207 C 12/2025-34 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 76 971,07 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 26. 10. 2024 do zaplacení s poukazem na to, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 16. 1. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, dle níž byla žalované poskytnuta částka 90 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala zaplatit spolu s poplatkem 1 800 Kč za zprostředkování úvěru, úrokem 19,99% ročně a s pojištěním v celkových měsíčních splátkách po 2 499 Kč. Splátky od 10. 2. 2023 do 10. 7. 2024 byly splaceny, od 10. 8. 2024 nebylo uhrazeno nic. Protože žalovaná dlužnou částku do neuhradila, žalobkyně dluh zesplatnila dne 16. 10. 2024 a žalovaná je povinna částku vrátit i se zákonným úrokem z prodlení.2. Platební rozkaz ve věci nebyl vydán. Účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a zák. č. 99/1963 Sb. („o.s.ř.“), resp. k výzvě soudu nesdělili nesouhlas, proto rozhodl soud pouze na základě listinných důkazů.3. Žalobkyně k prokázání svých žalobních tvrzení do spisu založila listinu nazvanou smlouva o úvěru poskytovatele , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Anonymizováno, společnost , právnická osoba, ., znějící na částku 90 000 Kč s celkovou částkou k vrácení úvěru 151 381,63 Kč a s osobními údaji žalované včetně čísla bankovního účtu, ovšem bez jakéhokoli podpisu či jiného potvrzení identity úvěrované osoby, pouze s kódem SMS místo podpisu. RPSN činí 22,94% a úrok 19,99% ročně, k tomu je deklarována řada sankčních plateb při porušení smlouvy, zejména při prodlení, konečná splatnost úvěru je sjednána do 10. 7. 2028. Dále žalobkyně prokázala platbu 90 000 Kč na účet žalované potvrzením o vyplacení úvěru na účet žalované uvedený ve smlouvě.4. Z listinného zobrazení elektronického dokumentu obsahující předsmluvní informace k úvěru a dále ze stejného zobrazení elektronické smlouvy o spotřebitelském úvěru, kdy oba dokumenty nejsou opatřeny podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu vydaném k tomu příslušnou autorizační agenturou, v návaznosti na tvrzení žaloby, že totožnost žalované byla ověřena, dále z potvrzení o provedení tuzemské platby ze dne 16. 1. 2023 bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, nikoli však písemnou formou, na základě které žalobkyně poukázala žalované dne 16. 1. 2023 částku 90 000 Kč na č. účtu , č. účtu, , dle smlouvy se žalovaná zavázala částku 90 000 Kč vrátit do 10. 7. 2028. Pro případ prodlení bylo ve smlouvě mj. sjednáno, že žalobkyně má právo na různé sankce, zejména smluvní , Anonymizováno, , částka, za každou dlužnou splátku a náklady spojené s vymáháním.5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. – občanský zákoník („o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle §110 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednání o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.6. Po zhodnocení shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně by byl důvodný pouze v té části, v níž požaduje dlužnou jistinu. Na smlouvu o úvěru mezi účastníky přitom nutno pohlížet jako na smlouvu o spotřebitelském úvěru podřízenou právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně ji uzavřela v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná jako spotřebitel, což prokazuje nejenom předmět smlouvy, ale i identifikace žalované osobními údaji nepodnikajícího subjektu, a zejména za stavu, kdy informace dle § 110 zákona o spotřebitelském úvěru nebyly předány žalované v zákonem vyžadované listinné písemné formě nebo na trvalém nosiči dat, nevznikl žalobkyni ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi původními účastníky podle § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nárok na smluvní pokuty, paušální náhrady za upomínky či poplatek za poskytnutí úvěru. Celkem podle nezpochybněných údajů žalobkyně zaplatila žalovaná 44 982 Kč, na čemž nic nemění skutečnost, že věřitel započetl platby jen částečně na jistinu a další částky započetl na poplatky a sankční platby. Odečtem 90 000 Kč (poskytnuto) mínus 44 982 (vráceno) vychází částka 45 018 Kč. Ta vrácena nebyla, resp. o případném vrácení nebylo nic tvrzeno ani prokázáno, proto má žalobkyně nárok na vrácení včetně zákonného úroku z prodlení dle vl. nař. 351/2013 Sb. (výrok I).8. Vzhledem k počátku prodlení prvý den po splatnosti, která měla nastat 26. 10. 2024, činila zákonná sazba úroku z prodlení 12,75% ročně, v tomto rozsahu je žaloba důvodná. Ve zbytku nemá požadavek žalokyně oporu v hmotném právu, proto soud požadavek na zbývající část předmětu řízení včetně úroku z prodlení zamítl výrokem II.9. O náhradě nákladů řízení bylo ve výroku III. rozhodnuto dle § 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb. – obč. soudní řád („o.s.ř.“) Ačkoli se obecně příslušenství pohledávky při stanovení úspěchu či neúspěchu ve věci nezohledňuje, nemohl soud z tohoto pravidla vyjít, když i u rozhodování o náhradě nákladů řízení je třeba vycházet z celkového kontextu věci. Předmětem řízení byla jistina úvěru (částečný úspěch) a sankční i jiné poplatky, na které nevzniká nárok při nedodržení písemné formy smlouvy (neúspěch). Soud tak má za to, že (ne)úspěch v této části řízení musí být zohledněn i do rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Oba účastníci tak byli úspěšní téměř stejně, soud proto nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z nich.