7 C 42/2023-129 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobce se domáhal určení, že nemovité věci, označené ve výroku I. tohoto rozsudku, nejsou zatíženy zástavním právem žalované, což odůvodnil tvrzením, že žalobce je vlastníkem těchto nemovitých věcí: Pozemku parc. č. 5185/3 (zast. plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba bez č.p./č.ev.(jiná stavba),- Pozemku parc. č. 5185/4 (ostatní plocha, jiná plocha), které se nacházejí v obci , adresa, , katastrální území , adresa, , a jsou zapsány na listu vlastnictví č. , hodnota, , vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, (dále jen „Nemovitosti). Na předmětných nemovitostech vázne zástavní právo ve prospěch žalované, zapsané Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , v řízení č.j. V-4775/2012-203, k zajištění pohledávek: a) Pohledávky ve výši 1 000 000 Kč včetně příslušenství, b) Smluvní pokuty ve výši 300 000 Kč, to vše na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 2. 10. 2012, právní účinky vkladu práva ke dni 5. 10. 2012 (dále jen „Zástavní smlouva“). Zástavní smlouva byla uzavřena k zajištění pohledávek ze smlouvy o úvěru, číslo smlouvy 20120202, uzavřené ze dne 2. 10. 2012 (dále jen „Úvěrová smlouva“), mezi žalobcem, coby dlužníkem, a spol. , právnická osoba, , IČO , IČO, , coby věřitelem (dále jen „Původní věřitel“). V souvislosti s Úvěrovou smlouvou byl mezi žalobcem a Původním věřitelem sepsán dne 23. 11. 2012 exekutorský zápis, sp. zn. , spisová značka, , sepsaný , tituly před jménem, , jméno FO, , exekutorským kandidátem pověřeným , tituly před jménem, , jméno FO, , soudním exekutorem (dále jen „Exekutorský zápis“), a to k zajištění některých pohledávek z Úvěrové smlouvy, kdy ohledně dílčích pohledávek bylo v Exekutorském zápisu žalobcem svoleno k přímé vykonatelnosti. Pohledávky z Úvěrové smlouvy (vč. zajištění) byly následně opakovaně postoupeny, a to nejprve na osobu , jméno FO, a následně na žalovanou. Žalovaná podala dne 11. 10. 2019 proti žalobci exekuční návrh, a to na základě Exekutorského zápisu, kdy tvrdila, že úvěr zesplatnila ke dni 31. 3. 2019. Exekuce byla zahájena pro pohledávky ve výši 2 460 024 Kč s úrokem ve výši 0,2% denně z této částky od 1. 4. 2019 do zaplacení, a dále též pro náklady oprávněného (žalované) a náklady exekuce. Provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor , tituly před jménem, , jméno FO, , EÚ , adresa, . K návrhu žalobce byla exekuce zahájená žalovanou po takřka 4 letech detailního dokazování zastavena, a to usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 11. 11. 2022, č.j. , spisová značka, , ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2023, č.j. , spisová značka, . Stěžejním důvodem pro zastavení exekuce byla vznesená námitka promlčení pohledávek, když právní předchůdce žalované, , jméno FO, , od Úvěrové smlouvy odstoupil svým přípisem ze dne 3. 6. 2013, přičemž toto odstoupení bylo exekučním soudem posouzeno jako platné a účinné. Žalobce pro tyto účely odkazuje na část odůvodnění Krajského soudu v Praze: „V řízení bylo prokázáno, že došlo k platnému a účinnému odstoupení od úvěrové smlouvy, a to odstoupením ze dne 3. 6. 2013, které bylo jménem , jméno FO, vypracováno jeho zástupcem na základě plné moci z téhož dne. Je třeba zdůraznit, že i pokud by došlo k překročení zmocnění, pak tento úkon by byl nepochybně schválen svědkem , jméno FO, , který svůj nesouhlas s ním nevznesl, naopak v soudním řízení v roce 2013 odkázal na to, že byla k jeho podání udělena plná moc , tituly před jménem, , jméno FO, . Odstoupení bylo řádně doručeno povinnému, který se následně bezvýsledně domáhal určení výše částky, kterou je nutno v rámci vypořádání s , jméno FO, (resp. oprávněnou) zaplatit. Proto platil v různých splátkách částky, jejichž součet přesáhl dva miliony korun. O odstoupení nebyla oprávněná informována , jméno FO, , práva a povinnosti z odstoupení nebyly předmětem postoupení pohledávky ze smlouvy ze dne 23. 10. 2017. , jméno FO, se nedomáhal jednorázového vypořádání nároků z odstoupení od smlouvy. Povinný vznesl důvodně námitku promlčení a soud prvního stupně správně dospěl k závěru o tom, že pohledávka je promlčená, když vycházel ze skutečnosti, že promlčecí doba začala běžet v červnu 2013 a uplynula tak v červnu 2017. Návrh na exekuci byl však podán až v roce 2019, tedy pozdě. Soud prvního stupně se vzhledem k námitce promlčení nezabýval dalšími skutečnostmi tvrzenými oběma stranami, což je za dané situace postup správný a ekonomický. Je tedy dán důvod k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř.“ Usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 11. 11. 2022, č.j. , spisová značka, , ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2023, č.j. , spisová značka, nabyla právní moci, a to 16. 6. 2023, resp. 20. 6. 2023. Meritorní vyřešení věci v rámci zmíněného exekučního řízení má přitom vliv i na tuto žalobu, kdy promlčení pohledávek z Úvěrové smlouvy, jak bylo toto konstatováno v rámci zmíněného exekučního řízení, je prejudiciální otázkou k nároku uplatněnému touto žalobou. Žalobce v žalobě též citoval část odůvodnění z rozhodnutí NS ČR - , spisová značka, : "při posouzení významu prejudiciální otázky vyřešené v jiném, svým předmětem souvisejícím řízení mezi týmiž účastníky, se Nejvyšší soud zabýval např. v rozsudku ze dne 13. 6. 2000, sp. zn. , spisová značka, , uveřejněném pod č. 48/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž formuloval a odůvodnil závěr, že ani soud nemůže vycházet z jiného závěru o existenci či neexistenci nároku mezi týmiž účastníky, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, a tuto otázku nemůže sám v jiném řízení znovu posuzovat ani jako otázku předběžnou. K tomuto závěru se Nejvyšší soud přihlásil např. v rozsudku ze dne 29. 6. 2006, sp. zn. , spisová značka, , v němž zdůraznil, že pro soudy je výrok pravomocného rozsudku v jiných než statusových věcech závazný potud, pokud posuzuje jako předběžnou otázku mezi účastníky právní vztahy, které byly pravomocně vyřešeny soudním rozhodnutím." Vyjma zajištěných pohledávek dle Úvěrové smlouvy promlčení podléhá rovněž zástavní právo, neboť jde o majetkové právo, které z možnosti promlčení nebylo – na rozdíl od vlastnického práva (které má rovněž věcněprávní povahu) – vyloučeno. Podle ustálené rozhodovací praxe soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2007 sp. zn. 21 Cdo 681, 682/2006, který byl uveřejněn pod č. , hodnota, v časopise Soudní judikatura, roč. 2007) se promlčení zástavního práva řídí občanským zákoníkem a dalšími předpisy občanského práva, i když jím byla zajištěna pohledávka ze smlouvy o úvěru nebo z jiného obchodního závazkového vztahu. Promlčecí doba zástavního práva je tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé (§ 101 občanského zákoníku – 40/1964 Sb.); zástavní právo mohlo být poprvé vykonáno dnem, v němž zástavnímu věřiteli vzniklo právo na uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy, tedy dnem, v němž je zástavní věřitel podle hmotného práva oprávněn požadovat, aby zajištěná pohledávka byla uhrazena z výtěžku získaného zpeněžením zástavy, protože dlužník zajištěnou pohledávku řádně a včas nesplnil. Protože se podle ustanovení § 100 odst. 2 věty třetí obč. zák. (40/1964 Sb.) zástavní práva nepromlčují dříve než zajištěná pohledávka, nepostačuje k promlčení zástavního práva toliko marné uplynutí doby určené občanským právem k uplatnění nároku na uspokojení ze zástavy, neboť je třeba, aby marně uplynula také promlčecí doba zajištěné pohledávky. Jelikož promlčecí doba pohledávek byla čtyřletá (dle tehdy platného obchodního zákoníku) a promlčecí doba zástavního práva tříletá, je třeba pracovat s čtyřletou promlčecí dobou pro pohledávky. Zde platí závěr Krajského soudu v Praze, že pohledávka je promlčená, když promlčecí doba začala běžet v červnu 2013 a uplynula tak v červnu 2017. Návrh na soudní prodej zástavy, coby první část realizace zástavního práva, tedy mohl být podán již v červnu 2013, a tedy v červnu 2013 mohlo být zástavní právo vykonáno poprvé. Promlčeno tak bylo zástavní právo spolu s pohledávkami samotnými již v červnu 2017.2. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení odůvodnil žalobce tím, že stav evidovaný v katastru nemovitostí není souladný se stavem faktickým, neboť došlo-li k promlčení zajišťovaných pohledávek a současně zástavního práva, čehož se žalobce řádně dovolal, je zástavní právo zapsáno v katastru nemovitostí nedůvodně. K výzvě soudu, zda žalobce vyčerpal veškeré zákonné možnosti dosáhnout výmazu zástavního práva, doložil žalobce informaci od , právnická osoba, pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště , adresa, ze dne 7. 2. 2024, která se odvolává na § 66 odst. 1 písm. d) katastrální vyhlášky č. 357/2013 Sb., dle nějž lze provést zápis do katastru nemovitostí na základě potvrzení o vzniku, změně nebo zániku práva vydaného orgánem veřejné moci pouze tehdy, pokud by zánik zástavního práva byl konstatován přímo ve výroku rozhodnutí, nikoli pouze v jeho odůvodnění.3. K výzvě soudu se žalovaná vyjádřila k žalobě napro