210 C 192/2024-32 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 19 212 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že se žalovaným ve dnech 16. 8. 2023, 17. 8. 2023 a 18. 8. 2023, uzavřela smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr s úrokem ve výši 40% měsíčně, s tím, že úrok je splatný vždy do každého 15. dne v tom kterém měsíci. Po žalovaném žalobkyně požaduje částku 19 212 Kč, která se skládá z části nesplacené jistiny ve výši 12 000 Kč a smluvního úroku za první měsíc doby čerpání úvěru ve výši 4 800 Kč a smluvní pokuty 2 412 Kč (0,1% denně z dlužné částky od 19. 1. 2024 do 7. 8. 2024).2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy, přestože byl řádně předvolán, nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila, odročení nežádala, proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) a jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.3. Z předložených listin učinil soud následující skutková zjištění:4. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 16. 8. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalovanému neúčelový spotřebitelský úvěr až do výše 20 000 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně uhradit formou měsíčních splátek (ve formě inkasa z jeho účtu) se splatností každé splátky do 15. dne kalendářního měsíce. Pro případ prodlení žalovaného se splácením bylo ujednáno oprávnění žalobkyně požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a náhradu účelně vynaložených nákladů (v souvislosti s prodlením).5. Z detailu pohybu na účtu bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla na účet žalovaného různě vysoké částky (2 000 Kč dne 17. 8. 2023, 3 000 Kč dne 18. 8. 2023)6. Z upomínek spolu s podacími lístky bylo zjištěno, že žalobkyně upomenula žalovaného o zaplacení splátky.7. Z dopisu ze dne 15. 1. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru částkou 35 901 Kč a vyzvala ho k zaplacení do 3 dnů.8. Z předžalobní upomínky vzal soud za prokázané, že dne 7. 8. 2024 vyzvala žalobkyně žalovaného k mimosoudnímu plnění – k úhradě částky 39 369,33 Kč do 3 dnů.9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě specifikované smlouvy uzavřené, jak výše uvedeno, úvěr až do výše 20 000 Kč, s tím, že požaduje po žalovaném nesplacenou část jistiny 12 000 Kč a 40 % měsíční úrok v kapitalizované výši 4 800 Kč, celkem tedy 16 800 Kč a k tomu zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu 2 412 Kč.10. Žalovaný netvrdil, že by žalobkyni zaplatil více ani že by jeho závazek zanikl z jiného důvodu.11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18).14. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.16. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.18. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně jednala se žalovaným jakožto spotřebitelem, jak vyplývá zejména z obsahu smlouvy a z označení jeho osoby ve smlouvě osobními údaji. Posuzování mluvního vztahu proto spadá pod úpravu zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění, účinném ke dni tvrzeného právního jednání, a tudíž žalobkyně jakožto úvěrující byla povinna splnit zákonné podmínky při sjednávání úvěru.19. Dle soudu však žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Určité kroky sice v tomto směru činila, ovšem omezila se pouze na zjištění pár základních údajů týkajících se osoby žalovaného. Netvrdila ani neprokazovala, že by zkoumala jeho rodinné poměry, náklady za bydlení, další výdaje (nad rámec nákladů za bydlení), které má průměrný člověk – za stravu, dopravu, hygienu, internet a telefon, apod. Soud proto uzavírá, že žalobkyně nevycházela z objektivních komplexně zjištěných poměrů žalovaného a za této situace nemohla učinit relevantní závěr o tom, zda žalovaný je či není schopen poskytovaný úvěr splácet. Spolehlivost údajů pak předpokládá právě jejich ověření.20. Žalobkyně se k jednání ve věci (stejně jako žalovaný) nedostavila a připravila se tak o možnost poučení ze strany soudu o své povinnosti označit důkazy a doplnit veškerá svá tvrzení tak, aby jednoznačně vyplývaly právní závěry, z nichž žalobkyně odvozuje své nároky ze smlouvy. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle ust. § 118a o.s.ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle ust. § 118a o.s.ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).21. V projednávané věci, především s ohledem na zák. č. 257/2016 Sb., soud uzavřel, že zjištěný skutkový stav nelze vyhodnotit jako platně uzavřenou smlouvu mezi žalobkyní a žalovanou. Zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nebylo ze strany žalobkyně vůbec prokazováno, důsledkem čehož je - v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru - absolutní neplatnost uzavřené smlouvy. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních.22. Na druhou stranu bylo v řízení zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému na účet v jeho vlastnictví a ke splnění jeho dluhu celkem částku 12 000 Kč, přičemž nebylo zjištěno a žalovaný to ani netvrdil, že by žalobkyni tuto platbu zcela uhradil. Jelikož za situace, kdy úvěrová smlouva byla shledána absolutně neplatnou, nebyl zjiště