24 C 197/2020-46 — Okresní soud v Jihlavě

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 3 893 Kč s příslušenstvím jako dluhu na nesplacené jistině úvěru a souvisejících poplatcích ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní a žalovanou. Z provedeného dokazování soud zjistil, že v žalovanou nepodepsaném dokumentu označeném jako„ Smlouva o revolvingovém úvěru [číslo]“ ze dne [datum] je žalobkyně označena jako úvěrující a žalovaná jako klient a je identifikována jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu, číslem občanského průkazu, telefonním kontaktem, e-mailovou adresou a číslem bankovního účtu. Žalovaná svou totožnost žalobkyni prokázala poskytnutím kopie svého občanského průkazu a poskytla jí rovněž kopii své výplatní pásky za měsíc leden [rok]. Uvedená„ Smlouva o revolvingovém úvěru [číslo]“ obsahuje závazek úvěrujícího poskytnout klientovi na jeho požádání peněžní prostředky do výše úvěrového limitu 50 000 Kč s tím, že výše prvního čerpání činí nejvýše 5 000 Kč, dále obsahuje závazek klienta uhradit do konce každého kalendářního měsíce minimální splátku úvěru ve výši jedné pětiny částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však 300 Kč, povinnost klienta uhradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru, smluvní úrok ve výši 20 % měsíčně z poskytnutých peněžních prostředků, nebo ve výši 15 % ročně, stane-li se celý dluh splatným, a smluvní pokutu ve výši 121 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení se splacením dluhu či jeho části. Klient je oprávněn požádat o čerpání úvěru prostřednictvím SMS, nebo prostřednictvím elektronického formuláře pro čerpání úvěru umístěného v jeho uživatelském účtu. Na účet žalované [číslo] [bankovní účet] byla z účtu žalobkyně převedena dne [datum] platba ve výši 5 000 Kč. Podle sdělení [právnická osoba] byla majitelem a jediným disponentem uvedeného účtu v únoru [rok] žalovaná. Podle výpisů k revolvingovému úvěru dosahovala celková dlužná částka ke dni [datum] výše 3 893 Kč, přičemž na úhradu dluhu byla zaplacena částka 5 482 Kč. Výzvou ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovanou k uhrazení dlužné částky do [datum]. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření„ Smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo]“ ze dne [datum] mezi účastníky v podobě předložené soudu. Podle tvrzení žalobkyně měla být smlouva uzavřena v písemné formě, přičemž za písemnou formu se podle ustanovení § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění účinném od 19. 9. 2016, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) [číslo] ze dne [datum], o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999 [číslo]). Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle ustanovení §§ 5 a 6 zákona č. 297/2016 Sb., lze k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na webových stránkách www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva mezi účastníky uzavřena elektronicky na internetových stránkách žalobkyně, přičemž žalovaná uvedený dokument nijak nepodepsala. Z ostatních okolností kontraktačního procesu (zejména z převodu částky 5 000 Kč na účet žalované), které časově souvisí s tvrzeným sjednáváním smlouvy o úvěru, lze sice dospět k závěru, že žalobkyně jednala s žalovanou, avšak nelze z toho dovodit, na jakém znění smlouvy se smluvní strany dohodly. Žalobkyně soudu předložila znění smlouvy ve formátu elektronického souboru.pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dopět k závěru, že znění smlouvy v okamžiku jejího odsouhlasení žalovanou bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k jeho následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tento dokument vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalované uzavřít smlouvu o úvěru ze dne [datum] v podobě předložené soudu a že současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy ve smyslu ustanovení § 562 odst. 1 o. z. Zadání uživatelského jména a hesla v uživatelském účtu ani předložení kopie občanského průkazu a výplatní pásky žalované přitom nijak neprokazuje, že smlouvu uzavřela skutečně žalovaná a že žalovaná tím potvrdila svou vůli uzavřít smlouvu ve znění, jež žalobkyně předložila soudu. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že se jednalo o zdánlivé jednání, k němuž se podle ustanovení § 551 a § 554 o. z. nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o úvěru mezi účastníky v podobě předložené soudu. Žalobkyně však soudu prokázala, že žalované poskytla finanční prostředky ve výši 5 000 Kč, z nichž žalovaná uhradila ve vztahu k těmto finančním prostředkům do dne podání žaloby na soud částku 5 482 Kč. Jelikož žalovaná tak žalobkyni zcela splatila poskytnutou částku, shledal soud žalobu s ohledem na výše uvedený závěr o zdánlivém jednání při uzavírání smlouvy o úvěru nedůvodnou a v celém rozsahu ji zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. V řízení byla zcela úspěšná žalovaná, a tudíž jí náleží náhrada nákladů řízení proti neúspěšné žalobkyni. Protože jí však v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.