210 C 180/2024-50 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 41 894 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne 19. 8. 2022 uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , , adresa, , smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Tuto smlouvu žalovaný uzavřel v postavení spotřebitele. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok v pevné výši 1 116 Kč a dále paušální ceny za plnění za služby související s poskytnutím úvěrů. Zavázal se tak zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 10 780 Kč, úhradu za administrativní činnost ve výši 3 038 Kč a úhradu za možnost platit hotovostní splátky přímo v bytě svého bydliště ve výši 3 960 Kč. Celkovou dlužnou částku včetně jistiny úvěru ve výši 40 894 Kč se žalovaný zavázal splácet formou 14měsíčních splátek po 2 921 Kč, s tím, že poslední splátku uhradí nejpozději do 19. 10. 2023. Svůj závazek ale žalovaný porušil, neboť sjednané splátky nesplácel řádně a včas. Poslední splátka ze strany žalovaného byla uhrazena dne 28. 12. 2022. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky vzniklo právní předchůdkyní žalobkyně právo na předčasné zesplatnění úvěru a neuhrazených dlužných částek. Dluh žalovaného z titulu předmětné smlouvy proto vznikl ve výši 17 456,45Kč na jistině, 705,99Kč na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, 7 700Kč na úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, 2 170,12Kč na úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu a 2 861,44Kč na úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště. Na dlužnou částku žalovaný neuhradil ničeho.2. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalovaného řádně uhrazen do dne 19. 10. 2023, nárokuje žalobkyně úrok z neuhrazené jistiny ode dne následujícího, tedy od 20. 10. 2023 až do zaplacení, přičemž úroková sazba činí 8 % ročně a byla sjednána ve smlouvě. Žalobkyně rovněž nárokuje od stejného data zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny až do zaplacení.3. Pohledávka za žalovaným, jak výše uvedeno, byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 s účinností ode dne 29. 5. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Ode dne postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby zůstal žalovaný nečinný, nezaplatil ničeho.4. Žalobkyně proto po nabytí pohledávky nárokuje po žalovaném: neuhrazenou jistinu ve výši 17 456,45Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 705,99Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 700Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 170,12Kč, úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 861,44Kč, smluvní pokuty ve výši 11 000 Kč, úrok vyčíslený od 20. 10. 2023 do 22. 4. 2024 z dlužné částky ve výši 2 524,20Kč zákonný úrok z prodlení, vyčíslený od prodlení do 22. 4. 2024 ve výši 705,99 Kč. Dále žalobkyně nárokuje úrok z úvěru ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny úvěru od 23. 4. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 18 162,44Kč, sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 17 456,45Kč a z úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 705,99Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení.5. Žalovaný se k jednání nedostavil, ačkoliv měl doručení řádně vykázáno. Svou nepřítomnost u jednání neomluvil, zůstal zcela nečinný. Za této situace soud postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v jeho nepřítomnosti, pouze na základě listinných důkazů, založených ve spise žalobkyní.6. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne 19. 8. 2022 mezi žalovaným jako dlužníkem společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , jako věřitelem, vzal soud za prokázané, žalovaný jako spotřebitel uzavřel tuto smlouvu, na základě které mu právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila částku 22 000 Kč, s tím, že veškerý dluh z uvedené smlouvy žalovaný splatí nejpozději do 19. 10. 2023. Žalovaný se zavázal do tohoto data zaplatit právní předchůdkyni žalobkyni částku ve výši celkem 40 894 Kč formou 14měsíčních splátek po 2 921 Kč.7. Z přehledu plateb bylo vzato za prokázané, že žalovaný nesplácel jednotlivé splátky řádně a včas, jak se zavázal.8. Z předžalobní výzvy ze dne 10. 9. 2024 bylo vzato za prokázané, že žalobkyně žalovaného vyzvala prostřednictvím svého zástupce k mimosoudnímu plnění pod pohrůžkou podání žaloby, výzva obsahuje skutkové a právní zhodnocení nárokovaných částek.9. Ze smlouvy o postoupení pohledávky bylo vzato za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni (včetně potvrzení o zaplacení kupní ceny).10. Ohledně skutkového stavu soud po zhodnocení výše provedených důkazů učinil závěr, podle něhož byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč za dodržení určitých podmínek, právní předchůdkyně žalobkyně i žalovaný jako dlužník se při uzavření smlouvy dohodli na konkrétních podmínkách, za kterých bude žalovanému úvěr ve výši 22 000 Kč poskytnut - tedy s jak vysokým smluvním úrokem, poplatkem za poskytnutí a jakou formou bude žalovaný úvěr splácet, včetně sankcí, které budou následovat v případě, přestane – li žalovaný dlužnou částku včetně dohodnutého úroku splácet řádně a včas podle dohody. Žalovaný po faktickém čerpání úvěru od žalobce své povinnosti porušil, poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas nesplácel. Právní předchůdkyně žalobkyně proto prohlásila předmětný úvěr za předčasně splatný a vyzvala žalovaného k jednorázové úhradě dluhu, avšak marně. Částka, kterou právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému, činila 22 000 Kč a po 14 měsících po žalovaném požadovala vrátit částku 40 894 Kč.11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřeli smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaná vystupovala jako spotřebitelka (§ 419 občanského zákoníku). Žalobkyně pak byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) poskytla spotřebitelský úvěr. Soud proto vedle občanského zákoníku aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.14. V daném případě soud shledal smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, když poplatky, stanovené v předmětné spotřebitelské smlouvě ve výších 10 780 Kč, 3 038 Kč a 3 960 Kč, tedy celkem ve výši 17 778 Kč, představují více než 80 % jistiny, která byla předmětem úvěru. Soud proto uzavřel, že byť úrok v uvedené smlouvě byl sjednán v přiměřené výši 8 % ročně, dohodnuté poplatky jsou nemravně vysoké a představují fakticky tzv. skrytý úrok, který navyšuje cenu úvěru tak drakonickým způsobem, že smlouvu z tohoto důvodu činí absolutně neplatnou. K absolutní neplatnosti právního jednání je soud povinen přihlížet i bez návrhu. Sjednanou výši poplatků nelze respektovat ani při nesporné skutečnosti, že nebankovní společnosti se oproti bankám vystavují vyššímu riziku nesplácení úvěrů. Soud, který se i bez námitky žalovaného zabýval výší sjednaných poplatků a shledal je zjevně nepřiměřenými, v příkrém rozporu s dobrými mravy, proto vyhodnotil smlouvu o úvěru jako právní jednání ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatné, k němuž nelze přihlížet, nelze mu poskytnout právní ochranu.15. Žalobkyně nicméně žalovanému na základě od počátku neplatného závazku poskytla peněžní prostředky ve výši celkem 22 000 Kč, z nichž jí žalovaný doposud vrátil pouze 10 000 Kč. Rozdíl ve výši 12 000 Kč tedy představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 občanského zákoníku) na straně žalovaného, které je povinen podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vrátit žalobkyni v době přiměřené jeho možnostem.16. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 25. 9. 2024 k úhradě dlužné částky, proto požadavek žalobkyně na přiznání zákonného úroku z prodlení je důvodný až ode dne 26. 9. 2024. O tohoto dne soud podle § 1968 a § 1970 občan