209 C 124/2024-58 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit jí žalovanou částku s příslušenstvím. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne 23. 1. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalované poskytnut standardní neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč. Úvěr byl poskytnut tak, že částku 27 500 Kč žalobkyně dne 25. 1. 2024 převedla v souladu s ujednáním ve smlouvě na účet zákazníka, tedy na účet určený žalovanou. Zbytek ve výši 2 500 Kč převedla žalobkyně na účet zprostředkovatele jako jeho provizi. Dle smluvních ujednání se žalovaná zavázala předmětný úvěr zaplatit spolu s úroky v dohodnuté roční zápůjční úrokové sazbě (měl tedy zaplatit celkem 46 000 Kč) v pravidelných 40. měsíčních splátkách po 1 150 Kč splatných vždy do každého 20 dne daného měsíce, kdy splatnost 1. splátky byla dohodnuta na den 20. 2. 2024. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Žalobkyně úvěr ke dni 26. 6. 2024 zesplatnila, zaslala žalované písemné oznámení o zesplatnění a vyzvala ji k úhradě celého dluhu. Žalobkyně žalované odeslala celkem 4 upomínky, za každou požaduje účelně vynaložené náklady 100 Kč. Ke dni zesplatnění činila zesplatněná část jistiny 27 551 Kč, dluh na splátkách 4 348 Kč, kdy splátky sestávají z dlužných úroku ve výši 2 367 Kč a dluhu na jistině 1 981 Kč Dluh na jistině celkem tedy činí 29 532 Kč, na úrocích 2 367 Kč. Kromě jistiny, úroků, účelně vynaložených nákladů spojených s upomínám žalobkyně po žalované požaduje také smluvní pokutu ve výši 1 996 Kč a 1 435 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby žalované zaslala předžalobní výzvu, ani na tu ale žalovaná nereagovala.2. Na podporu žalobních tvrzení žalobkyně do spisu založila výpis z obchodního rejstříku, smlouvu o spotřebitelském úvěru včetně příloh, úvěrové podmínky, potvrzení o provedení transakce, upomínky, oznámení o zesplatnění včetně podacího lístku, potvrzení české pošty, čestná prohlášení zaměstnance žalobkyně, bonitu smlouvy, tabulku umoření, čestné prohlášení spotřebitele, výplatní lístky, výpisy z účtu žalované, výpis z centrální evidence exekucí, předžalobní výzvu včetně dokladu o jejím odeslání.3. Soud ve věci nařídil ústní jednání. K jednání se žalobkyně omluvila. Nedostavila se ani žalovaná, k žalobě se nevyjádřila, do spisu nezaložila ani nenavrhla žádné důkazy. Soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků, dokazování provedl listinami, které do spisu založila žalobkyně.4. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že žalobkyně pravděpodobně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě dne 25. 1. 2024 poslala na její účet částku 27 500 Kč (a částku 2 500 Kč na účet zprostředkovatele). Ve smlouvě o úvěru si účastníci dojednali v žalobě tvrzenou výši úvěru, výši splátek, dobu splácení, i všechny tvrzené poplatky včetně sankčních. Žalobkyně prokázala v řízení, že žalované zaslala oznámení o zesplatnění, zaslala jí i tvrzené upomínky a předžalobní výzvu Z tabulky umoření vyplynulo, že žalovaná splatila celkem 1 402 Kč. Žalovaná neprokázala, že by žalobkyni uhradila vyšší částku. V řízení však nebylo prokázáno ani to, že by před poskytnutím úvěru byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované. Žalobkyně k této otázce sice v žalobě uvedla, že schopnost žalované úvěr řádně splácet zkoumala a že žalovaná jí prokázala, že její příjmy jsou k domu dostačující. Pokud však žalobkyně na podporu tohoto svého tvrzení založila do spisu „pouze“ formulářové čestné prohlášení žalované o jejích závazcích, výdajích a příjmech, kdy jedinými vyplněnými údaji jsou výdaj žalované na bydlení a další výdaje s bydlením související ve výši 5 000 Kč (potvrzené prohlášením rodiče ) a příjem (mzda, plat, důchod) ve výši 25 682 Kč, s tím, že v předepsaných kolonkách je žalovaná uvedena jako svobodná bez dětí a jako žijící sama v domácnosti, a s tím, že v dalších předepsaných kolonkách je uvedeno, že nesplácí žádné splátky úvěrů, ani penzijní připojištění a další případné platby, avšak v listině nazvané jako Posouzení úvěruschopnosti zákazníka je vyplněno, že má žalovaná dvě děti, které vyživuje, že na ně dostává výživné 6 000 Kč měsíčně, pak už jen v těchto zjištěních je zjevný rozpor. Pokud žalobkyně k důkazu založila výpis z účtu žalované, který měla k dispozici před poskytnutím úvěru, pak sama z tohoto výpisu určitě zjistila, že žalovaná v posledních měsících před uzavřením smlouvy o úvěru načerpala a hradí půjčky od dalších bankovních i nebankovních subjektů (, právnická osoba, , , jméno FO, .) a například v měsíci prosinci 2023 (úvěrová smlouva mezi účastníky byla uzavřena v lednu 2024) na účet žalované s počátečním zůstatkem 13 360,92 Kč bylo připsáno celkem 49 322 Kč (včetně další čerpané půjčky) a odepsáno celkem 49 845,28 Kč ! Konečný zůstatek ke dni 31. 12. 2023 tak činil 12 837,64 Kč. Za této situace soud měl v úmyslu žalobkyni vyzvat k doplnění konkrétních tvrzení a důkazů stran ověřování si úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně se však k prvnímu jednání ve věci nedostavila, čímž si možnost být poučena a vyzvána k doplnění vzala, a to přes to, že si možných následků takového svého jednání musela být vědoma.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.7. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18).8. V daném případě se žalobkyni nepodařilo v řízení prokázat, že by řádně zkoumala, respektive, že by s péčí řádného hospodáře vyhodnotila schopnost žalované úvěr splácet, a proto na smlouvu účastníků je třeba nadále hledět jako na neplatnou. V takovém případě však nelze z titulu smlouvy přiznat jakékoli plnění.9. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.10. Podle odst. 2 citovaného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Protože v řízení bylo prokázáno poskytnutí částky 27 500 Kč žalované, a žalobkyně sama v žalobě uvedla, že žalovaná jí uhradila celkem částku 1 402 Kč, o zbývající částku ve výši 26 098 Kč se žalovaná bezdůvodně obohatila, kdy tuto částku žalobkyni nevrátila. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 26 098 Kč plus úrok z prodlení z této částky, neboť tím, že bezdůvodné obohacení nebylo vráceno včas, k prodlení žalované beze sporu došlo (§ 1970 o.z.) a úrok z prodlení žalobkyně požadovala v zákonem stanovené výši (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).12. Ve zbývající části však soud ze shora uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II.).13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu tak, že ve sporu úspěšnější žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 46 % z celkových nákladů (rozdíl mezi úspěchem ve výši 73 % a neúspěchem ve výši 27 %) s tím, že celkové náklady žalobkyně představuje zaplacení soudní poplatek 1 669 Kč, náhrada nákladů na právní zast