28 C 63/2022-429 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala, aby soud změnil závazek ze smlouvy o dodávkách energie, kterou spolu žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 7. 12. 2020. Žalobkyně se domáhala, aby soud závazek z uvedené smlouvy změnil jednak tím, že určí, že cena tepla dodaného žalobkyní žalované v období od 1. 1. 2023 do 31. 12. 2023 na základě této smlouvy činí 511,57 Kč/GJ, jednak aby ze smlouvy bez náhrady vypustil text článku 12.2. Těchto změn závazku ze smlouvy se žalobkyně domáhala z důvodů, že se uvedenou smlouvou zavázala dodávat žalované tepelnou energii od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2030 za cenu, jejíž výše se podle ujednání ve smlouvě pro každý kalendářní rok upravuje podle vzorce zohledňujícího aktualizované údaje o ceně emisních povolenek, o přírůstku průměrného ročního indexu spotřebitelských cen, o přírůstku průměrného ročního indexu cen průmyslových výrobců a o ceně elektřiny. Ujednáním v článku 12.2 smlouvy byla nejvyšší možná míra zvýšení či snížení ceny podle vzorce omezena hranicí 3 % ročně v letech 2022 a 2023 a hranicí 5 % ročně v letech 2024 a 2025. Po uzavření smlouvy došlo k nepředvídatelnému nárůstu všech ve vzorci zohledněných položek, zejména cen emisních povolenek. Pokud by narůst ceny podle popsaného vzorce nebyl omezen hranicí 3 % ročně, cena tepla pro rok 2023 by činila 511,57 Kč/GJ. Naproti tomu při uplatnění 3% hranice tato cena činí jen 334,82 Kč/GJ. Při takto nízké ceně tepla žalobkyně jeho výrobou namísto zisku generuje ztrátu. Žalobkyně požádala žalovanou o nové jednání o ceně tepla pro rok 2023, žalovaná však zvýšení ceny tepla nad smluvně sjednanou hranici ročního růstu odmítla.2. Žalovaná se změnou závazku ze smlouvy nesouhlasila. Tvrdila, že samotným ujednáním v článku 12.2 dané smlouvy na sebe žalobkyně pro dobu prvních 5 let trvání závazku převzala nebezpečí změny okolností ohledně ceny plnění. Tím se žalobkyně na tuto dobu připravila o možnost domáhat se změny závazku ze smlouvy v části týkající se ceny plnění. Vedle tohoto žalovaná sporovala, že by vývoj ceny emisních povolenek byl pro žalobkyni nepředvídatelný, a namítala též, že právo na obnovení jednání o smlouvě uplatnila žalobkyně opožděně.3. Soud nařídil přípravné jednání na den 14. 6. 2023 (č. l. 209–210) a věc projednal při jednání dne 15. 5. 2024 (č. l. 408–410). Rozsudek soud vyhlásil dne 22. 5. 2024 (č. l. 427).4. Soud vzal v souladu s § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastnic, že mezi nimi byla dne 7. 12. 2020 uzavřena smlouva, kterou se žalobkyně zavázala v období od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2030 dodávat žalované tepelnou energii.5. Z písemnosti označené jako smlouva o dodávkách tepelné energie (č. l. 8–16) soud zjistil, že v článku 12.1 se žalobkyně a žalovaná jako smluvní strany dohodly, že cena tepelné energie bude každoročně vždy k 1. lednu upravována kladně i záporně podle vzorce zohledňujícího aktualizované údaje o ceně emisních povolenek, o přírůstku průměrného ročního indexu spotřebitelských cen, o přírůstku průměrného ročního indexu cen průmyslových výrobců a o ceně elektřiny. V článku 12.2 se pak smluvní strany dohodly, že pokud by v důsledku popsaného vzorce mělo dojít ke zvýšení či snížení ceny převyšujícímu hranici 3 % ročně v letech 2022 a 2023 nebo převyšujícímu hranici 5 % ročně v letech 2024 a 2025, dojde ke zvýšení nebo snížení ceny vždy jen o tuto hranici, tedy v případě zvýšení bude cena násobena hodnotou 1,03, respektive 1,05, v případě snížení pak bude násobena hodnotou 0,97, respektive 0,95. Zároveň se v článku 12.2 smluvní strany dohodly, že vstoupí v jednání a vyvinou úsilí při nalezení dohody o pro obě strany přijatelné hranici pro úpravu ceny podle vzorce, avšak jedině do budoucna a až po 5 letech od zahájení dodávky, jestliže po této době nebude pro některou ze stran smlouvy dosavadní hranice dále ekonomicky přijatelná. Podle článku 11.3 byla prvotní cena tepelné energie smluvními stranami sjednána v příloze č. 3 (č. l. 25) na 315,60 Kč bez DPH za jeden gigajoule. V článku 19.2 pak na sebe obě smluvní strany převzaly nebezpečí změny okolností za tím účelem, aby vyloučily možnost zrušení závazku ze smlouvy soudem. Zároveň si však ujednaly, že tím zůstalo nedotčeno právo každé z nich vyvolat jednání o změně závazku ze smlouvy, popřípadě se domáhat změny závazku ze smlouvy soudem, a to v případě podstatné změny okolností.6. Z dodatku č. 1 ke smlouvě (č. l. 33) soud zjistil, že s účinností od 1. 1. 2022 byla cena tepelné energie sjednána na 325,07 Kč bez DPH za jeden gigajoule. Návrh dodatku zaslala žalobkyně žalované jako přílohu oznámení (č. l. 31 a 32) ohledně zvýšení ceny tepelné energie pro rok 2022 o 3 % představující nejvyšší možnou míru zdražení.7. Dále soud z e-mailu ze dne 30. 4. 2020 (č. l. 230–231) zjistil, že již uvedeného dne zaslala žalovaná žalobkyni v příloze e-mailu návrh smlouvy (č. l. 232–238) obsahující jednak ujednání (tehdy v článku 12.4) o procentuální hranici pro každoroční úpravy ceny, tehdy však časově neomezené a ve výši 3 % ročně, jednak ujednání (tehdy v článku 18.2) už ve stejném znění jako v článku 19.2 později uzavřené smlouvy, jak je popsáno výše. V zápisech z jednání mezi žalobkyní a žalovanou dne 15. 4. 2020 (č. l. 218–219), dne 6. 5. 2020 (č. l. 217) a dne 18. 6. 2020 (č. l. 220) byly popsány různé uvažované varianty pro stanovení ceny tepelné energie a počítalo se v nich i s dodatečnými smluvně zakotvenými úpravami ceny, avšak bez uvedení bližších podrobností.8. Konečně z výzvy k předložení návrhu smlouvy ze dne 14. 8. 2020 (č. l. 258) soud zjistil, že přílohou této výzvy zaslala žalovaná žalobkyni návrh smlouvy (č. l. 262–273) obsahující článek 12.2 ohledně hranice pro každoroční úpravu ceny již s časovým omezením jen na dobu 5 let, avšak tato hranice měla činit 5 % ročně po celých 5 let. Obsah článku 19.2 se od konečného výše popsaného znění v později uzavřené smlouvě nelišil. Žalobkyně v návaznosti na uvedenou výzvu vyjádřila ochotu časově omezenou 5% hranici pro úpravy ceny v připojeném návrhu smlouvy přijmout, i když s žalobkyní dále vyjednávala ohledně kratší délky doby, po kterou se měla hranice uplatňovat, což žalovaná jako variantu pro další jednání připouštěla, jak soud zjistil z jejich e-mailové korespondence na č. l. 221.9. Při přípravném jednání dne 14. 6. 2023 (č. l. 209 p. v.) soud vyzval žalobkyni podle § 118a odst. 3 o. s. ř. k označení důkazů potřebných k prokázání tvrzení, že jejím úmyslem nebylo sjednat v předmětné smlouvě po dobu prvních pěti let ode dne zahájení dodávek převzetí nebezpečí změny okolností a že žalovaná o tomto úmyslu žalobkyně při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět. Současně soud žalobkyni poučil o následcích nesplnění této výzvy.10. Z jiných písemných důkazů provedených při jednání soud nezjistil žádné skutečnosti ohledně obsahu řešené smlouvy, zejména ohledně významu ujednání v článku 12.2 pro závěr o převzetí nebezpečí změny okolností týkajících se ceny. Tyto jiné důkazy měly sloužit jen k prokázání tvrzení, že změna okolností nastala, jaké byly její dopady a že právo bylo žalobkyní uplatněno čas. K čemu měly důkazy sloužit bylo zjevné i z doby vzniku takových listin až po uzavření smlouvy. Uvedené otázky přitom nebylo třeba dále řešit za situace, kdy na předběžnou otázku ohledně převzetí nebezpečí změny okolností ovlivňujících cenu žalobkyní bylo možné dát kladnou odpověď, čímž byl základ jejího nároku bez dalšího vyloučen, jak vysvětleno dále. Ze stejných důvodů, a tedy pro nadbytečnost, soud rovněž neprovedl důkaz jinými předloženými písemnostmi.11. Soud neprovedl důkaz žalobkyní navrženými účastnickými výslechy jejích jednatelů ani výslechem bývalého předsedy jejího jednatelstva (č. l. 224), protože tyto důkazy žalobkyně navrhla pouze k prokázání svého tvrzení, že na tvrzené schůzce s žalovanou dne 10. 8. 2020 jeden z jejích jednatelů hovořil o hospodářských dopadech příliš nízké ceny tepla na žalobkyni, tedy o možném vzniku ztráty na její straně. Taková skutečnost by však ani v případě prokázání nebyla pro věc významná, neboť vyjednávání žalobkyně a žalované o obsahu řešené smlouvy mezi nimi probíhalo i po dni 10. 8. 2020 a obsah navrhované smlouvy se ohledně ceny tepla dále měnil, a to dokonce i v podobě pozdějšího částečného snížení zprvu navrhované 5% hranice pro úpravu takové ceny na hranici 3 %. Později až po tvrzené schůzce tedy došlo k ještě výraznějšímu omezení růstu ceny tepla, přesto žalobkyně takovou další z jejího pohledu zjevně méně výhodnou úpravu přijala a smlouvu podepsala.12. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z jednotlivých provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala dodávat žalované po dobu 10 let tepelnou energii za cenu, kterou si ujednaly pevnou částkou. Dále si ujednaly početní vzorec pro každoroční úpravu této ceny na základě ujednaných vnějších okolností a konečně si ujednaly také p