108 C 5/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobce se u zdejšího soudu domáhal zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že uzavřel se žalovaným ústně smlouvu o půjčce, podle které zapůjčil žalovanému částku 500 000 Kč, žalovaný však nedodržel splatnost jednotlivých splátek, celkově uhradil pouze částku 320 000 Kč a poté přestal splácet. Z tohoto důvodu bylo podepsáno uznání dluhu, a to na částku nesplacené jistiny a kapitalizovaného úroku z půjčky, žalovaný uznání dluhu podepsal, zavázal se částku uhradit do [datum], ale zapůjčené finanční prostředky nevrátil. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, soud tedy jednal v jeho nepřítomnosti. 3. Podle předloženého uznání dluhu žalovaný dne [datum] uznal co do důvodu i výše dluh ve výši 230 000 Kč a zavázal se zaplatit jej do [datum]. Z potvrzení o provedení platby ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce zaslal dne [datum] z účtu na jeho jméno částku 500 000 Kč na účet č. [bankovní účet]. Z pohybu na účtu pak bylo zjištěno, že na jeho účet byly vráceny částky v celkové výši 320 000 Kč z účtu na jméno [příjmení] [jméno]. 4. Ze shora uvedených skutkových zjištění tak soud učinil následující závěr. Žalobce a žalovaný sjednali ústně smlouvu o zápůjčce, podle které žalovaný obdržel od žalobce celkem částku 500 000 Kč, peníze ale v době splatnosti nevrátil, proto bylo sepsáno uznání dluhu, kterým žalovaný uznal dluh ve výši 230 000 Kč a zavázal se jej uhradit do [datum]. Toto neučinil. 5. Podle § 2390 zákona č. 8/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 2392 odst. 1 při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 7. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 8. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalovaný nesplnil v celém rozsahu svou povinnost vrátit zapůjčené finanční prostředky, netvrdil, ani neprokazoval, že by ke dni uznání dluhu tento neexistoval, proto soud vyšel z tohoto uznání a žalobci žalovaným uznanou částku přiznal a žalobě vyhověl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 49 580 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 11 500 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 230 000 Kč sestávající z částky 9 220 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.