214 C 115/2022-48 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 12 000 Kč jako dlužné jistiny s 8,5% úrokem z prodlení od 7. 1. 2022 do zaplacení, dále kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 477,86 Kč za dobu od 18. 7. 2021 do 5. 1. 2022, náklady na upomínání ve výši 150 Kč, v žalobě označené jako kapitalizovaný úrok, částky 217 Kč na nákladech mimosoudního vymáhání a rovněž smluvní pokutu 2 052 Kč. Svoji žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , a žalovaným byla dne 16. 6. 2021 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě níž byl poskytnut žalovanému úvěr 12 000 Kč, smluvní pokuta byla dohodnuta ve výši 0,1% z dlužné jistiny za každý den prodlení.2. Elektronický platební rozkaz ve věci nebyl vydán pro pochybnosti o oprávněnosti celkové žalované částky.3. Ve věci bylo nařízeno jednání, právní zástupce žalobkyně omluvil svoji neúčast, žalovaný rovněž omluvil svoji neúčast s tím, že souhlasí s dluhem do výše dlužné jistiny.4. Soud provedl dokazování smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne 16.6.2021, obchodními podmínkami původního věřitele, výpisem z účtu původního věřitele a zprávou , právnická osoba, ., jimiž vzal za prokázaný skutkový stav, podle něhož právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, a žalovaný uzavřely dne 16.6.2021 smlouvu o úvěru, dle ní byla žalovanému poskytnuta částka 12 000 Kč, pro případ prodlení žalovaného byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za každý den prodlení a poplatek za písemnou upomínku ve výši 50 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně poukázala žalovanému na jeho účet č. , č. účtu, částku 12 000 Kč.5. Z předžalobní upomínky právního zástupce žalobkyně ze dne 2. 6. 2022 spolu s podacím archem ze dne 4. 2. 2022 soud shledal, že žalovaný byl upomínán o zaplacení dluhu do 14. 6. 2022, jistina dluhu činila 12 000 Kč.6. Aktivní legitimaci žalobkyně vzal soud za prokázanou z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31. 1. 2022, jež byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní a oznámení o postoupení pohledávky původního věřitele ze dne 1. 2. 2022 žalovanému.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "o. z."), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Z žalobkyní předložených důkazů však nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně u žalovaného ověřovala s odbornou péčí schopnost spotřebitele úvěr splácet. Nebyly prověřovány příjmy ani výdaje žalovaného, ani jeho celková finanční situace, případně nebyly důkazy prokazující splnění takového postupu předloženy.9. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18).11. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr tak neunesla. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.13. Žalovaný však od právní předchůdkyně žalobkyně převzal částku 12 000 Kč, přičemž ji nevrátil a co do této částky se bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni podle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení, též nárok na zaplacení úroku z prodlení, a to ode 15.6.2022, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32Cdo 4179/2007), žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu do 14.6.2022.14. S ohledem na shora uvedenou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru byla žaloba co do zbytku zamítnuta, což obráží výrok II. rozsudku.15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., náklady řízení žalobkyně představují zaplacený a doměřený soudní poplatek v částce 1 000 Kč a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen ,,a.t.“), neboť jde o žalobu podávanou na ustáleném vzoru, s tarifní hodnoty 14 052 Kč sestávající se z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a , což spolu s 21 % DPH ve výši 252 Kč činí celkem 2 452 Kč. Protože žalobkyně měla ve věci úspěch 80,5% a neúspěch 19,5%, přísluší jí proto náhrada nákladů řízení v rozdílu mezí mírou úspěchu a mírou neúspěchu, tedy 61%, což činí 1 495,70 Kč. O DPH bylo rozhodnuto podle § 137 odst. 3 o.s.ř., když právní zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem této daně. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. bylo žalované uloženo zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.16. Soudní poplatek byl zaplacen ve výši 800 Kč, avšak ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz. Soud proto podle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, soudní poplatek žalobkyni doměřil.