30 C 52/2024-24 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobce se svým návrhem domáhal zrušení vyživovací povinnosti k žalovanému 2) a snížení výše výživného pro žalovanou 1) z částky 5 000 Kč na částku 1 000 Kč měsíčně s odůvodněním, že jeho zletilý syn je již po ukončení středoškolského vzdělávání schopen samostatně se živit, což naplňuje svou podnikatelskou činností v oboru poskytování software. Zrušení vyživovací povinnosti k žalovanému 2) žádal od data vydání rozhodnutí soudu prvního stupně. Svůj návrh na snížení výživného pro žalovanou 1) odůvodnil tím, že jeho výdělečné možnosti se snížily, je již téměř důchodového věku, má kardiologické zdravotní obtíže a stejně tak možnosti výdělku v jeho oboru, tj. poskytování služeb ve filmařském průmyslu, se snižují. Žalobce se potýká s nedostatkem zakázek, což mělo za následek snížení jeho ročního příjmu o cca 65 % oproti předchozím letům s výhledem trvání tohoto poklesu až do naplnění důchodového věku v březnu 2026. Žalobce dále tvrdil, že ve svém rodinném domě na adrese , adresa, vybudoval žalované 1) samostatnou bytovou jednotku, kdy náklady spojené s bydlením žalované nese a do budoucna dále ponese žalobce.2. Žalovaní s návrhem žalobce souhlasili; mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný 2)je ke dni podání návrhu schopen samostatně se živit, kdy úspěšně dokončil středoškolské studium na elektrotechnické škole, v současnosti podniká v oboru poskytování software.3. Ke zjištění skutkového stavu bylo provedeno následující dokazování. Z přiznání k dani z příjmu fyzických osob žalobce za kalendářní rok 2022 bylo zjištěno, že žalobce za tento rok dosáhl příjmů ve výši 1 181 000 Kč a jeho základ daně z příjmů činil 472 720. Z přiznání k dani z příjmů fyzických osob za kalendářní rok 2023 bylo zjištěno, že za tento rok činily příjmy žalobce 1 375 687 Kč a dílčí základ daně 550 275 Kč; dále z přiznání k dani z přidané hodnoty za první, druhé a třetí čtvrtletí roku 2024 bylo zjištěno, že za celé období byly žalobcem dodány služby celkem za 441 373 Kč. Z účastnického výslechu žalobce pak bylo zjištěno, že jeho výdělky v roce 2024 klesly více než o polovinu, že se potýkal s kardiologickými problémy, které vyústily v operační zákrok a že s ohledem na krizovou situaci ve filmařském průmyslu nepředpokládá výdělky zvednutí výdělku dosahovanou v předchozích letech.4. Účastnickým výslechem žalované 1) bylo zjištěno, že je studentkou studentkou druhého ročníku tříletého studijního programu na , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Do školy dojíždí ze svého bydliště v Tuchlovicích s náklady přibližně 200–300 Kč měsíčně s tím, že velkou část cesty se uplatní pražský kupon na hromadnou dopravu. Její výdělky se realizují především přes letní prázdniny, kdy brigádně vypomáhá na svatbách prací za barem s výdělky přibližně částku kolem 30 000 Kč. Přes školní rok možnosti přivydělat si brigádně s ohledem na nižší svatební sezónu nejsou. Dosud bylo výživné zasíláno k rukám matky, to se přibližně v posledních třech, čtyřech měsících proměnilo, kdy otec hradil částku 5 000 Kč měsíčně k jejím rukám. V předchozím režimu jí matka poskytovala 1 000 Kč kapesné a z ostatních financí výživného hradila žalované oblečení, případně studijní pomůcky, a to vždy na konkrétní žádost o konkrétní věc k zakoupení. Žalovaná hodnotila finanční zatížení souvisící se studiem částkou 1 000 Kč za celou dobu studia. Co se týká technického vybavení ke studiu jako počítač, telefon – tyto věci jí hradil otec jí hradí náklady na bydlení v jeho rodinném domě v , Anonymizováno, . Dále bylo zjištěno, že její zdravotní stav je dobrý; co se týká hodnotnějšího majetku, vlastní automobil v pořizovací hodnotě cca 30 000 Kč. Žalobcem bylo naspořeno na spořicí účty žalovaných pro každého cca 150 000 Kč a tyto finanční prostředky byly cca před půlrokem převedeny na jejich osobní účty.5. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Vyživovací povinnost a právo na výživné nejsou součástí rodičovské odpovědnosti; jejich trvání nezávisí na nabytí zletilosti ani svéprávnosti (§ 859 občanského zákoníku). Výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit (§ 911 občanského zákoníku). Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného (§ 913 odst. 1 občanského zákoníku). Životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte (§ 915 odst. 1 občanského zákoníku). Dojde-li ke zrušení nebo snížení výživného za minulou dobu pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, spotřebované výživné se nevrací (§ 923 odst. 1 věta první občanského zákoníku).6. Po právní stránce soud tak věc posoudil následovně. Vyživovací povinnost rodičů k dětem je dána přímo ze zákona a je projevem rodinné solidarity. Základním hmotněprávním kritériem pro vznik práva na výživné oprávněného je jeho potřebnost (tzv. stav odkázanosti na výživu). Kritérium neschopnosti sám se živit je třeba definovat tak, že oprávněný nedisponuje žádným vlastním příjmem, event. příjmem tak nízkým, že nepostačuje ke krytí všech jeho potřeb. V daném případě bylo mezi účastníky řízení nesporné, že žalovaný 2) již absolvováním středoškolských studií ukončil svou profesní přípravu, podniká v oboru tvorby software a svými výdělky je schopen samostatně se živit - soud tedy svým rozhodnutím deklaroval zánik vyživovací povinnosti žalobce vůči žalovanému 2).7. Vyhověno bylo i žalobnímu návrhu ve vztahu k žalované 1) na snížení soudem stanovené výše výživného, která s návrhem na snížení výživného souhlasila. V případě zletilého dítěte je řízení o snížení výživného ovládáno zásadou projednací a dispoziční, záleží tedy především na procesním stanovisku a aktivitě zletilého dítěte ve věci, soud již ze své vlastní iniciativy nevyšetřuje skutečné faktické poměry rodičů a dítěte jako je tomu v případě nezletilců. Soud v dané věci vzal v úvahu jak souhlas žalované 1) se snížením výživného, tak i skutečnost, že poměry žalobce i žalované 1) se výrazně proměnily. Žalovaná 1) žije v rodinném domě žalobce, který ji hradí náklady spojené s bydlením (žalobce žalované vybudoval pro její potřeby samostatnou bytovou jednotku ve svém rodinném domě), současně zavázal se hradit tyto náklady i do budoucna. Žalovaná se studiem na vysoké škole připravuje na svém budoucí povolání, částečně výdělečně činná je pouze brigádami o letních prázdninách, její životní náklady je s ohledem na žalobcem zajištěné bydlení pohybují v částkách nižších tisíců. Je zřejmé, že žalovaná se aktuálně prozatím není schopna samostatně se živit a vyživovací povinnost žalobce k ní stále trvá. Z důvodů snížených výdělků žalobce a souhlasu žalované 1) však byla výše vyživovací povinnosti v souladu s žalobním návrhem od 13.12.2024 snížena na částku 1 000 Kč měsíčně, která je splatná k rukám žalované 1).8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Soud vyšel ze zásady procesního úspěchu ve věci a v situaci, kdy žalobce byl ve věci zcela úspěšný, avšak žádné náklady řízení mu nevznikly, bylo rozhodnuto, tak jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku.