24 C 187/2022-36 — Okresní soud v Jihlavě

1. Manželka se podanou žalobou domáhala rozvodu manželství s odůvodněním, že manželství účastníků bylo původně spokojené, nicméně postupně se manželé vzájemně odcizili, od , datum, nežijí ve společné domácnosti a v současnosti nemají zájem o společný život. Manželství je tak hluboce a trvale rozvráceno.2. Manžel se k návrhu na rozvod manželství nevyjádřil.3. Jelikož manželka je státním občanem , Anonymizováno, a manžel je státním občanem , Anonymizováno, , zabýval se soud nejprve svou příslušností vést řízení a použitelným rozhodným právem. Soud nemohl aplikovat smlouvu uzavřenou mezi ČR a , Anonymizováno, o právní pomoci v občanských věcech, podepsanou , datum, v , Anonymizováno, a vyhlášenou pod č. 123/2002 Sb.m.s., neboť tato mezinárodní smlouva neupravuje rozhodné právo ani pravomoc soudu v případech, kdy jeden z manželů je občanem jedné ze smluvních stran a druhý je občanem třetího státu. Mezi , Anonymizováno, a Českou republikou žádná dvoustranná mezinárodní smlouva neexistuje. V EU bylo v rámci tzv. posílené spolupráce přijato nařízení Rady (EU) č. 1259/2010, kterým se zavádí posílená spolupráce v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky, avšak Česká republika se k této posílené spolupráci nepřipojila, a tudíž uvedené nařízení není aplikovatelné. Proto soud posoudil otázku rozhodného práva podle § 50 odst. 1, § 49 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, podle něhož rozvod manželství se řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení, přičemž osobní poměry manželů se řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany; jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. Jelikož manželé jsou občany různých států a v době zahájení řízení o rozvod manželství již neměli společný obvyklý pobyt, řídí se jejich osobní poměry českým právním řádem, a proto i rozhodným právem ve věci jejich rozvodu je právo české. Pokud se jedná o mezinárodní příslušnost (pravomoc), soud aplikoval ustanovení čl. 3 písm. a) odst. ii) nařízení nařízení Rady (EU) č. 2019/1111, o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí, podle něhož ve věcech týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné jsou příslušné soudy členského státu, na jehož území měli manželé poslední obvyklý pobyt, pokud zde jeden z nich ještě bydlí. Poslední obvyklý pobyt měli manželé v České republice na adrese , adresa, , kde manželka dosud bydlí, a proto je k řízení o rozvodu manželství účastníků příslušný český soud, a to Okresní soud v Jihlavě podle § 383 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.“).4. Z výpisů z informačního systému základních registrů soud zjistil, že manželka se narodila , Datum narození zainteresované osoby 0/0, , její státní občanství je , Anonymizováno, , je vdaná a jejím dítětem je , jméno FO, , ročník , Anonymizováno, ; záznam manžela nebyl v informačním systému základních registrů nalezen. Z oddacího listu ze dne , datum, a z jeho českého překladu soud zjistil, že účastníci řízení uzavřeli manželství dne , datum, před , právnická osoba, , Anonymizováno, .5. Z výslechu manželky soud zjistil, že manželé spolu nežijí od 24. 7. 2021, nemají zájem na obnovení manželského soužití, manžel již má jinou ženu, manželství je trvale a nenapravitelně rozvráceno a příčinou rozvratu manželství je vzájemné odcizení manželů a soužití manžela s jinou ženou.6. Z provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že účastníci jsou manželé, nemají spolu žádné děti, nežijí spolu a nemají zájem na obnovení manželského soužití.7. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, manželství účastníků může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.8. Na základě provedeného dokazování a s ohledem na citované zákonné ustanovení dospěl soud k závěru, že manželství účastníků neplní žádnou ze svých funkcí, je pouze formálním svazkem, a nelze předpokládat, že by mohlo dojít k nápravě narušených vztahů a obnovení manželského soužití; je tedy dán rozvrat manželství. Příčiny rozvratu manželství spatřuje soud na straně obou účastníků řízení, a to v jejich vzájemném odcizení. Jelikož soud nezjistil žádnou z překážek bránících rozvodu manželství podle § 755 odst. 2 o. z., žalobě vyhověl a manželství účastníků rozvedl. Soud neprovedl důkaz výslechem manžela podle § 389 odst. 1 věty druhé z. ř. s., neboť jeho provedení by bylo spojeno s velkými obtížemi s ohledem na neznámý pobyt manžela na území Pákistánu a nemožnosti doručit mu na pákistánskou adresu jakékoliv písemnosti.9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 23 z. ř. s., podle nějž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení ve statusových věcech manželských.