13 C 124/2021-18 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Návrhem podaným k soudu dne [datum] se manželka domáhala rozvodu manželství účastníků s tím, že toto je hluboce a trvale rozvráceno. Manželka v návrhu dále uvedla, že Manželství účastníků bylo zpočátku spokojené, avšak poté, co dcera vyrostla, začaly mezi nimi časté neshody, začaly se více projevovat jejich rozdílné povahy. V důsledku častých neshod, hádek a rozdílných názorů, co se například trávení volného času týče, se manželé úplně odcizili. Manžel požíval ve větší míře alkoholické nápoje, což manželka není schopna více snášet. Jejich soužití ve společné domácnosti je již několik let pouze formální. Celá situace se vyostřila dne [datum], kdy manžel po požití alkoholu manželku fyzicky napadl a pořezal ji nožem v obličeji a na ruce, což si vyžádalo ošetření na chirurgické ambulanci, když řezné rány musely být sešity. Manželství je již několik let tak hluboce a trvale rozvráceno, že v žádném případě nelze očekávat obnovení manželského soužití.. 2. Manžel se k návrhu na rozvod manželství nevyjádřil. Požádal však, aby bylo jednáno a rozhodnuto v jeho nepřítomnosti a současně také upuštěno od jeho výslechu, a to z důvodu, že se toho času nachází ve výkonu vazby. Soud proto dle § 389 odst. 1 věty druhé z.ř.s. jednal a rozhodl bez přítomnosti manžela a současně upustil od jeho výslechu, když má za to, že jsou zde dány větší obtíže, které účasti manžela na soudním řízení brání. 3. Oba manželé jsou cizí státní příslušníci (státní příslušníci Bulharské republiky), bylo proto třeba zabývat se nejprve otázkou, zda mají české soudy pravomoc v dané věci rozhodovat. 4. Pravomoc rozhodovat věc posuzoval soud v tomto případě podle Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. 11. 2003 o příslušnosti a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti (Nařízení Brusel IIa). Podle čl. 3 odst. 1 písm. a) uvedeného nařízení ve věcech týkajících se rozvodu jsou příslušné soudy toho členského státu, na jehož území měli účastníci ke dni zahájení řízení obvyklé bydliště. V daném případě měli oba účastníci bydliště na území ČR, pravomoc českých soudů rozhodovat je tedy dána. 5. Dále se soud zabýval tím, jakého hmotného práva má v řízení užít. Kolizní normy pro určení rozhodného práva v dané věci obsahuje Nařízení Rady (EU) č. 1259/2010 ze dne 20. 12. 2010, kterým se zavádí posílená spolupráce v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky. Dle uvedeného nařízení, čl. 5 odst. 1 písm. a), se na prvém místě uplatní volba práva, tj. rozvod manželství se řídí právem státu, které si strany zvolí, jedná-li se o právo státu, v němž mají manželé v době rozvodu manželství obvyklé bydliště. Dohoda musí být vyhotovena písemně a podepsána oběma manželi. Neuplatní-li se volba práva, je dle čl. 8 odst. 1 písm. a) Nařízení rozhodným právem právo státu, v němž mají manželé obvyklé bydliště v okamžiku zahájení řízení. V daném případě podala manželka dle českého hmotného práva návrh na rozvod manželství, v němž mimo jiné vyjádřila úmysl zvolit pro rozvod manželství českých hmotněprávních norem. Oba manželé mají taktéž své obvyklé bydliště na území České republiky. Rozvod účastníků se proto řídí českým hmotným právem. 6. V průběhu soudního jednání manželka vypověděla, že v žádném případě nechce v manželství dále setrvávat. Manžela se bojí. Neumí si představit, že by se z výkonu vazby vrátil do společné domácnosti. Již tři až čtyři roky zpět začalo mezi manžely docházet k častým hádkám, které lze hodnotit jako intenzivnější, než roky před tím. Nedokázali se spolu shodnout už vůbec na ničem. Manžel není dle manželky schopen tolerovat jiný názor. Úplně se odcizili. Poslední rok považuje za nejkritičtější, kdy manžel byl vždy 2 dny v práci a 2 dny doma, přičemž v domácnosti požíval alkohol, v důsledku čehož se hádali. Manželka dále uvedla, že ji manžel několikrát v posledním roce fyzicky napadl, naposled dne [datum]. Manželka soudu ukázala jizvu ve tváři, kterou jí manžel způsobil. Rozhodně nechce v manželství dále setrvávat. 7. Z manželství se narodila jedna nyní již zletilá dcera. 8. Soud provedl důkaz předloženým oddacím listem, z nějž zjistil, že manželství účastníků bylo uzavřeno před Městským národním výborem ve městě [obec], [anonymizována dvě slova], Bulharská republika, dne [datum], oba jsou bulharské národnosti a státními příslušníky Bulharské republiky. 9. Podle ust. § 755 o.z. (občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014, dále jen o.z.) může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, nebo se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Bez zjišťování příčin rozvratu manželství pak je oprávněn soud ve smyslu ust. § 757 odst. 1 o.z. rozhodnout jen v případě, připojí-li se k návrhu na rozvod manžel, který jej nepodal, rozvrat manželství vyplývá ze shodných tvrzení účastníků, ke dni zahájení řízení o rozvod manželství trvalo nejméně jeden rok, manželé spolu déle než šest měsíců nežijí, byla pro dobu po rozvodu manželství pravomocně schválena dohoda o úpravě poměrů dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, a manželé současně předložili písemnou dohodu o úpravě svých majetkových poměrů a svého bydlení s úředně ověřenými podpisy. 10. V daném případě vzal soud za nesporná tvrzení účastníků, že jejich manželství již nejméně rok neplní svou společenskou funkci. Manželka v žádném případě neměla zájem na obnově manželského soužití, a manželství považovala jednoznačně za trvale, hluboce a nenapravitelně rozvrácené. Manžela se bojí, tento ji opakovaně fyzicky napadl. Z činnosti soudu je známo, že manžel se toho času nachází ve výkonu vazby právě z důvodu fyzického napadání a ublížení na zdraví manželky. Manžel se k návrhu nevyjádřil. Především pak s ohledem na postoj manželky, která o zachování manželství či řešení vzniklé situace v žádném případě již zájem neměla, zcela evidentně má z manžela strach a další společné soužití si již rozhodně neumí představit, je nutno konstatovat, že ani osoba mediátora či ingerence ze strany manželské poradny by velmi pravděpodobně nepřinesla do vztahu kladnou změnu. Zároveň v případě, kdy jeden z manželů nemá zásadní zájem v manželství setrvávat, nelze rozhodnutím soudu změnu jeho postoje vynutit. Soud tedy neshledal žádné mimořádné okolnosti, které by ve prospěch zachování manželství účastníků svědčily, a má za prokázané, že manželství účastníků je již pouze formálním svazkem. Soud proto návrhu jako důvodnému vyhověl. 11. Ohledně nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 23 z.ř.s., podle něhož v řízení o rozvod manželství účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení. Soud však může přiznat i náhradu těchto nákladů nebo jejich části, odůvodňují-li to okolnosti případu. Náhradu nákladů řízení žádná strana nepožadovala. Soud proto rozhodl tak, jak je ve výroku tohoto rozsudku uvedeno.