218 C 152/2024-60 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 11 607 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a žalovaným byla uzavřena Smlouva k službě , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne 1. 2. 2022, kdy žalovaný měl možnost platit za služby či zboží kartou , Anonymizováno, až do limitu 10 000 Kč a následně, podle vyúčtování, měl uhradit příslušnou vyčerpanou částku právní předchůdkyni žalobkyně. Žalovaný čerpal zboží a služby v celkové ceně 10 324 Kč, přičemž uhradil pouze 400 Kč. Dále žalovanému vznikla povinnost uhradit poplatky za prodlení s platbami v celkové výši 1 683 Kč. Žalovaný dluh nezaplatil, na předžalobní upomínku nereagoval. Společnost , právnická osoba, . postoupila předmětnou pohledávku včetně příslušenství a veškerých práv s ní spojených na společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 2. 2024. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 2. 2024 došlo k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni.2. Podáním ze dne 1. 11. 2024 žalobkyně k výzvě soudu doplnila žalobní tvrzení týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalovaného tak, že po ověření totožnosti žalovaného občanským průkazem byl žalovaný prověřen v centrální evidenci exekucí, dále v rejstříku SOLUS a v insolvenčním rejstříku. Dále žalovaný prokázal svůj měsíční příjem ve výši 30 000 Kč a výdaje ve výši 9 000 Kč. K těmto tvrzením žalobkyně předložila jako důkaz kopii občanského průkazu žalovaného a výpis z interní databáze žalobkyně o prověření úvěruschopnosti žalovaného. Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného nebyla dostatečně prověřena, překvalifikovala žalobkyně svůj nárok tak, že se po žalovaném domáhá vydání bezdůvodného obohacení.3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ač byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, bez jednání na základě předložených listinných důkazů.4. Ze smlouvy ke službě , Anonymizováno, , Anonymizováno, uzavřené dne 1. 2. 2022 mezi společností , právnická osoba, . (dále též jen „Společnost“) a žalovaným a z obchodních podmínek bylo zjištěno, že Společnost se zavázala žalovanému zřídit službu , Anonymizováno, , Anonymizováno, , tj. vydat kreditní kartu, jejímž prostřednictvím bude žalovaný formou odložené platby za nákup zboží a služeb čerpat úvěr od Společnosti až do výše úvěrového limitu 10 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal hradit řádně a včas vyúčtování plateb a nákupů ve splátkách alespoň ve výši 10 % všech dosud neuhrazených čerpání splatných vždy do každého 15. dne následujícího měsíce. Výpisem provedených transakcí a detailem vyúčtování bylo prokázáno, že žalovaný prostřednictvím kreditní karty čerpal celkem 10 324 Kč (čerpání dne 1. 2. 2022 ve výši 1 Kč, 500 Kč a 7x 1 000 Kč, dne 2. 2. 2022 ve výši 1 000 Kč, 499 Kč a 224 Kč, dne 3. 2. 2022 ve výši 700 Kč a dne 5. 2. 2022 ve výši 400 Kč). Jak dokládají měsíční vyúčtování, žalovaný byl o aktuální výši dluhu vyrozumíván, zároveň byl vyzýván k jeho zaplacení v souladu se smlouvou. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně uhradil pouze částku 400 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s platbami byl sjednán poplatek z prodlení, jehož výše se odvíjí od délky prodlení. V daném případě žalobkyně požadovala zaplacení poplatků za prodlení s platbou v celkové výši 1 683 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení žalované částky. Z hlediska zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo z výpisu z interní databáze původního věřitele zjištěno, že u žalovaného je zaznamenán příjem ve výši 30 000 Kč a výdaje ve výši 9 000 Kč. Tyto údaje nejsou nijak blíže specifikovány, žádné doklady k doložení tvrzených příjmů a výdajů předloženy nebyly. Podle smluv o postoupení pohledávek ze dne 23. 2. 2024 a 28. 2. 2024 a seznamů postoupených pohledávek byla uvedená pohledávka postoupena nejprve na společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a následně na žalobkyni.5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.6. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.7. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že smlouva o úvěru písemně uzavřená mezi původním věřitelem a žalovaným je neplatná, neboť byla uzavřena i přesto, že v době jejího uzavření nebyly s odbornou péčí posouzeny schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel si ověřil totožnost žalovaného. Nebyly však předloženy žádné doklady o příjmech a výdajích žalovaného a nelze tedy ověřit, zda přezkoumání poměrů žalovaného nebylo pouze formální. Soud tedy dospěl k závěru, že původní věřitel neposoudil dostatečně pečlivě a objektivně schopnost žalovaného splácet úvěr. Vzhledem k výše uvedenému proto soud předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel umožnil žalovanému čerpat prostřednictvím kreditní karty celkovou částku 10 324 Kč, kterou za něho uhradil příslušným obchodníkům. Žalovaný žalobkyni dosud zaplatil pouze částku 400 Kč, neuhrazena tedy zůstala částka 9 924 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobkyni tuto částku nevrátil, vzniklo mu bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobkyni vydat. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 9 924 Kč, včetně přiznání zákonného úroku z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku). Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 765 Kč, přičemž tato částka představuje 72 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 86 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 14 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 607 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.