207 C 168/2020-29 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení s poukazem na to, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím webové stránky www.coolcredit.cz dne [datum] smlouvu o zápůjčce (o spotřebitelském úvěru), dle níž byla žalovanému poskytnuta částka [částka], kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu s poplatkem ve výši [částka] do [datum]. Protože žalovaný dlužnou částku do sjednané doby splatnosti neuhradil, je povinen podle článku 2.3 smlouvy a všeobecných obchodních podmínek zaplatit smluvní pokutu. Od svých tvrzených celkových nároků odečetla žalobkyně plnění žalovaného, které podle ní činilo již zaplacených [částka], přesto označila žalobkyně jako předmět řízení částku celkem [částka]. 2. Platební rozkaz ve věci nebyl vydán pro pochybnosti o oprávněnosti celkové žalované částky. Protože účastníci na výzvu soudu souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o.s.ř.) a žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě, rozhodl soud pouze na základě listinných důkazů. 3. Žalobkyně k prokázání svých žalobních tvrzení do spisu založila listinu nazvanou smlouva o zápůjčce ze dne [datum] (prostřednictvím všeobecných obchodních podmínek odkazující na zákon o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb.) na částku [částka] s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka] a s osobními údaji žalovaného včetně čísla bankovního účtu, ovšem bez jakéhokoli podpisu či jiného potvrzení identity úvěrované osoby, úvěr včetně poplatku jsou splatné do [datum], tvrzená výše úroku je 0%, RPSN činí 2 899 % (!). Dále žalobkyně založila do spisu všeobecné obchodní podmínky v rozsahu 8 stran textu, z nichž soud neshledal, že by osoba totožná se žalovaným souhlasila s těmito podmínkami. 4. Výpisem z obchodního rejstříku byla prokázána právní osobnost žalobkyně. Z listinného zobrazení elektronického dokumentu obsahující předsmluvní informace k úvěru a dále ze stejného zobrazení elektronické smlouvy o spotřebitelském úvěru, kdy oba dokumenty nejsou opatřeny podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu vydaném k tomu příslušnou autorizační agenturou, v návaznosti na tvrzení žaloby, že totožnost žalovaného byla ověřena, dále z potvrzení o provedení tuzemské platby ze dne [datum] bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, nikoliv však písemnou formou, na základě které žalobkyně poukázala žalovanému dne [datum] částku [částka] na č. účtu [bankovní účet], dle smlouvy se žalovaný zavázal částku [částka] vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka] a úroku ve výši 0 % ročně do [datum] (22 dnů od poskytnutí úvěru), s možností prodloužení splatnosti. O prodloužení splatnosti nebylo v žalobě nic tvrzeno, přestože se tam uvádí jako datum splatnosti [datum]. Pro případ prodlení bylo ve smlouvě sjednáno, že žalobkyně má právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně a na poplatky za upomínání (náklady spojené s uplatněním) v řádu set Kč za každý. 5. Podle § [číslo] smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle §110 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednání o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží. 6. Po zhodnocení shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně není důvodný. Na smlouvu o zápůjčce mezi účastníky přitom nutno pohlížet jako na smlouvu o spotřebitelském úvěru podřízenou právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně ji uzavřela v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel, což prokazuje nejenom předmět smlouvy, ale i identifikace žalovaného osobními údaji nepodnikajícího subjektu, a zejména za stavu, kdy informace dle § 110 zákona o spotřebitelském úvěru nebyly předány žalovanému v zákonem vyžadované listinné písemné formě nebo na trvalém nosiči dat, nevznikl žalobkyni ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky podle § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nárok na smluvní pokuty, paušální náhradu za inkasní řízení ani poplatek za poskytnutí úvěru či další smluvené platby, pouze je zde nárok na vrácení poskytnuté částky. Ta je tvrzena ve výši [částka], z čehož ale již bylo splaceno [částka], jak sama žalobkyně uvedla, k doplacení tak nezbývá žádná částka. Je věcí žalující strany, jakou částku učiní předmětem žalobních tvrzení, v tomto případě byla žaloba podána pro tvrzenou jistinu [částka] (a poplatky či další plnění, k nimž se však nepřihlíží z výše uvedených důvodů). Pro rozhodnutí nebylo v tomto případě podstatné, že žalobkyně konkrétní výši smluvních pokut a poplatků neuvedla, neboť za shora uvedených důvodů pracoval soud pouze s tvrzenými částkami poskytnuté a splacené jistiny, když z rozhodnutí žalobkyně nebyla žalována (ani tvrzena) jistina vyšší než [částka] a splacení částky [částka]. Zjevně přitom nešlo např. o záměnu smluv, když zcela souhlasí označení úvěrovaného i datum smlouvy. Žaloba byla proto zamítnuta (výrok I.). 7. S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci soud ve smyslu ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (o.s.ř.) soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku II., neboť úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.