221 C 45/2022-89 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, přičemž žalovanému byla fakticky poskytnuta částka 27 500 Kč a částka 2 500 Kč byla převedena na účet zprostředkovatele jako provize. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného, neboť zkoumala a ověřovala výši příjmu žalovaného a stran nákladů vycházela jednak z normativních nákladů na bydlení a dále z doloženého nájemného žalovaným. Dále žalobkyně dále vycházela z výše existenčního a životního minima, lustrovala žalovaného v insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr s úrokem 21,05 % ročně splácet ve 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč splatných do každého 20. dne daného měsíce se splatností první splátky dne 20. 8. 2021. Žalovaný před podáním žaloby na poskytnutý úvěr zaplatil pouze částku 3 150 Kč. Žalobkyni tak v důsledku prodlení žalovaného vzniklo právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů ve výši 300 Kč představujících poplatek 100 Kč za každou odeslanou upomínku. Dále žalobkyně vzniklo právo na zaplacení dlužných úroků ve výši 1 466 Kč, smluvní pokuty za opožděné splátky ve výši 1 497 Kč (3x 499 Kč). Jelikož žalovaný úvěr řádně a včas neplatil, byl úvěr zesplatněn a žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru a z neuhrazených splátek, která činí 1 194 Kč. Dluh žalovaný neuhradil, ač k tomu byla před podáním žaloby vyzván.2. V průběhu řízení žalobkyně vzala žalobu co do částky 5 701,44 Kč zpět, neboť tuto částku žalovaný uhradil po podání žaloby, soud postupem podle § 96 o. s. ř. řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastavil (viz výrok I. tohoto rozhodnutí).3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci bylo nařízeno jednání na den , datum, . Žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaný se na jednání bez omluvy nedostavil, svou neúčast neomluvil, nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, proto soud jednal v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).4. Soud provedl dokazování níže uvedenými důkazy, z nichž vzal za prokázané tyto skutečnosti.5. Smlouvou o spotřebitelském úvěru a úvěrovými podmínkami bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný dne 3. 7. 2021 uzavřeli smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, přičemž částka 2 500 Kč představovala provizi zprostředkovatele. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit a zaplatit úrok ve výši 21,05 % ročně, a to ve 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč, splatných 20. dne v každém kalendářním měsíci. Potvrzením o transakci a zprávou , Anonymizováno, bylo prokázáno, že dne 7. 7. 2021 žalobkyně převedla žalovanému na jeho účet částku 27 500 Kč, částka 2 500 Kč pak byla vyplacena osobě , jméno FO, . Pro případ prodlení žalovaného bylo účastníky sjednáno právo žalobkyně požadovat po žalovaném zaplacení účelně vynaložených nákladů ve výši 100 Kč za každou odeslanou upomínku. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky bylo sjednáno právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každý případ prodlení. Zesplatněním pro smlouvu , Anonymizováno, ze dne, Anonymizováno, , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, a výzvou k úhradě dlužné částky (předžalobní výzva) ze dne 27. 1. 2022 a podacím lístkem ze dne 28. 1. 2022 bylo prokázáno, že žalobkyně závazek ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi účastníky zesplatnila pro neplnění povinností žalovaným řádně hradit sjednané splátky a vyzvala žalovaného ve lhůtě do 10 dnů k úhradě dlužné částky 29 867 Kč, smluvní pokuty 1 497 Kč a upomínacích nákladů 300 Kč, uvedené bylo žalovanému zasláno dne 28. 1. 2022. Pro případ zesplatnění úvěru byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru. Upomínkami, čestným prohlášením, seznamem odeslaných upomínek a přehledem odeslaných dávek bylo prokázáno, že žalovaný byl upomínán o zaplacení dlužných splátek. Posouzením úvěruschopnosti, výpisem z centrální evidence exekucí, výpisem z insolvenčního rejstříku, čestným prohlášením žalovaného, výplatními lístky žalovaného za měsíce březen a květen 2021, statistikou rodinných účtů a výdajů na konečnou spotřebu domácnosti bylo prokázáno, že žalobkyně lustrovala žalovaného s negativním výsledkem v insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí, zjišťovala a ověřovala výši příjmů žalovaného, stran výdajů vycházela žalobkyně z normativních nákladů na bydlení ve výši 6 637 Kč a z údaje ve výpisu z účtu žalovaného o výši nájemného v částce , částka, , životního minima 3 860 Kč, existenčního minima 2 490 Kč a splátek úvěru žalovaného, který čerpal u , právnická osoba, ve výši 2 100 Kč měsíčně.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne , datum, ve věci , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, ).9. Dle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.10. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně ověřovala výdaje žalovaného a stav zůstatku finančních prostředků na jeho běžném účtu. V tomto směru se žalobkyně spokojila s normativními náklady (vyjma nákladů na bydlení), přičemž další skutečné výdaje žalovaného vůbec nezjišťovala ani neověřovala. Žalobkyně například nepožadovala po žalovaném uvedení a doložení nákladů za telefonní služby, přičemž lze jen těžko uvěřit tomu, že by alespoň nějaký z těchto nákladů žalovaný neměl, když mobilní telefon a internet má většina obyvatel, natož pak ve věku žalovaného. Žalobkyně sice určité dílčí úkony stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného prováděla, ale za situace, kdy nezjišťovala a neověřovala skutečné výdaje žalovaného a ani jeho zůstatek finančních prostředků na jeho běžném účtu, postrádá takový postup na významu.11. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. v tom směru, aby doplnila tvrzení a označila další důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr tak neunesla.12. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti