4 C 236/2020-106 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky [částka] s úroky z prodlení z uvedené částky v zákonné výši a dále s náhradou nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Žalobkyně uvedla, že je pojistitelem vozidla [anonymizována dvě slova], [registrační značka]. Dne [datum] v obci [anonymizováno] poškodil čelní sklo uvedeného vozidla kámen, který odlétl od vozidla žalovaného [příjmení] [jméno], [registrační značka]. Žalobkyně uhradila náklady na opravu rozbitého čelního skla odpovídající žalované částce a dne [datum] vyzvala žalovanou k úhradě této částky nejpozději do [datum]. 2. Žalovaná se proti žalobě bránila tím, že její vozidlo projednávanou škodu nezpůsobilo. V té souvislosti žalovaná poukázala na rozdílný popis nehodového děje, když řidič poškozeného vozidla uvedl, že kámen měl odlétnout od pneumatiky projíždějícího traktoru, zatímco jeho spolujezdec uvedl, že kámen odlétnul od sekačky traktoru. 3. V tomto řízení tedy bylo především mezi účastníky sporné, jak k poškození čelního skla vozidla [anonymizována dvě slova] došlo a zda toto poškození způsobil skutečně traktor žalované. K těmto okolnostem se věrohodně vyjádřili svědci [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Jejich výpovědi byly detailní, úplné a v naprosté většině shodné. Jednalo se o svědky, kteří se o nehodě před svým výslechem nebavili a neměli žádný zájem na výsledku sporu. Oba svědci shodně uvedli, že dne [datum] až do setkání s protijedoucím traktorem žalované bylo jejich sklo bez praskliny, což je zásadní pro závěr o odpovědnosti za škodu. Svědci se při svých výpovědích lišili, zda kámen odlétnul od sekačky traktoru nebo od jeho pneumatiky. [jméno] [příjmení] však uvedl, že jako spolujezdec příliš nevěnoval pozornost, odkud kámen letěl, a neviděl, jak letěl. Oproti tomu řidič [jméno] [příjmení] vypověděl jednoznačně, že viděl, jak kámen vymrštila pneumatika protijedoucího traktoru. Vzhledem k uvedenému se lze přiklonit k této verzi, neboť řidič [anonymizováno] byl tím, kdo pečlivě sledoval dění na silnici. S výpovědí [jméno] [příjmení] koresponduje jeho více než tři roky starý zápis o nehodě. S tímto zápisem souhlasil rovněž řidič traktoru žalovaného, což dotyčný vyjádřil svým podpisem. Oba svědci uvedli, že mezi řidiči nedošlo k debatě o průběhu nehody. V dané situaci byl nadbytečný výslech dalšího svědka [jméno] [příjmení]. 4. Na základě předložených listin a výslechů svědků [příjmení] a [příjmení] soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne [datum] u [územní celek] na [anonymizováno] došlo k rozbití čelního skla vozidla [anonymizována dvě slova], [registrační značka], v důsledku kamene letícího od pneumatiky traktoru [příjmení] [jméno], [registrační značka] ve vlastnictví žalované. Náklady na výměnu čelního skla činily [částka] bez DPH. Tyto náklady poškozenému nahradila z havarijního pojištění žalobkyně jako pojistitel vozidla. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení žalované částky nejpozději do [datum]. 5. V tomto případě odpovídá žalovaná bez ohledu na zavinění za škodu způsobenou při provozu svého traktoru podle § 2927 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Podle § 2952 a 2969 o. z. je žalovaná povinna nahradit škodu ve výši odpovídající žalované částce, tj. nákladům nutným na opravu čelního skla. Podle § 2820 odst. 1 o. z. došlo k přechodu práva na náhradu škody na pojistitele-žalobkyni. Podle § 1970 o. z. se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžité částky dne [datum], a proto je povinna zaplatit žalobkyni úroky z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Kromě toho má žalobkyně nárok také na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky podle § 3 uvedeného nařízení, neboť se jednalo o spor dvou podnikatelských subjetků. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].