19 C 8/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Manželka se u zdejšího soudu domáhala rozvodu manželství s odůvodněním, že manželé spolu nežijí, jejich manželství je hluboce a trvale rozvráceno. Manžel se k návrhu na rozvod manželství připojil, tvrzení uvedená v návrhu na rozvod nijak nezpochybňoval. 2. Vzhledem k tomu, že manželka je státní občankou České republiky a manžel je státním občanem Chorvatské republiky, zabýval se soud nejprve otázkou pravomoci českých soudů ve věci rozhodnout a použitelností právního řádu. Podle článku 3 odst. 1 písm. a) bod 5 Nařízení Rady ES [číslo] o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti (Nařízení Brusel II. bis), jsou k projednání rozvodu manželství občanů dvou států Evropské unie příslušné soudy toho členského státu, na jehož území má navrhovatel obvyklé bydliště, v němž bydlel nejméně jeden rok bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení. Tím je dána pravomoc českého soudu ve věci rozhodnout. Rozhodné právo se řídí čl. 26 odst. 2 smlouvy uzavřené mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních ([příjmení], [datum]; [číslo] Sb.), podle něhož lze manželství zrušit rozvodem pouze z příčin a za podmínek, které jsou současně stanoveny právními řády obou smluvních stran. Podmínky rozvodu manželství jsou z hlediska chorvatských právních předpisů stanoveny tamním zákonem o rodině (Obiteljskij zákon [číslo]) a v daném případě rozvod manželství nevylučují. 3. Soud v řízení zjistil tento skutkový stav. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před [stát. instituce]. Z tohoto manželství se dne [datum] narodila dnes již zletilá dcera [jméno], dne [datum] dcera [jméno] a téhož dne dcera Tamara. O úpravě poměrů nezletilých dcer bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Kladně č.j. 42 P 314/2016-115 ze dne 25. 9. 2018 (právní moc dne [datum]), kdy se tyto nacházejí v pěstounské péči matky manželky. V manželství se dále narodil dne [datum] syn [jméno], otcovství manžela však bylo rozsudkem Okresního soudu v Kladně č.j. 42 P 314/2016-145 ze dne 14. 2. 2020 (právní moc dne [datum]) vyloučeno. Nebylo zjištěno, že by rozvod manželství byl v rozporu se zájmy nezletilých dětí. Oba účastníci dále učinili nesporným, že spolu již přes 6 let nežijí, manželka byla manželovi nevěrná a má syna s jiným mužem, s níž dnes žije. Manželka v současnosti není těhotná. Obnovu manželství manželé vyloučili. 4. Podle § 755 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo v rozporu se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Podle § 756 o.z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství a přitom zjišťuje jeho příčiny. 5. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že podmínky pro rozvod manželství byly splněny. Bylo prokázáno, že manželství je natolik hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, že obnovení manželského soužití nelze očekávat. O tom svědčí zejména délka období, po které spolu manželé nežijí, jakož i to, že po tuto dobu neučinili žádný reálný pokus o obnovení soužití. Oba manželé obnovení soužití naopak vylučují. Příčiny rozvratu manželství soud spatřuje na straně manželky, která byla manželovi nevěrná a žije s jiným mužem, s nímž již má i společné dítě. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 z.ř.s., když soud neshledal žádnou okolnost případu, která by přiznání náhrady nákladů řízení odůvodňovala.