223 C 157/2021 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky tvořené příspěvkem žalovaného za nepojištěné motorové vozidlo [registrační značka] za dobu od [datum] do [datum] ve výši [částka], přičemž ohledně uvedeného vozidla nebyla uzavřena pojistná smlouva týkající se pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem, a náklady žalobkyně spojenými s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši [částka]. 2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou, a proto byl tento usnesením zrušen. Ve věci bylo nařízeno jednání, ze kterého se žalobkyně omluvila. Těsně před nařízením jednání doplnila žalobkyně svá tvrzení v tom smyslu, že upřesnila, že při zjišťování údajů o vozidle, neexistenci pojištění a povinné osobě vycházela ze zákonem předepsaného procesu v § 15 odst. 1 až 3 zákona č. 168/1999 Sb., kdy údaje, které eviduje, jsou porovnávány s údaji evidovanými Ministerstvem dopravy, jež provozuje centrální registr vozidel. Žalobkyně takto zjistila, že osobní automobil s objemem válců nad 1 850 do 2 500 cm3 [registrační značka] je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný, a jako jeho vlastník je zapsán žalovaný. Dále uvedla, že žalovaný, coby vlastník a provozovatel, neměl ode dne [datum] do [datum] k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti. Žalobkyně dále uvedla, že vycházela z výpisu ze své databáze, nicméně navrhla soudu, aby si výpis z registru silničních vozidel vyžádal sám. Žalobkyně dále odkázala na § 4 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., podle kterého se při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Tato skutečnost představuje vyvratitelnou zákonnou domněnku s tím, že pokud osoba zapsaná jako vlastník sdělí a doloží, že v předmětném období vlastníkem vozidla nebyla, uplatní žalobkyně dle § 4 odst. 6 zákona svůj nárok vůči skutečnému vlastníku vozidla. Protože žalobkyně obdržela od předchozího vlastníka vozidla fakturu ze dne [datum] (zřejmě omylem neuvedeno [datum]), podle níž tato osoba převedla vlastnické právo na žalovaného, má za to, že osobou povinnou k zaplacení požadovaného příspěvku za dané období je žalovaný. Svá tvrzení osvědčila výpisem pojištění vozidla a daňovým dokladem č. [anonymizováno] [číslo]. 3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v tom smyslu, že v žalovaném období již žádné auto nevlastnil, připustil, že si auto zakoupil v únoru 2019, nicméně zhruba po půl roce jej prodal s tím, že v žalovaném období ani tč. žádné motorové vozidlo nevlastní. 4. Z předloženého výpisu pojištění vozidla soud zjistil, že pojištění bylo sjednáno [datum] do [datum] a k ukončení došlo z důvodu neplacení pojistného. Jednalo se o povinné ručení, kdy za vlastníka byl dne [datum] označen [celé jméno žalovaného], [datum narození]. Z daňového dokladu shora citovaného soud zjistil, že předmětný automobil prodával [právnická osoba] se sídlem v [obec] s provozovnou [ulice a číslo], [PSČ] [obec], a odběratelem byl [celé jméno žalovaného], tj. žalovaný. Ke koupi vozidla došlo [datum] a vozidlo bylo zakoupeno za [částka]. 5. Za daného stavu soud učinil dotaz na registr vozidel a zjistil, že v nárokovaném období nebyl žalovaný zapsán jako vlastník či provozovatel vozidla s tím, že žalovaný v registru vozidlo neevidoval vůbec. Soud dále zjistil, že ani osoba označená v daňovém dokladu jako dodavatel vozidla rovněž nebyla evidována jako vlastník nebo provozovatel v registru vozidel. Z tohoto důvodu proto nevyhověl požadavku žalobkyně a žalobu zamítl. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení za situace, kdy žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.