108 C 9/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že podle uzavřené smlouvy odebíral žalovaný plyn, za realizovanou spotřebu plynu nezaplatil a nezaplatil ani sjednanou smluvní pokutu. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 3. Podle předložené smlouvy o dodávce plynu ze dne [datum] uzavřeli žalobkyně a žalovaný s účinností od [datum] smlouvu o dodávkách plynu do odběrného místa [obec a číslo] na dobu od [datum] do [datum]. V rámci smlouvy strany sjednaly pro případ, že žalobkyně odstoupí od smlouvy před jejím skončením uplynutím doby pro špatnou platební morálku žalovaného smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč. 4. Jak dále vyplývá z předložené faktury, vyúčtovala žalobkyně žalovanému spotřebu za období od 18. 2. 2021 do 22. 2. 2022 v celkové hodnotě 35 870 Kč, splatnost faktury nastala 9. 4. 2022. Jak dále vyplývá z předložené faktury, vyúčtovala žalobkyně žalovanému spotřebu za období od 23. 2. 2022 do 31. 12. 2022 v celkové hodnotě 31 176 Kč, splatnost faktury nastala 9. 2. 2023. Následně byl žalovaný upomínán o zaplacení uvedených faktur. Pro neplacení byla smlouva předčasně ukončena, žalobkyně pak fakturou splatnou dne 2. 2. 2023 vyfakturovala žalovanému smluvní pokutu za předčasné ukončení smlouvy ve výši 10 000 Kč. 5. Žalovaný netvrdil, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by smluvní vztah ukončil jiným způsobem a v jiné době, než tvrdila žalobkyně, nebo že by na svůj dluh žalobkyni cokoliv zaplatil, ani že by jeho závazek zanikl z jiného důvodu. 6. Ze shora uvedených skutkových zjištění tak soud učinil následující závěr. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli kupní smlouvu na dodávku plynu, podle které žalovaný ve shora uvedeném období odebíral od žalobkyně plyn ve shora uvedené hodnotě, spotřeba mu byla vyúčtována fakturami splatnými dne [datum] a dne [datum], žalovaný však nic nezaplatil. Současně nezaplatil ani sjednanou smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč. 7. Mezi žalobkyní a žalovaným vznikl právní vztah z kupní smlouvy uzavřené podle § 2079 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“) s přihlédnutím ke speciálním ustanovením energetického zákona. Žalovaný nesplnil svou základní povinnost kupujícího zaplatit za poskytnuté zboží (služby) kupní cenu podle § 2118 o. z. Vedle nároku na zaplacení jistiny vznikl prodávajícímu též nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. Podle § 433 odst. 1 o.z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. 9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Ve vztahu k nárokované smluvní pokutě ve výši 10 000 Kč v důsledku předčasného ukončení smlouvy, dospěl soud k závěru, že tato pokuta byla sjednána v rozporu se zákonem a tento nárok není důvodný. Žalovaný se v předmětném právním vztahu ocitl v pozici slabší smluvní strany jako spotřebitel. Žalobkyně oproti žalovanému má bezesporu silnější hospodářské postavení, v oblasti poskytování energií má významně větší zkušenosti. Žalobkyně disponuje finanční převahou, odborným aparátem, smlouvy zákazníkům předává již jednoznačně formulované, doplněné rozsáhlými obchodními podmínkami, které slabší strana nemá prakticky šanci měnit. Soud pak dospěl k závěru, že žalobkyně svého silnějšího postavení na úkor žalovaného jakožto slabší strany, ve smyslu § 433 o.z. zneužila k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech mezi ní a žalovaným, přičemž takové jednání nemůže být zákonem chráněno, jak ostatně plyne i z dikce § 6 o.z., dle něhož nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Žalobkyně je dle § 5 o.z. povinna jednat jako profesionál se znalostmi a pečlivostí, která je s jejím oborem podnikání spojena, a pokud tak nečiní a jedná bez odborné péče, jde to k její tíži. Pojem odborné péče pak v sobě zahrnuje mimo jiné i požadavek na poctivé jednání, přičemž sankcí je skutečnost, že zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany (§ 8 o.z.). 11. Zmíněným způsobem sjednaná smluvní pokuta představuje ve smyslu § 1798 odst. 2 o.z. a § 1800 odst. 2 o.z. zvláště nevýhodnou doložku ve smlouvě sjednané adhezním způsobem a je v rozporu s požadavkem přiměřenosti smluvních práv a povinností pro smluvní strany. Takto sjednaná smluvní pokuta představuje tedy významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch žalované coby slabší smluvní strany, neboť je jednak sjednána v závislosti na projevu vůle žalobkyně (realizaci práva odstoupit), a jednak toto ujednání není vyváženo ve prospěch žalovaného obdobnou povinností. Ve své podstatě jde ze strany žalobkyně o sjednání jakéhosi nerovnovážného„ odstupného“ za předčasné ukončení smluvního vztahu. V tomto směru je na žalovaného jakožto slabší smluvní stranu vyvíjen nepřiměřený tlak na dodržení sjednávané (a automaticky prolongované) doby trvání smluvního vztahu, přičemž v oblasti energetiky je takové ujednání v rozporu se zásadou ochrany slabší strany v právu (např. § 433 o.z.). V procesu kontraktace totiž slabší smluvní strana zajišťuje pro sebe zásadní službu potřebnou pro vlastní obživu (podnikání) a obchodník v tomto nesmí svého postavení zneužívat k nepřiměřeným podmínkám, které mají jednostranně zajišťovat jeho zisk. K tomuto ujednání tak nelze přihlížet. Výrokem II. tak soud žalobu ve zbylé části zamítl, když nárok v tomto rozsahu nepožívá právní ochrany. Proto soud část žaloby na zaplacení smluvní pokuty zamítl. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 453 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 853 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.