207 C 182/2024-39 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 33 598,67 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 24. 1. 2023 do zaplacení s poukazem na to, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , a žalovaný uzavřeli dne 24. 10. 2022 smlouvu o úvěru, dle níž byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu s poplatkem „za poskytnutí úvěru“ ve výši 13 598,67 Kč do 23. 1. 2023. Protože žalovaný dlužnou částku do sjednané doby splatnosti neuhradil, je povinen ji vrátit včetně poplatku, tj. 33 598,67 Kč i se zákonným úrokem z prodlení. Pohledávka byla dne 12. 9. 2024 smluvně postoupena žalobkyni.2. Platební rozkaz ve věci nebyl vydán pro pochybnosti o oprávněnosti celkové žalované částky. Protože účastníci na výzvu soudu souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, žalobkyně souhlasila již v žalobě, rozhodl soud pouze na základě listinných důkazů.3. Aktivní legitimaci žalobkyně vzal soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřenou dne 12. 9. 2024 mezi společností , právnická osoba, ., a žalobkyní a seznamu postupovaných pohledávek k této smlouvě.4. Žalobkyně k prokázání svých žalobních tvrzení do spisu založila listinu nazvanou smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, na částku 20 000 Kč s poplatkem za poskytnutí úvěru 13 598,67 Kč, jehož výše také vyplývá z celkové částky ke splacení 34 900, 04 Kč (před slevou) se splatností 3 měsíce, a s osobními údaji žalovaného včetně čísla bankovního účtu, ovšem bez jakéhokoli podpisu či jiného potvrzení identity úvěrované osoby, RPSN činí 3860,59 % (sic!) a úrok 40% ročně. Dále byly součástí smlouvy všeobecné obchodní podmínky původního věřitele, z nichž soud neshledal, že by osoba totožná se žalovaným souhlasila s těmito podmínkami.5. Výpisem z obchodního rejstříku byla prokázána právní osobnost žalobkyně. Z listinného zobrazení elektronického dokumentu obsahující předsmluvní informace k úvěru a dále ze stejného zobrazení elektronické smlouvy o úvěru, kdy oba dokumenty nejsou opatřeny podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu vydaném k tomu příslušnou autorizační agenturou, v návaznosti na tvrzení žaloby, že totožnost žalovaného byla ověřena, dále z potvrzení o provedení tuzemské platby ze dne 24. 10. 2022 bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, nikoli však písemnou formou, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poukázala žalovanému dne 24. 10. 2022 částku 20 000 Kč na č. účtu , č. účtu, (soud u banky ověřil, že jde o účet žalovaného), dle smlouvy se žalovaný zavázal 20 000 Kč vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 13 598,67 Kč, včetně úroku ve výši 40 % ročně do 3 měsíců od poskytnutí úvěru. Pro případ prodlení bylo ve smlouvě (smluvních podmínkách) sjednáno, že žalobkyně (její právní předchůdkyně) má právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % dlužné částky denně.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 110 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednání o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.7. Po zhodnocení shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze z části. Na smlouvu o úvěru mezi účastníky přitom nutno pohlížet jako na smlouvu o spotřebitelském úvěru podřízenou právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb., když žalobkyně ji uzavřela v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel, což prokazuje nejenom předmět smlouvy, ale i identifikace žalované osobními údaji nepodnikajícího subjektu, a zejména za stavu, kdy informace dle § 110 zákona o spotřebitelském úvěru nebyly předány žalovanému v zákonem vyžadované listinné písemné formě nebo na trvalém nosiči dat, nevznikl žalobkyni ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi původními účastníky podle § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nárok na smluvní pokuty, paušální náhrady či poplatek za poskytnutí úvěru, pouze je zde nárok na vrácení poskytnuté částky 20 000 Kč. Ta vrácena nebyla, resp. o případném vrácení nebylo nic tvrzeno ani prokázáno, proto má žalobkyně nárok na vrácení včetně zákonného úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok I.)8. Co do částek rovnajících se nároku na poplatek za poskytnutí úvěru, na úroky z neoprávněně navýšeného základu či jiné platby byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta z důvodů shora uvedených (výrok II.).9. O náhradě nákladů řízení bylo ve výroku III. rozhodnuto dle § 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb. – obč. soudní řád („o.s.ř.“) Ačkoli se obecně příslušenství pohledávky při stanovení úspěchu či neúspěchu ve věci nezohledňuje, nemohl soud z tohoto pravidla vyjít, když i u rozhodování o náhradě nákladů řízení je třeba vycházet z celkového kontextu věci. Předmětem řízení byla jistina úvěru (úspěch), ale podstatnou součástí nároku byl úrok z prodlení požadovaný v podstatně vyšší částce, než by odpovídalo jistině (neúspěch). Soud tak má za to, že (ne)úspěch v této části řízení musí být zohledněn i do rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Oba účastníci tak byli úspěšní téměř stejně, soud proto nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z nich.