117 C 7/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný jako řidič vozidla ve vlastnictví žalobkyně [registrační značka] dne [datum] při nájezdu do parkovacího místa v ulici [ulice a číslo] v Kladně nepřizpůsobil rychlost vozidla, čímž nestačil dobrzdit a najel vozidlem do zídky. V důsledku tohoto jednání žalovaného, kterým mimo jiné porušil §4, §5 zákona o provozu na pozemních komunikacích, došlo k poškození předního nárazníku vodila, čímž byla žalobkyni způsobena škoda ve výši 86 213,98 Kč včetně DPH, která byla až na spoluúčast ve výši 10 000 Kč uhrazena pojišťovnou. V důsledku škodního jednání žalovaného tak zůstala žalobkyni neuhrazena majetková újma ve výši 10 000 Kč, o kterou se její majetek snížil. Žalobkyně dále doplnila, že i kdyby žalovaný způsobil škodu na vozidle žalobkyně při plnění svých pracovních úkolů v rámci pracovního poměru, byla by tato případná skutečnost pro posouzení nároku žalobkyně proti žalovanému irelevantní, neboť žalovaný je povinen k náhradě majetkové újmy dle obecného ustanovení § 2914 občanského zákoníku, který i s ohledem na zásadu lex posterior derogat priori (kdy občanský zákoník vstoupil v platnost a účinnost až po zákoníku práce) vylučuje aplikaci ustanovení § 257 zákoníku práce. Žalobkyně také zdůraznila, že nárok na náhradu majetkové újmy ve výši 10 000 Kč je dán, i kdyby skutečná škoda v důsledku poškození vozidla při dopravní nehodě způsobené žalovaným byla nižší, než částka 86 213,80 Kč, když majetková újma minimálně dosahuje výše spoluúčasti žalobkyně na vzniklé škodě, která vždy dle pojistné smlouvy činila částku 10 000 Kč. 2. Ve věci byl vydán platební rozkaz čj.: 117 C 7/2022-25 ze dne 18. 8. 2022, který byl následně ke včasnému odporu žalovaného v celém rozsahu zrušen. 3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu s obranou, že sice byl účasten na dopravní nehodě, při které bylo poškozeno vozidlo pronajaté jeho zaměstnavatelem společností [právnická osoba], nicméně zpochybnil tvrzený rozsah poškození vozidla, v důsledku toho vzniklou majetkovou újmu, když má za to, že skutečná škoda vzhledem k marginálnímu poškození nemusela dosáhnout ani částky 10 000 Kč, zpochybnil také tvrzení žalobkyně, že majetková újma vznikla právě jí, neboť není zřejmé, kdo byl vlastníkem předmětného vozidla. Především však žalovaný také na svou obranu zdůraznil, že za případnou majetkovou újmu žalobkyně neodpovídá on, který vozidlo používal v rámci plnění svých pracovních úkolů vůči zaměstnavateli, ale nájemce vozidla a zároveň zaměstnavatel žalovaného společnost [právnická osoba], vůči níž žalobkyně náhradu škody uplatnila přihláškou tohoto nároku do insolvenčního řízení společnosti jako úpadce. 4. S ohledem na spornost tvrzení o vzniku majetkové újmy žalobkyni v důsledku škodního jednání žalovaného nejméně ve výši újmy v částce 10 000 Kč a vzhledem k obraně žalovaného, že za případnou škodu nese odpovědnost výlučně jeho zaměstnavatel [právnická osoba], se soud při prokazování skutkového stavu věci zaměřil primárně na zodpovězení otázky, zda žalovaný dopravní nehodu, při níž bylo vozidlo poškozeno, způsobil v rámci plnění svých pracovních povinností, jestliže by byl prokázán opak, soud by dále dostatečně dokazoval tvrzení o rozsahu poškození vozidla a v důsledku toho rozsahu zmenšení majetku žalobkyně. 5. Soud v řízení na základě níže uvedených důkazů prokázal tento skutkový stav.: Výpisem z obchodního rejstříku byla prokázána právní subjektivita žalobkyně. Z velkého technického průkazu vozidla [registrační značka] bylo prokázáno, že vlastníkem tohoto vozidla tovární značky Volkswagen EG je žalobkyně od března 2017. Z rámcové nájemní smlouvy uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní jako pronajímatelem a společností [právnická osoba] jako nájemcem, ve spojení s dodatkem [číslo] k této smlouvě, dále ve spojení s protokolem o předání vozu pronajímateli a výpovědí svědka [jméno] [příjmení], jednatele společnosti [právnická osoba], bylo prokázáno, že žalobkyně pro účely podnikání pronajala společnosti [právnická osoba] vozidla, mimo jiné také vozidlo označené v žalobě. Nájemce měl uvedené vozidlo v užívání také od [datum] do května, nebo června 2020, kdy všechna vozidla k výzvě žalobkyně žalobkyni a dalším dvěma personálně propojeným společnostem, od nichž měla vozidla také v pronájmu, vrátil. Z nesporného tvrzení účastníků a záznamu o dopravní nehodě bylo prokázáno, že žalovaný s vozidlem dne [datum] v 19:30 hodin naboural, když při vjíždění na parkovací místo nedobrzdil, nárazem do překážky na vozidle praskl na pravé straně přední nárazník. Z dohody o provedení práce uzavřené dne [datum] mezi zaměstnavatelem společností [právnická osoba] a žalovaným jako zaměstnancem, dále z výpovědi pracovního poměru ze dne [datum] a výpovědi svědka [příjmení] bylo prokázáno, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti [právnická osoba] od [datum] do července 2020 se sjednanou náplní práce rozvoz objednávek – jídel, dále pro zaměstnavatele zajišťoval odvoz pronajatých vozidel pronajímateli, k servisu, byl oprávněn za zaměstnavatele předávat doklady od vozidla a záznamy o dopravních nehodách pronajímateli vozidla, resp. jím zmocněné osobě. Žalovaný takto užíval i vozidlo označené v žalobě, nebylo ani tvrzeno, že by k dopravní nehodě dne [datum], při níž byl poškozen nárazník, žalovaný užíval vozidlo mimo svou pracovní náplň, resp. bez souvislosti na ni. 6. Podle § 2894 odst. 1 občanského zákoníku povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). Podle § 2910 občanského zákoníku škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. 7. Podle § 2914 občanského zákoníku kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by jí způsobil sám. 8. Podle § 250 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákoník práce“) zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinnosti při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Podle § 257 odst. 1 zákoníku práce zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250, je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav. Podle § 257 odst. 2 výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek. 9. Za prokázaného skutkového stavu, kdy žalovaný způsobil z nedbalosti škodu na vozidle ve vlastnictví žalobkyně v souvislosti s plněním svých pracovním povinností jako zaměstnanec společnosti [právnická osoba] má soud za to, že podle § 2914 věty první občanského zákoníku za tuto škodu poškozené žalobkyni odpovídá toliko tehdejší zaměstnavatel žalovaného společnost [právnická osoba] (a ne solidárně se žalovaným), když ve shodě s právním názorem Nejvyššího soudu ČR vyjádřeným v rozsudku ze dne 26. 10. 2021 sp. zn. 25 Cdo 1029/2021 se soud domnívá, že pomocí systematického výkladu § 2914 občanského zákoníku v kontextu právního řádu nutno při formulační nejednoznačnosti tohoto ustanovení upřednostnit výklad, který zohledňuje povahu pracovněprávního vztahu založeného na silné ochraně zaměstnance poskytované zákoníkem práce; pokud jde o náhradu majetkové újmy s její limitací dle ustanovení § 250 v návaznosti na § 257 odst. 2. Při uvedeném systematickém výkladu § 2914 občanského zákoníku nelze než nedospět k právnímu závěru, že za újmu způsobenou zaměstnancem při výkonu jeho pracovní činnosti nebo v souvislosti s ní odpovídá poškozenému pouze zaměstnavatel přímého škůdce, nikoliv zaměstnanec – škůdce, neboť při opačném závěru o jejich solidární odpovědnosti by právní limitace náhrady újmy dle zákoníku práce pozbyla významu. 10. Soud tak uzavřel, že žalovaný není ve sporu pasivně legitimovaný a a contrario § [číslo] ve spojení s § 2914 občanského zákoníku žalobu o zaplacení náhrady škody zamítl v celém rozsahu. 11. Protože shora prokázanými a zhodnocenými důkazy byl skutkový stav prokázán v míře potřebné pro rozhodnutí, byly další návrhy na doplnění dokazování z důvodu hospodárnosti řízení zamítnuty jako nadbytečné a taktéž pro nadbytečnost nebyly v rozsudku zhodnoceny soudem provedené důkazy, které shora prokázaný skutkový stav věci nevyvrací a ani nezpochybňují. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalovanému, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 890 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/19