáhnout. Jak uvedeno výše, tak požadovaná povinnost prověřovat úvěruschopnost není jen formálním aktem, ale musí jít o činnost, které vede k jistému a určitému zjištění poměrů žadatele o úvěr. Soud má za to, že žalobkyně tuto svoji povinnost zanedbala a nesplnila tak povinnost ve smyslu § 86 odst. 1 ZS. Předmětnou úvěrovou smlouvu proto soud hodnotí jako absolutně neplatné právní jednání se všemi důsledky, jež z tohoto závěru plynou.13. Nárok žalobkyně proto soud posoudil jako pohledávku z bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 o. z. Žalobkyně poskytla žalované částku celkem ve výši 15 000 Kč. Žalovaný nic neuhradil. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč. Soud vzhledem k přijatým výše uvedeným závěrům zbytek žaloby shledal za nedůvodnou a jako takovou ji zamítl, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku. O úroku z prodlení rozhodoval soud podle § 1970 o. z. a uložil jej žalovanému zaplatit od 1. 3. 2025 tj. od data následujícího poté co měl dle předžalobní výzvy uvedenou částku zaplatit.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 167,68 Kč, přičemž tato částka představuje 44,08 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72,04 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 27,96 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 834 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 822 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.