22 C 151/2025-22 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 14 330 Kč s příslušenstvím. Nárok žalobkyně odůvodnila zejména tím, že se žalovanou dne , datum, uzavřela smlouvu o úvěru, jejíž součástí byly úvěrové podmínky, na jejímž základě poskytla žalované 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr spolu s úrokem a poplatkem za poskytnutí 330 Kč splácet 24 měsíčními splátkami dle splátkového kalendáře. V rámci druhé až osmé splátky se vynáší úrok pevnou částkou ve výši 490 Kč. V rámci první a deváté až dvacáté čtvrté splátky se úrok nevynáší. Pro případ, že se žalovaná dostane do prodlení s úhradou splátky, strany si sjednaly smluvní pokutu 500 Kč limitovanou výší dlužné splátky. Žalovaná se zavázala k úhradě náhrady účelně vynaložených nákladů vymáhání 300 Kč za měsíc vymáhání. Před uzavřením předmětné smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Posuzovala její příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumala klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlédla do externích registrů (NRKI, SOLUS, CEE, insolvenční rejstřík). Žalobkyně dospěla k závěru, že úvěruschopnost žalované je pro požadované parametry spotřebitelského úvěru dostatečná. Pokud následně došlo ke změně poměrů žalované, nemohlo toto již být zapříčiněno nedostatečným prověřením úvěruschopnosti. Žalovaná na poskytnutý úvěr žalobkyni neuhradila nic. Jelikož žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni , datum, a vyzvala žalovanou k jeho úhradě. Ke dni podání žaloby byl žalovaný nárok tvořen neuhrazenou jistinou 10 000 Kč, neuhrazenými poplatky 330 Kč, účelně vynaloženými náklady na vymáhání pohledávky v celkové výši 1 030 Kč, přirostlým smluvním úrokem 1 470 Kč a smluvní pokutou v celkové výši 1 500 Kč. Na příslušenství žalobkyně žádá úrok z prodlení v zákonné výši kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 84,81 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši od , datum, do zaplacení z částky 14 330 Kč. Ač vyzvána, žalovaná ničeho neuhradila.2. Žalovaná zůstala v řízení nečinná a k žalobě se nevyjádřila.3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vycházejíce přitom z obsahu spisu a z označených důkazů, když žalobkyně a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavily, ač byly řádně a včas předvolány.4. Z provedených listinných důkazů má soud ohledně uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru a poskytnutí peněžních prostředků za prokázané následující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti:5. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že byla žalobkyní jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným elektronicky podepsána dne , datum, . Žalobkyně se v ní zavázala poskytnout žalované úvěr 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr spolu s úrokem a poplatkem za poskytnutí 330 Kč splácet 24 měsíčními splátkami dle splátkového kalendáře. V rámci druhé až osmé splátky byl vynesen úrok pevnou částkou ve výši 490 Kč. Pro případ, že se žalovaná dostane do prodlení s úhradou splátky, strany si sjednaly smluvní pokutu 500 Kč limitovanou výší dlužné splátky. Žalovaná se zavázala k úhradě náhrady účelně vynaložených nákladů vymáhání 300 Kč za měsíc vymáhání. RPSN činilo 49,20 %, celková částka splatná žalovanou 13 760 Kč.6. Z karty klienta soud zjistil, že žalobkyně ke dni , datum, eviduje, že žalovaná je , Anonymizováno, , je , Anonymizováno, s příjmem , částka, , ostatní členové domácnosti mají příjem , částka, . Dále žalobkyně provedla lustraci žalované v ISIR s negativním výsledkem, v registru NRKI s výsledkem OK, v registru SOLUS s výsledkem není v registru, v registru CRIBIS s výsledkem nemá exekuci.7. Potvrzení o vyplacení plyne, že žalobkyně převedla dne , datum, žalované 10 000 Kč na bankovní účet uvedený ve smlouvě.8. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad vyplývá, že žalovaná neuhradila ničeho.9. Výzvou ze dne , datum, byla žalovaná informována o zesplatnění úvěru vyzvána k úhradě částky 14 330 Kč z titulu žalované pohledávky. Z poštovního podacího archu soud zjistil, že tato výzva byla odeslána na kontaktní adresu žalované uvedenou ve smlouvě o úvěru dne , datum, .10. Předžalobní výzvou ze dne , datum, byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 14 330 Kč z titulu žalované pohledávky. Z poštovního podacího archu soud zjistil, že tato výzva byla odeslána na adresu trvalého bydliště žalované uvedenou ve smlouvě o úvěru dne , datum, .11. Z úvěrových podmínek soud neučinil žádná skutková zjištění relevantní pro právní posouzení věci. Metodiku posouzení úvěruschopnosti vzhledem k jejímu obsahu považoval soud za doplnění žalobních tvrzení.12. Žalobkyně předloženými důkazy neprokázala, že by před právním jednáním směřujícím k uzavření smlouvy o úvěru se žalovanou byla řádně posouzena úvěruschopnost žalované a na základě žalobkyní předložených důkazů nelze učinit závěr o tom, že žalovaná byla v době uzavření smlouvy schopna splácet poskytnutý úvěr. Soud byl připraven vyzvat žalobkyni při jednání dle § 118a odst. 1 a odst. 3 o.s.ř., aby doplnila skutková tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti a označila a předložila důkazy k prokázání tvrzení o řádném posuzování úvěruschopnosti žalované s poučením o nesplnění této výzvy. Soud zejména postrádal tvrzení, jakým konkrétním způsobem žalobkyně ověřovala příjem žalované a její domácnosti, a důkazy o tom, že by před právním jednáním směřujícím k uzavření smlouvy o úvěru se žalovanou řádně po obsahové stránce prověřila příjmovou situaci žalované (např. vyžádáním výpisu z běžného účtu žalované či potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu), což je základní předpoklad pro posouzení úvěruschopnosti, přičemž pouhé prohlášení žalované v tomto směru není dostačující. Pro absenci žalobkyně a jejího právního zástupce však soud výzvu učinit nemohl.13. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující právní úpravu a učinil následující právní závěry:14. Žalobkyně, coby nebankovní poskytovatel úvěru, a žalovaná, coby spotřebitel, projevily vůli uzavřít smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.), a proto se jejich právní vztah řídí ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). Žalobkyni tak stíhala před uzavřením každého smluvního vztahu se žalovanou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú. Žalobkyně však v řízení neprokázala, že v rámci předsmluvních povinností postupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Soud k neplatnosti přihlédl i bez námitky žalované z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).15. Neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru s sebou nese na straně žalované podle věty třetí § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit (pouze) peníze úvěry poskytnuté. Skutečnost, že žalovaná má peníze vrátit v době přiměřené jeho možnostem, odlišuje postavení žalované jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy upravené obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost závazků dlužníka tak není vázána na výzvu věřitele podle § 1958 odst. 2 o. z., nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalované jako dlužníka (podle § 1968 o. z.), a žalobkyni jako věřiteli nelze přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), z čehož vychází i ustálená judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022).16. V řízení bylo prokázáno, že žalované byly na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyní poskytnuty peníze ve výši 10 000 Kč. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by žalobkyni na dluh něčeho uhradila, že jí povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto žalované uložil povinnost částku 10 000 Kč žalobkyni zaplatit.17. V projednávaném případě nebylo žalobkyní tvrzeno, že by splatnost závazku byla určena dohodou účastníků, a proto požadavek žalobkyně na zákonný úrok nemůže být důvodný. O splatnosti závazku žalované v částce 10 000 Kč tak musel rozhodnout podle § 87 odst. 2 z. s. ú., podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům, soud. Splatnost soud stanovil podle § 87 odst. 2 z. s. ú. s přihlédnutím k § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. v délce tří dnů jako obecnou pariční lhůtu, neboť žalovaná ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdila ani neprokázala.18. Vzhledem k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nenáleží ná