8 C 7/2022-92 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhá zvýšení výživného pro sebe jako zletilou dceru žalovaného. Návrh odůvodnila tím, že výživné bylo naposledy stanoveno na konci roku 2020 na částku 8 000 Kč měsíčně. V té době studovala na SOU v denním studiu, tuto školu studuje dodnes, připravuje se na maturitu. V jejím zdravotním stavu nastaly změny, musím dodržovat bezlepkovou dietu, která je mnohem dražší než běžná strava a to od prosince 2021. Kromě toho má další výdaje na oblečení, obutí, drogistické zboží, ráda by měla nějaká sportovní nebo umělecké koníčky, ale nezbývají jí na to peníze. Matka pobírala invalidní důchod, který jí byl odebrán, v současné době pracuje, ale na snížený úvazek, neboť plného úvazku není ze zdravotních důvodů schopna. Oproti tomu finanční situace otce je více než dobrá, vlastní 2 rodinné domy, osobní vůz a kromě žalobkyně má jen jednu vyživovací povinnost k synovi ve věku 14 let. 2. Žalovaný nesouhlasil se zvýšením výživného s odůvodněním, že dcera se s ním vůbec nechce stýkat, pokud by tak učinila, dal by jí ještě další plnění vedle výživného, dárky pod. Veškeré potřeby, které žalobkyně uvádí, se již probírali v minulém řízení a ke všem těmto potřebám již bylo soudem přihlédnuto při stanovení výživného v roce 2020. Má sice na sebe napsané 2 domy, ale v jednom žije matka, o kterou se stará a ve druhém žije on sám. Z těchto domů není žádný příjem, jeho jediný příjem je příjem ze zaměstnání. 3. Z potvrzení o výdělcích matky žalobkyně a žalovaného, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2020 č. j. 14 Co 365/2020-868, výpovědi obou účastníků, potvrzení o studiu a korespondence mezi účastníky vzal soud za prokázané, že žalobkyně je dcerou žalovanou, naposledy bylo o výživném pro ni rozhodováno v prosinci 2020, toto výživné bylo zvýšeno na částku 8 000 Kč měsíčně. Soud vycházel z toho, že žalovaný si vydělával měsíčně částku 43 007 Kč, matka žalobkyně měla v tu dobu částečný invalidní důchod ve výši 8 171 Kč měsíčně a k tomu si vydělala v průměru 22 612 Kč měsíčně. Majetkové poměry i počet vyživovacích povinnost byl u obou rodičů shodný. V současné době žalobkyně drží bezlepkovou dietu, nemoc nemá oficiálně diagnostikovanou, ale pšenice jí nedělá dobře. Náklady, o které se zvýšily její potřeby v souvislosti s tímto stravováním, odhaduje tak o 2 000 Kč měsíčně více, než při běžné stravě. Kromě těchto zdravotních problémů má ještě astma, léky stojí zhruba 600 Kč měsíčně. Bydlí s matkou v bytě u své babičky, výdaje spojené s bydlením činí celkem 6 000 Kč měsíčně, matka podle toho, co musí ten, který měsíc platit přispívá na bydlení 3 000 Kč 3 500 Kč měsíčně. Matce byl v únoru 2022 odebrán invalidní důchod, v současné době pracuje podle posudku o invaliditě na 0,8 % úvazku. Žalovaný bydlí v rodinném domě, výdaje na tento dům činí 7 667 Kč měsíčně za elektriku, plyn a vodné – zálohy a pojistné zálohy, pojistné a poplatky za rozhlas a televizi. Druhý dům je sice napsaný na něj, ale byl postaven z peněz od rodičů a pro ně, otec již zemřel a zůstala zde matka, které je 74 let a je ve špatném zdravotním stavu. Starám se o ni. Kromě žalobkyně má vyživovací povinnost ve výši 5 000 Kč měsíčně na syna, se synem se stýká a kromě výživného mu poskytuje ještě další plnění. Sám je po operaci kolene, musí rehabilitovat, dojíždí do práce a to všechno stojí také peníze včetně dalších plateb nutných ke správě rodinného domu. Příjem žalovaného činí 45 171 Kč, příjem matky žalobkyně činí v průměru 23 750 Kč měsíčně. Dle posudku o invaliditě poklesla její pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 20 %. 4. Z potvrzení o studiu bylo zjištěno, že žalobkyně od [datum] studuje SOŠ a SOU [obec], obor podnikání. 5. Z výpisů z katastru nemovitostí soud vzal za prokázané, že žalovaný je vlastníkem rodinného domu [adresa] na pozemku st. p. [číslo], zapsaném na [list vlastnictví] a domu [adresa] na st. p. 2040, zapsaný na [list vlastnictví], obojí pro k.ú. [obec]. Dále je spoluvlastníkem jiného nebytového prostoru [číslo] v budově [adresa], zapsaném na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce]. 6. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. 7. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 8. Podle § 913 odst. 1, 2 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. 9. Dle § 923 odst. 1 o. z. změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti. 10. Z výše uvedeného je patrné, že hmotněprávní úprava účinná od [datum] možnost změny výživného v případě zletilých dětí výslovně neupravuje. Dle soudu však je třeba dovodit, že při změně poměrů se lze domáhat změny výživného i ze strany zletilých dětí. Dle soudu je třeba k závěru o možnosti změny výživného zletilého dítěte dospět na základě ustanovení § 163 odst. 1 o.s.ř. Dle tohoto ustanovení rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. 11. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů. Změnu poměrů ve smyslu uvedeného ustanovení lze definovat jako stav odlišný od stavu, který byl rozhodující při původním (předchozím) rozhodování. Zásadně se musí jednat o změnu závažnějšího charakteru, tj. o změnu podstatnou. Podmínkou úspěchu žalobkyně v tomto řízení tedy bylo prokázání skutečnosti, že se poměry rozhodné pro určení výše výživného v době od [datum] natolik změnily, že jsou důvody pro zvýšení výživného o částku 3.500 Kč měsíčně. 12. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že veškeré životní náklady a potřeby žalobkyně jsou zcela shodné, jako tomu bylo při stanovení výživného v roce 2020. Žalobkyně studuje stejnou školu, byť nástavbové studium, má stejné náklady spojené s učením, bydlí shodně s matkou u své babičky, náklady na bydlení platí obě společně ve výši 3 000 Kč 3 500 Kč. Veškeré další náklady na léky, na brýle apod. již rovněž byly v původně stanoveném výživném zohledněny, žalobkyně ani netvrdila, ani neprokazovala, že v těchto nákladech došlo k výrazné změně a navýšení. Matka dosahuje oproti minulému rozhodnutí o něco vyššího příjmu, byl jí však odebrán invalidní důchod přes 8 000 Kč měsíčně. Výdělky žalovaného se zvýšily o cca 2 000 Kč měsíčně, jeho majetkové poměry zůstaly rovněž stejné. Jediná změna, ke které od posledního rozhodnutí došlo, je bezlepková dieta žalobkyně v důsledku jejího onemocnění. Žalobkyně sama odhadla, že její náklady na výživu se v souvislosti s touto dietou zvýšily cca o 2 000 Kč měsíčně. Za dané situace proto soud vyhověl návrhu na zvýšení výživného o částku 1 000 Kč měsíčně, a to od [datum], neboť ke změně poměrů došlo v prosinci 2021, kdy žalobkyně začala bezlepkovou dietu držet. 13. Tím, že ke zvýšení výživného došlo od [datum], vznikl žalovanému na zvýšeném výživném dluh v celkové výši 8 000 Kč, tento mu bylo povoleno s ohledem na jeho příjem, splatit ve 2 splátkách. 14. Co do částky 2 500 Kč měsíčně byla žaloba zamítnuta. Dle názoru soudu je zvýšení výživného o částku 1 000 Kč měsíčně přiměřené, neboť zvýšení nákladů žalobkyně činí 2 000 Kč měsíčně, v ostatním nedošlo ani na straně žalobkyně, ani na straně její matky a žalovaného k žádné výrazné změně poměrů. Na tomto zvýšení nákladů na výživu žalobkyně se musí podílet oba rodiče a nikoli jen žalovaný. Je pravdou, že příjem matky se o něco snížil v důsledku odnětí invalidního důchodu, z jejího výdělku je však rovněž schopna zvýšené výdaje krýt. Soud při této úvaze přihlédl i k tomu, že při společném soužití s babičkou jsou náklady matky i žalobkyně na bydlení minimální, na žalobkyni připadají v průměru ve výši 1 500 Kč až 1700 Kč za měsíc, zatím co u žalovaného jsou ve výši okolo 10 000 Kč měsíčně, po započtení inkasa na zálohy a průměru všech jednorázových plateb na svoz odpadků, revize, pojištění domu apod. Soud přihlédl i k tomu, že žalovaný vynakládá finanční prostředky při péči o svoji nemocnou matku. 15. Při rozhodování o výši výživného přihlédl soud i ke skutečnosti, že žalobkyně nemá k žalovanému jako svému otci kladný vztah, nestýká se s ním a odmítá a odmítala mu sdělovat i své školní výsledky. Je nutno uvést, že žalovaný se podle založené konverzace o kontakt s žalobkyní snažil, tato však vše odmítala. Jestliže je dospělá, měla by i ona pocho