11 C 75/2025-27 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1 Žalobou ze dne 23. 2. 2025 se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení 85 920,42 Kč s kapitalizovaným úrokem 2 792,10 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12% ročně z částky 88 712,52 Kč od 15. 2. 2025 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč. Svůj návrh odůvodnila tím, že dne 23. 2. 2023 uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 102 000 Kč. Tento měl být splácen v měsíčních splátkách po 2 764 Kč, včetně doplňkových služeb pak 4 412 Kč vždy k 15. dni v kalendářním měsíci. Tuto svou povinnost žalovaná neplnila, když přes upomínky nebyla uhrazena splátka splatná 15. 12. 2024. Žalobkyně přistoupila v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru dne 31. 1. 2025. Takto požaduje žalobkyně zesplatněnou jistinu 85 920,42 Kč s příslušenstvím, jak je výše popsáno. Náklady upomínání ve výši 1 000 Kč jsou požadovány dle čl. V odst. 5.4 smlouvy.2 Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Má za to, že žalobkyně neprokazuje, že by tvrzená úvěrová smlouva byla řádně uzavřena, když není prokázáno, že by žalovaná projevila vůli smlouvu uzavřít. Namítá dále, že před tvrzeným uzavřením smlouvy nebyla dostatečně prověřena její schopnost předmětný úvěr splácet. Z uvedených důvodů má za to, že nedošlo k platnému uzavření smlouvy.3 Na základě provedeného dokazování přijal soud tyto skutkové závěry:4 Z předloženého návrhu smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že předmětem smlouvy byl úvěr ve výši 102 000 Kč, kdy částka 13 936 Kč měla být vyplacena žalované a částka 70 364 Kč měla být určena k úhradě předešlého závazků žalované vůči žalobci vyplývajícího z úvěrové smlouvy č. , hodnota, uzavřené 28. 4. 2021. Úvěr měl být splácen po 4 412 Kč měsíčně po dobu 72 měsíců. Smlouva obsahuje dále ujednání povinnosti žalované k úhradě nákladů vyřízení úvěrového případu v úhrnné výši 15 660 Kč. Smlouva obsahuje ujednání, dle kterého má být identita žalované v kontraktačním procesu ověřena zasláním verifikační platby ve výši 1 Kč z jejího bankovního účtu, kdy jejím připsáním nabývá smlouva účinnosti.5 Z přílohy č. 1 – posouzení úvěruschopnosti spotřebitele - byly shromážděny základy identifikační údaje žalované a údaje o jejích příjmech a výdajích, kdy deklarován byl měsíční příjem 51 762 Kč, náklady bydlení 3 000 Kč, pravidelné finanční závazky 20 965 Kč a finanční zůstatek žalované 23 385 Kč.6 Z přílohy č. 2 – Smlouva o zřízení Doplňkové služby podpora – bylo zjištěno, že touto měla být sjednána služba v ceně 1 648 Kč měsíčně, spočívající v možnosti odkladu splátek či přerušení splácení.7 Z předložených záznamů o bezhotovostních transakcích vyplývá, že z bankovního účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno žalované byla dne 23. 2. 2023 poukázána na účet žalobkyně platba ve výši 1 Kč s variabilním symbolem , var. symbol, , tedy odpovídajícím číslu smlouvy o úvěru. Na uvedený účet žalované byla následně dne 24. 2. 2023 zaslána žalobkyní platba ve výši 13 936 Kč. Dále byla z účtu žalobkyně dne 24. 2. 2023 odeslána platba ve výši 70 364 Kč na účet , č. účtu, .8 Žalovaná uvedla k provedeným důkazům, že obdržela od žalobkyně pouze platbu ve výši 13 936 Kč, platbu ve výši 70 364 Kč neobdržela a není jí o této platbě nic známo.9 Z hlediska skutkového soud uzavřel, že bylo prokázáno uzavření úvěrové smlouvy mezi stranami. Nejsou případné námitky žalované proti způsobu kontraktace a ověření její totožnosti v rámci kontraktačního procesu, když zaslání verifikační platby s číslem smlouvy coby variabilním symbolem z bankovního účtu vedeného na jméno žalované je dostatečně způsobilé prokázat projev vůle žalované akceptovat návrh na uzavření smlouvy uvedeného čísla. Soud naopak nemá za prokázáno, že by žalobkyně při ověřování schopnosti žalované splácet předmětný úvěr jakkoliv verifikovala údaje o socioekonomické situaci žalované, na kterých následně založila svůj závěr o tom, že této schopnost je u žalované dána.10 Žalobkyně svou neúčastí při ústním jednání zbavila soud možnosti poskytnout jí v naznačeném směru procesní poučení o břemenu důkazním a následcích jeho neunesení.11 Po právní stránce je na místě věc posoudit podle zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v účinném znění (dále jen "o. z.") a současně však měla být tato věc posouzena i dle speciálního zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.12 Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13 Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14 Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.15 Ohledně výkladu pojmu „odborná péče“ lze odkázat na § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ Lze dále v této souvislosti poukázat na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, z jehož právní věty lze citovat: „Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ Citované závěry, byť byly přijaty v případu, na který dopadala předchozí úprava zák. č. 145/2010 Sb., jsou nepochybně aplikovatelné i v pro výklad pojmu „odborné péče“ ve smyslu aktuální právní úpravy, tedy zákona č. 257/2016 Sb.16 Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17 V posuzovaném případě nebyla úvěruschopnost žalované ze strany žalobkyně řádně a s náležitou odbornou péčí posouzena. Vstupní údaje o socioekonomické situaci žalované nebyla žalobkyní jakkoliv verifikovány. Významné pochybnosti však vzbuzují údaje o výdajové stránce jejího běžného hospodaření, kdy deklarovány jsou pouze výdaje na bydlení, a to v mimořádně nízké částce 3 000 Kč měsíčně. Takový údaj měl vést poskytovatele úvěru ke zvýšené pozornosti ohledně finančního hospodaření žalované, zejména ohledně toho, jak žalovaná hradí uspokojování svých základních životních potřeb. Způsob, jakým přistoupila žalobkyně k ověření úvěruschopností žalované tak lze označit jako zcela formální, povrchní a nevyhovující zákonnému požadavku ověření úvěruschopnosti na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.18 Absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, coby důsledek porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla výslovně vložena do textu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. až novelou provedenou zákonem č. 96/2022 Sb. s účinností od 29. 5. 2022. Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění dopadajícím na řešený případ, tedy ve znění účinném do 28. 5. 2022, je však třeba vykládat v souladu se záměrem zákonodárce, kterým bylo posílení ochrany spotřebitele, coby slabší strany úvěrové smlouvy. Vzhledem k tomu, že tuzemská právní úprava spotřebitelského úvěru představuje částečně transpozici směrnice č. 93/13/EHS, je na místě vykládat tuto právní úpravu způsobem konformní