15 C 218/2023-18 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Návrhem podaným k soudu dne [datum] se manželka domáhala rozvodu manželství účastníků s tím, že toto je pouhým formálním svazkem, který neplní a není schopen plnit základní funkce manželství, je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, obnovení manželského soužití nelze očekávat. Manželský svazek již účastníkům nic nepřináší. 2. Manžel je cizí státní příslušník (státní příslušník [země]), bylo proto třeba zabývat se nejprve otázkou, zda mají české soudy pravomoc v dané věci rozhodovat. 3. Pravomoc rozhodovat věc posuzoval soud v tomto případě podle Nařízení Rady (ES) č. 2019/1111 ze dne [datum] o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí (Nařízení Brusel IIb/Brusel II ter). Podle čl. 3 písm. a), písm. ii) uvedeného nařízení ve věcech týkajících se rozvodu jsou příslušné soudy toho členského státu, na jehož území měli účastníci ke dni zahájení poslední obvyklý pobyt, pokud zde jeden z nich ještě bydlí. V daném případě měli oba účastníci poslední obvyklý pobyt na území ČR a zde stále bydlí. Pravomoc českých soudů rozhodovat je tedy dána. 4. Dále se soud zabýval tím, jakého hmotného práva má v řízení užít. Kolizní normy pro určení rozhodného práva v dané věci obsahuje Nařízení Rady (EU) č. 1259/2010 ze dne 20. 12. 2010, kterým se zavádí posílená spolupráce v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky. Dle uvedeného nařízení, čl. 5 odst. 1 písm. b), se na prvém místě uplatní volba práva, tj. rozvod manželství se řídí právem státu, které si strany zvolí, jedná-li se o právo státu, v němž měli manželé poslední obvyklé bydliště. Dohoda musí být vyhotovena písemně a podepsána oběma manželi. Neuplatní-li se volba práva, je dle čl. 8 odst. 1 písm. d) Nařízení rozhodným právem právo státu, u nějž bylo zahájeno řízení. V daném případě podala manželka dle českého hmotného práva u českého soudu návrh na rozvod manželství, v němž mimo jiné vyjádřila úmysl zvolit pro rozvod manželství českých hmotněprávních norem. Právní jednání mezi účastníky se proto řídí českým hmotným právem. [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] 9. Soud dále provedl důkaz oddacím listem, z nějž zjistil, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před [anonymizováno] úřadem [anonymizováno] části [obec a číslo], manžel je národnosti německé, státní příslušnost [země], manželka národnosti české, státní příslušnice České republiky. 10. Podle ust. § 755 o.z. (občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014, dále jen o.z.) může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, nebo se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Bez zjišťování příčin rozvratu manželství pak je oprávněn soud ve smyslu ust. § 757 odst. 1 o.z. rozhodnout jen v případě, připojí-li se k návrhu na rozvod manžel, který jej nepodal, rozvrat manželství vyplývá ze shodných tvrzení účastníků, ke dni zahájení řízení o rozvod manželství trvalo nejméně jeden rok, manželé spolu déle než šest měsíců nežijí, byla pro dobu po rozvodu manželství pravomocně schválena dohoda o úpravě poměrů dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, a manželé současně předložili písemnou dohodu o úpravě svých majetkových poměrů a svého bydlení s úředně ověřenými podpisy. 11. V daném případě vzal soud za nesporná tvrzení účastníků, že manželství považují dlouhodobě za nespokojené, po mnoho let žijí sice v jednom bytě, ale v oddělených [anonymizováno], vedle sebe, intimně se nestýkají, volný čas spolu netráví. Manželství je po dlouhou dobu mnoha let čistě formální. Nespornou příčinou rozvratu manželství se staly rozdílné představy o společném soužití, trávení volného času i o fungování vztahů v širší rodině. Především pak s ohledem na postoj manželky, která sdělila, že k manželovi rozhodně již necítí žádnou citovou náklonnost a o zachování manželství či řešení vzniklé situace v žádném případě zájem nemá, je nutno konstatovat, že ani osoba mediátora či ingerence ze strany manželské poradny by do vztahu nepřinesla kladnou změnu. Totiž jen v případě, kdyby oba manželé měli na obnovení manželského soužití zájem a problém by spočíval toliko v nemožnosti nalezení vhodného způsobu, jak kýženého cíle dosáhnout, by pomoc třetí osoby měla smyslu. Zároveň v případě, kdy jeden z manželů nemá zásadní zájem v manželství setrvávat, nelze rozhodnutím soudu změnu jeho postoje vynutit. Soud tedy uzavřel, že má na základě zjištěného skutkového stavu za prokázáno, že manželství účastníků je již mnoho let pouze formálním svazkem, hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, bez reálné možnosti obnovení manželského soužití. Současně nebyly shledány žádné mimořádné okolnosti, které by ve prospěch zachování manželství účastníků svědčily. S ohledem na shora uvedené skutečnosti proto soud manželství účastníků rozvedl. 12. Ohledně nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 23 z.ř.s., podle něhož v řízení o rozvod manželství účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení. Soud však může přiznat i náhradu těchto nákladů nebo jejich části, odůvodňují-li to okolnosti případu. V daném případě soud mimořádné okolnosti případu, které by náhradu nákladů soudního řízení odůvodňovaly, nezjistil, soud proto rozhodl tak, jak je ve výroku tohoto rozsudku uvedeno.