207 C 157/2025-55 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky celkem 25 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 29. 7. 2024 do zaplacení s poukazem na to, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 25. 3. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, dle níž byla žalované poskytnuta částka 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala zaplatit spolu s úrokem z úvěru ve výši 40% měsíčně z jistiny do 28. 7. 2024, žalobkyně je srozuměna s tím, že by nárok mohl být posouzen jako vydání bezdůvodného obohacení. Protože žalovaná dlužnou částku do sjednané doby splatnosti neuhradila, je povinna ji vrátit i se zákonným úrokem z prodlení a dle smluvního ujednání zaplatit smluvní pokutu 4 800 Kč.2. Platební rozkaz ve věci nebyl vydán. Protože se účastníci k výzvě soudu nevyjádřili nesouhlasně k zamýšlenému postupu podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb. (o.s.ř.), rozhodl soud bez jednání, pouze na základě listinných důkazů.3. Žalobkyně do spisu založila k prokázání svých žalobních tvrzení listinu nazvanou smlouva o spotřebitelském úvěru na částku 15 000 Kč s úrokem z úvěru 40% měsíčně a s osobními údaji žalované včetně čísla bankovního účtu, ovšem bez jakéhokoli podpisu či jiného potvrzení identity úvěrované osoby, RPSN činí 5532,57% a způsobem splácení tak, že měsíčně se má splácet úrok, jistina má být splacena ke dni ukončení smlouvy, která je uzavřena na dobu neurčitou. Dále žalobkyně navrhla ověření platby 15 000 Kč na účet žalované dotazem na banku, která potvrdila, že jde o účet žalované jako jediné disponující osoby a že částka poukázána byla.4. Výpisem z obchodního rejstříku byla prokázána právní osobnost žalobkyně. Z listinného zobrazení elektronického dokumentu obsahující předsmluvní informace k úvěru a dále ze stejného zobrazení elektronické smlouvy o spotřebitelském úvěru, kdy oba dokumenty nejsou opatřeny podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu vydaném k tomu příslušnou autorizační agenturou, v návaznosti na tvrzení žaloby, že totožnost žalované byla ověřena, dále z potvrzení o provedení tuzemské platby ze dne 25. 3. 2024 bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, nikoli však písemnou formou, na základě které žalobkyně poukázala žalované dne 25. 3. 2024 částku 15 000 Kč na č. účtu , č. účtu, , dle smlouvy se žalovaná zavázala částku 15 000 Kč vrátit při ukončení smlouvy, do té doby splácet měsíční úrok 40% jistiny (480% ročně). Výzvou v oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 25. 7. 2024 se lhůtou 3 dnů k zaplacení jistiny a úroku je prokázána splatnost úvěru, nikoli však tam požadovaná částka celkem 44 173 Kč. V předžalobní výzvě ze dne 14. 6. 2025 požaduje žalobkyně již 50 562,90 Kč a náklady právního zastoupení 12 487 Kč.5. Podle § 2395 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle §110 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednání o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru (např. poplatcích či smluvních pokutách) se nepřihlíží.6. Po zhodnocení shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně by byl důvodný, pouze pokud požaduje dlužnou jistinu, ostatně sama se domáhá vydání bezdůvodného obohacení, když si musí být vědoma nezákonné výše úroku z úvěru a nedostatku podpisu smlouvy úvěrovaným. Na smlouvu o úvěru mezi účastníky přitom nutno pohlížet jako na smlouvu o spotřebitelském úvěru podřízenou právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně ji uzavřela v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná jako spotřebitel, což prokazuje nejenom předmět smlouvy, ale i identifikace žalované osobními údaji nepodnikajícího subjektu, a zejména za stavu, kdy informace dle § 110 zákona o spotřebitelském úvěru nebyly předány žalované v zákonem vyžadované listinné písemné formě nebo na trvalém nosiči dat, nevznikl žalobkyni ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky podle § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nárok na smluvní pokuty, paušální náhrady za upomínky či poplatek za poskytnutí úvěru či úrok, nicméně částečným předmětem žaloby je nárok na vrácení poskytnuté částky 15 000 Kč. Ta vrácena nebyla, resp. o případném vrácení nebylo nic tvrzeno ani prokázáno, proto má žalobkyně nárok na vrácení včetně zákonného úroku z prodlení dle vl. nař. 351/2013 Sb., který se odvíjí od data splatnosti uvedeného ve výzvě ke splacení se lhůtou do dne 28. 7. 2024 (oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 25. 7. 2024 se lhůtou 3 dnů k zaplacení jistiny a úroku). Ve zbytku pak bylo nutno žalobu jako nedůvodnou zamítnout, ať již jde o tvrzený úrok ve výši 6 000 Kč spolu s úrokem z prodlení či smluvní pokutu 5 000 Kč (výrok II.).7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto výrokem III. podle § 142 odst. 2 o.s.ř., náklady žalobkyně představují 1 290 Kč za zaplacený soudní poplatek a dále náklady právního zastoupení, tj. odměnu advokáta podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a.t.) za 3 úkony právní služby po 400 Kč včetně tří paušálních náhrad výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) a.t., což činí celkem 2 790 Kč. Při úspěchu žalobkyně v rozsahu 58% předmětu řízení a jejím neúspěchu co do 42 % má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení 16% (58 – 42) z částky 2 790 Kč, tedy 446 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. bylo žalované uloženo zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.