10 C 22/2025-116 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se žalobou proti žalované domáhala zaplacení částky 36 896 Kč se zákonným úrokem z prodlení z uvedené částky od 24. 4. 2024 a částky 12 283 Kč, dále úrok z úvěru ve výši 73,6 % z částky 30 000 Kč od 24. 4. 2024 do 17. 5. 2024 v kapitalizované výši 1 410,24 Kč a konečně zákonný úrok z prodlení z částky 30 000 Kč od 18. 5. 2024 do zaplacení, maximálně vša do doby, kdy tento celkový úrok za dobu od 24. 4. 2024 dosáhne částky 112 435 Kč.2. Žalobkyně uvedla, že uzavřela se žalovaným dne 11. 1. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému na účet, uvedený ve smlouvě, úvěr ve výši 30 000 Kč. K vyplacení úvěru žalovanému ze strany žalobkyně došlo téhož dne, 11. 1. 2024. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet, navýšený o úrok ve výši 73,6% ročně, formou 48 měsíčních splátek po 1 952 Kč vždy ke každému 17. dni v měsíci počínaje měsícem únorem 2024. Ve splátkách byla zahrnuta i úhrada pojištění. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, konkrétně e – mailové komunikace, kdy žalovaná smlouvu podepsala svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který jí byl ze strany žalobkyně předem poskytnout. Předtím, nežli žalobkyně se žalovaným smlouvu o úvěru uzavřela, náležitě prozkoumala jeho schopnost úvěr splácet.3. Žalovaný podmínky, k nímž se ve smlouvě zavázal, porušil. Ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru., neboť do data zesplatnění celého úvěru neuhradil ničeho.4. Před zesplatněním úvěru v důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty podle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 998 Kč. Jednalo se 2x o smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, s jejímž zaplacením se žalovaný octl v prodlení v délce 30 dnů.. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek č. , hodnota, a 2, u kterých se žalovaný v prodlení v délce 30 dnů ocitl.5. Dále žalobkyni vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů, vzniklých v souvislosti s prodlením žalované, podle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 400 Kč, kdy se jedná o částku 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení v délce 15 dnů. Žalobkyně takto vzniklo právo na zaplacení náhrady u splátek číslo , hodnota, a 2. Náhrada nákladů byla podle smlouvy splatná ve lhůtě do 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení.6. V důsledku prodlení žalovaného došlo dne 22. 4. 2024 k zesplatnění celého úvěru. V souladu s bodem 6. 3. smlouvy, když se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou splátky či její části v délce 65 dnů. V daném případě se jednalo o splátku č. , hodnota, , splatnou dne 17. 2. 2024.7. Zesplatněním se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru, přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 35 498,60 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru.8. Pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatil novou jistinu úvěru v den tohoto zesplatnění, vznikla mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě se tak stalo dne 24. 4. 2024 až do dne jejího úplného zaplacení.9. V bodě 2. 2. Smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru, zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby úplné úhrady.10. Z titulu výše citované smlouvy žalobkyně po žalovaném požaduje částku, odpovídající aktuální dlužné nové jistině úvěru ve výši 35 498,60 Kč, smluvní pokutu ve výši 998 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč a smluvní pokutu ve výši 12 283 Kč, představující 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalované s její úhradou od 24. 4. 2022 do zaplacení. Dále požadovala úrok za poskytnutí úvěru ve výši 73,6 % ročně z částky, odpovídající dlužné původní jistině úvěru, ode dne 24. 4. 2024 do zaplacení.11. Žalovaný se k obsahu žaloby nevyjádřil a k jednání, které soud nařídil na den 18. 6. 2025, se bez omluvy nedostavil. Soud za této situace postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v jeho nepřítomnosti, pouze na základě listinných důkazů, předložených žalobkyní, která se jednání prostřednictvím svého zástupce zúčastnila.12. Ze smlouvy o úvěru ze dne 11. 1. 2024 č. , hodnota, vzal soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně žalovanému vyplatila částku 30 000 Kč. Žalovaný se zavázala úvěr, navýšený o úrok ve výši 73,6 % ročně, splácet formou 48měsíčních splátek po 1 952 Kč, splatných vždy ke každému 17. dni v měsíci počínaje měsícem 02-2024.13. Ze splátkového kalendáře žalované bylo vzato za prokázané, že žalovaný splátky ani nezačal splácet, nesplatil nic.14. Z potvrzení o provedené platbě bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému vyplatila dne 11. 1. 2024 částku 30 000 Kč.15. Z dalších provedených důkazů již soud nezjistil žádné právně významné skutečnosti pro rozhodnutí ve věci samé.16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.18. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že žalobkyně se žalovaným uzavřeli smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný vystupoval jako spotřebitel (§ 419 občanského zákoníku). Žalobkyně pak byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) poskytla spotřebitelský úvěr. Soud proto vedle občanského zákoníku aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.19. V daném případě soud shledal smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, když úrok ve spotřebitelské smlouvě byl sjednán ve výši 73,6 % ročně z částky 30 000 Kč. Takto vysoký úrok mnohonásobně převyšuje standartní výši úroků při poskytování spotřebitelských úvěrů bankovními společnostmi a jeho výši nelze respektovat ani při nesporné skutečnosti, že nebankovní společnosti se oproti bankám vystavují vyššímu riziku nesplácení úvěrů. Soud se i bez námitky žalované zabýval výší sjednaného úroku, a protože ji shledal zjevně nepřiměřenou, v příkrém rozporu s dobrými mravy, vyhodnotil smlouvu o úvěru jako právní jednání ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatné, k němuž nelze přihlížet, nelze mu poskytnout právní ochranu.20. Žalobkyně nicméně žalovanému na základě neplatného závazku poskytla peněžní prostředky ve výši celkem 30 000 Kč, z nichž jí žalovaný doposud nevrátil nic. Částka ve výši 23 000 Kč tedy představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 občanského zákoníku) na straně žalovaného, které je povinen podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vrátit žalobkyni v době přiměřené jeho možnostem.21. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne 6. 9. 2024 k úhradě dlužné částky, proto soud přiznal zákonný úrok z prodlení ze skutečně dlužné částky až po uplynutí data, do kterého byl vyzván k plnění, tedy ode dne 26. 9. 2024. Požadavek žalobkyně na zákonný úrok z prodlení není v rozporu se zákonem a soud proto od tohoto data zákonné úroky z prodlení podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. žalobkyni přiznal.22. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části soud žalobu druhým výrokem jako nedůvodnou zamítl.23. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při posouzení procesního úspěchu stran soud musel přihlédnout i k tomu, že neúspěch žalobkyně ve věci byl poměrně výrazný, proto žalobkyni přísluší pouze poměrná část nákladů řízení (22). Náklady řízení v rozsahu 100 % sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 2 459 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. (dále jen „a. t.”) z tarifní ho