14 C 12/2024-171 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 12 576,32 Kč spolu s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalobkyně uzavřela s žalovaným po posouzení jeho úvěruschopnosti dne , datum, smlouvu o kreditní kartě a kartovém účtu č. , č. účtu, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr až do výše 15 000 Kč. Jednalo se o kreditní kartu studenta věku 21-29. Žalovaný potvrdil, že byl studentem, současně jako průměrný měsíční příjem uvedl žalovaný částku 8 000 Kč. Žalobkyně prověřila, že žalovaný nepodal návrh na povolení oddlužení a dále údaje v bankovním a nebankovním registru, přičemž žalovaný neměl žádný nesplacený závazek. Celkem žalovaný čerpal 149 940,33 Kč, přičemž celkem zaplatil částku 157 509,23 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni za poskytnutý úvěr úrok, přičemž ten se pohyboval v rozmezí 12 – 24 % ročně. Žalovaný se také zavázal zaplatit poplatky za výběr, dotaz na zůstatek, za úvěrový účet, za vedení účtu, za správu klienta v prodlení, celkem byla vyúčtována částka 9 330 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení již v období od 11. 9. 2020 do 10. 10. 2020. S ohledem na nepovolený debetní zůstatek došlo k zesplatnění úvěru, o čemž byl žalovaný informován dopisem. Žalobkyně se tak domáhala jistiny ve výši 12 576,32 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 635,17 Kč (od ledna 2017 do ledna 2021), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 12,71 Kč (od srpna 2018 do ledna 2021), úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 12 076,33 Kč od 12. 1. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 576,32 Kč od 12. 1. 2021 do zaplacení. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, a to co do částky 1 891,53 Kč spolu s příslušenstvím s ohledem na částečné uspokojení v insolvenčním řízení. Usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 1. 11. 2024, č. j. 14 C 12/2024 – 135, došlo k pravomocnému částečnému zastavení řízení, a to co do částky 1 891,53 Kč spolu s příslušenstvím, jak je uvedeno v předmětném usnesení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“/). Žalobkyně při jednání navrhla vydání rozsudku pro zmeškání.3. Podle § 153b odst. 1 o. s. ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Podle odst. 3 rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky nebo je-li žalovaným ke dni zahájení řízení nebo ke dni vstupu do řízení nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti.4. Soud v dané věci rozsudkem pro zmeškání nerozhodl, neboť nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání. Tvrzení žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti byly zcela nedostatečná.5. Ze smlouvy o úvěru, všeobecných obchodních podmínek, obchodních podmínek pro spotřebitelské úvěry a z ceníků soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr s úvěrovým limitem ve výši 15 000 Kč, přičemž úroková sazba byla sjednána ve výši 10 Kč za každých celých 500 Kč vyčerpaného a nesplaceného úvěru, pohybovala se v rozmezí 12 – 24 %. Úvěr byl veden na bankovním účtu č. , č. účtu, . Úvěr byl sjednán na donu neurčitou, celková částka k zaplacení byla 17 616 Kč. Ceníky obsahují jednotlivé poplatky.6. Z žádosti o zřízení kartového účtu a karty ze dne , datum, soud zjistil, že splátka činil 3 % z dlužné částky. Bylo uvedeno, že žalovaný je svobodný.7. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne , datum, soud zjistil, že byl svobodný, bydlela u rodičů, byla studentem. Další příjem jeho činil 8 000 Kč. Splátky úvěru činily 834 Kč.8. Z potvrzení o studiu ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný studoval v akademickém roce 2016 / 2017 na , právnická osoba9. Z posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že se jedná o studentskou kreditní kartu. Banka měla ověřovat potvrzení o studiu a případné negativní informace, z rejstříku CBCB a i interního systému žalobkyně. Nebylo požadováno doložení příjmu. Úvěruschopnost byla posouzena jako dostatečná.10. Z detailu účtu soud zjistil, že z něho jsou zřejmá jednotlivá čerpání, úroky, úroky z prodlení a poplatky.11. Z výpisů z kartového účtu soud zjistil, že v období od 11. 9. 2020 do 10. 10. 2020 již žalovaný neuhradil žádnou částku. V období od 11. 12. 2020 do 10. 1. 2021 činila dlužná částka – 13 224,20 Kč.12. Z podkladů pro soudní jednání soud zjistil, že dlužná jistina činí 12 576,32 Kč, řádný úrok 1 307,57 Kč, úrok z prodlení 684,19 Kč. Celkem je pohledávka ve výši 14 568,08 Kč.13. Z poslední výzvy k úhradě ze dne , datum, a poslední výzvy k před podáním žaloby , datum, , ta byla předložena i s dodejkou, soud zjistil, že žalovaný byl opakovaně vyzýván.14. Z výzvy k úhradě ze dne , datum, a podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky výzvou ze dne , datum, , odeslanou téhož dne. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky do 7 dnů od doručení výzvy.15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.16. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.18. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.19. Soud při jednání poučil žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v tom směru, aby doplnila tvrzení a označila důkazy k prokázání těchto doplněných tvrzení, jakým způsobem žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru, a to ohledně příjmů a výdajů, když soud neměl za dostatečně prokázané, že žalobkyně tuto povinnost splnila. Žalobkyně odkázala na již založená podání. Žalobkyně v rámci řízení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedla pouze obecná tvrzení, avšak žádná konkrétní, a to zejména ohledně výdajů, ve vztahu k žalovanému neuvedla. Žalobkyně navíc pouze předložila potvrzení o studiu a dále dokumenty, které vytvořila žalobkyně a jsou na podkladě sdělení žalovaného. Žalobkyně tak neuvedla, ani neprokázala, že ověřovala např. příjem žalovaného, pokud ani není zřejmé, z čeho příjem plyne, zda má žalovaný dluhy, exekuci či případně vystupuje jako dlužník v insolvenčním řízení, jaké má skutečné výdaje apod. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí.20. Vzhledem k uvedenému tak soud smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Soud se s ohledem na výše uvedené dále zabýval tím, zda žalobkyně nemá nárok na zaplacení žalované částky (či její části) z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaný od žalobkyně čerpal celkovou částku ve výši 149 940,33 Kč, přičemž dosud žalobkyni uhradil minimálně částku 157 509,23 Kč, pokud navíc i posléze plnil v rámci insolvenčního řízení. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného tak nevzniklo. Z toho důvodu soud žalobu v plném rozsahu zamítl.21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu