207 C 13/2023-31 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 18 641 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 21. 1. 2022 do zaplacení s poukazem na to, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím webové stránky [webová adresa] dne 21. 12. 2021 smlouvu o zápůjčce (o spotřebitelském úvěru), dle níž byla žalovanému poskytnuta částka 11 600 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu s poplatkem ve výši 3 016 Kč do 20. 1. 2022. Protože žalovaný dlužnou částku do sjednané doby splatnosti neuhradil, je povinen podle článku 2.3 smlouvy a všeobecných obchodních podmínek zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky 11 600 Kč, tj. do 3. 1. 2023 vychází částka 4 025 Kč, a náklady upomínání 2 500 Kč, celkem označila žalobkyně jako předmět řízení částku 18 641 Kč. 2. Platební rozkaz ve věci nebyl vydán pro pochybnosti o oprávněnosti celkové žalované částky. Protože účastníci na výzvu soudu souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, žalobkyně souhlasila již v žalobě, rozhodl soud pouze na základě listinných důkazů. 3. Žalobkyně k prokázání svých žalobních tvrzení do spisu založila listinu nazvanou smlouva o zápůjčce (prostřednictvím všeobecných obchodních podmínek odkazující na zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb.) na částku 11 600 Kč s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 016 Kč, jehož výše také vyplývá z celkové částky ke splacení 14 616 Kč, a s osobními údaji žalovaného včetně čísla bankovního účtu, ovšem bez jakéhokoli podpisu či jiného potvrzení identity úvěrované osoby, tvrzená výše úroku je 0%, RPSN činí 2970 % (!). Dále žalobkyně založila do spisu všeobecné obchodní podmínky v rozsahu 7 stran textu, z nichž soud neshledal, že by osoba totožná se žalovaným souhlasila s těmito podmínkami. 4. Výpisem z obchodního rejstříku byla prokázána právní osobnost žalobkyně. Z listinného zobrazení elektronického dokumentu obsahující předsmluvní informace k úvěru a dále ze stejného zobrazení elektronické smlouvy o spotřebitelském úvěru, kdy oba dokumenty nejsou opatřeny podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu vydaném k tomu příslušnou autorizační agenturou, v návaznosti na tvrzení žaloby, že totožnost žalovaného byla ověřena, dále z potvrzení o provedení tuzemské platby ze dne 21. 12. 2021 bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, nikoliv však písemnou formou, na základě které žalobkyně poukázala žalovanému dne 21. 12. 2021 částku 11 600 Kč na č. účtu [bankovní účet], dle smlouvy se žalovaný zavázal částku 11 600 Kč vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 016 Kč a úroku ve výši 0 % ročně do 30 dnů od poskytnutí úvěru, s možností prodloužení splatnosti. Pro případ prodlení bylo ve smlouvě sjednáno, že žalobkyně má právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně a na poplatky za upomínání (náklady spojené s uplatněním) v řádu set Kč za každý. 5. Podle § 2395 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle §110 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednání o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží. 6. Po zhodnocení shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze z části. Na smlouvu o zápůjčce mezi účastníky přitom nutno pohlížet jako na smlouvu o spotřebitelském úvěru podřízenou právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně ji uzavřela v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel, což prokazuje nejenom předmět smlouvy, ale i identifikace žalovaného osobními údaji nepodnikajícího subjektu, a zejména za stavu, kdy informace dle § 110 zákona o spotřebitelském úvěru nebyly předány žalovanému v zákonem vyžadované listinné písemné formě nebo na trvalém nosiči dat, nevznikl žalobkyni ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky podle § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nárok na smluvní pokuty, paušální náhradu za inkasní řízení ani poplatek za poskytnutí úvěru či další smluvené platby, pouze je zde nárok na vrácení poskytnuté částky 11 600Kč. Ta vrácena nebyla, resp. o případném vrácení nebylo nic tvrzeno ani prokázáno, proto má žalobkyně nárok na vrácení včetně zákonného úroku z prodlení dle vl. nař. 351/2013 Sb. Co do zbytku, tj. částek rovnajících se nároku na poplatek za poskytnutí úvěru, na smluvní pokuty či jiné platby, byla žaloba z uvedených důvodů zamítnuta. 7. S ohledem na úspěch a neúspěch účastníků ve věci soud ve smyslu ust. § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (o.s.ř.) soud přiznal žalobkyni výrokem III. náhradu nákladů v 24,4 % výši (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 62,2 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 37,8 %) sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku 1 000 Kč a nákladů na právní zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 120/2014 Sb. advokátního tarifu (3x 300 Kč za 3 hlavní úkony právní služby, 3x paušál po 100 Kč, celkem náklad 2 200 Kč). Žalobkyni tak byly přiznány náklady ve výši 536,80 Kč, o jejich splatnosti k rukám právního zástupce soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o.s.ř.