209 C 167/2024-55 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 17 621,84 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 000 Kč ve výši 14,75 % ročně od 27. 3. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím webových stránek žalobkyně www., Anonymizováno, .cz dne 5. 3. 2024 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému částku 11 000 Kč a žalovaný se ji zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 619,84 Kč do 26. 3. 2024. Žalovaný úvěr řádně a včas nezaplatil, proto po něm žalobkyně požaduje jistinu úvěru s poplatkem a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 11 000 Kč od 27. 3. 2024 do 24. 9. 2024 a dále zákonný úrok z prodlení.2. Soud ve věci nařídil ústní jednání, ke kterému předvolal obě strany sporu. Žalobkyně se nedostavila, omluvila se, odkázala na žalobu a do spisu založené listiny. Žalovaný se nedostavil, neomluvil se, k žalobě se nevyjádřil ani písemně, do spisu nezaložil ani nenavrhl žádné důkazy. Soud jednal v nepřítomnosti účastníků, dokazování provedl listinami, které do spisu založila žalobkyně.3. Z předložené smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 11 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem a poplatkem ve výši 4 619,84 Kč. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě tak, že žalovaný se nejprve elektronicky registroval jako zájemce o úvěr vyplněním formuláře na internetových stránkách www., Anonymizováno, .cz. V rámci toho vyplnil své identifikační údaje. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě údajů sdělených žalovaným, jeho výplatních lístků a výpisem z databáze poskytovatelů úvěrů. Výplata finančních prostředků ve výši 11 000 Kč na bankovní účet žalovaného dne 5. 3. 2024 byla prokázána výpisem z účtu. Úvěr byl splatný ke dni 26. 3. 2024 (za 21 dní).4. Žalovaný netvrdil, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by podle uzavřené smlouvy úvěr žalobkyni nebo právnímu předchůdci žalobkyně vrátil, soud proto vycházel z toho, že úvěr (v celém rozsahu) zaplacen nebyl.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Smlouva o úvěru ke své platnosti nevyžaduje písemnou formu právního jednání, lze ji tedy uzavřít v libovolné formě (§ 559 o. z.). Proto se soud nezabýval tím, zda smlouva byla uzavřena elektronicky v písemné formě alespoň v souladu s § 562 o. z. Patrně nebyla, neboť ani podle tvrzení žalobkyně nebyly využity žádné elektronické služby důvěryhodné identifikace a autentizace žalované. Z předložených dokumentů také nevyplývá, že by k danému právnímu jednání došlo v elektronickém systému, v němž jsou záznamy prováděny systematicky a posloupně a jsou chráněny proti změnám. Z hlediska § 561 o. z. je také zřejmé, že smlouva nebyla žalovaným elektronicky podepsána uznávaným či jen zaručeným elektronickým podpisem. V daném případě nicméně není pochyb o tom, komu a za jakých podmínek byly finanční prostředky zapůjčeny, finanční prostředky převzal žalovaný, nedostatek písemné formy není relevantní.7. Protože žalovaný úvěr ve sjednané lhůtě nevrátil, shledal soud žalobu co do nesplacené jistiny úvěru ve výši 11 000 Kč po právu a uložil žalovanému povinnost dlužnou částku žalobkyni zaplatit. Dále soud žalovanému uložil povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z., ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.8. Pokud jde o částku 6 621,84 Kč (sestávající se z úroku a poplatku ve výši 4 619,84 Kč a smluvní pokutu, vycházel soud z toho, že smlouva byla uzavřena úvěrujícím jako podnikatelem a úvěrovaným jako spotřebitelem (§ 420 a § 1810 a násl. o. z.). S ohledem na formulářový typ smlouvy a obchodní podmínky, které jsou sjednány ve smlouvě, je zjevné, že se jedná o smlouvu adhezní ve smyslu 1798 o. z., u níž neměl žalovaný jako úvěrovaný možnost jednat o konkrétních parametrech smlouvy či obchodních podmínek.9. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.10. Soud má za to, že ujednání stran o výši úroku a poplatku za poskytnutí úvěru ve spojení s dále účtovanou smluvní pokutou je absolutně neplatné podle § 588 o. z., neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Úrok ze zápůjčky či úvěru je obecně možný (v komerčních vztazích obvyklý), nelze však tolerovat tzv. lichevní smlouvy. Zvýšená rizikovost poskytování půjček a úvěrů na nebankovním trhu není sama o sobě důvodem, pro který by úvěry měly být poskytovány se stále vyšší úrokovou sazbou, byť nejrůznějším způsobem skrytou pod různými „úplatami“, „poplatky“, „odměnami“ apod., popř. pod smluvními pokutami, nýbrž důvodem, pro který by úvěr (půjčka) neměl být poskytován vůbec. V daném případě činil celkový poplatek za poskytnutí úvěru na dobu 21 dnů 4 619,84 Kč, vedle toho požadovala žalobkyně i smluvní pokutu ve výši 2 002 Kč. Jde jednoznačně o úrok lichvářský, o nepřiměřená smluvní ujednání, proto soud v této části žalobu zamítl.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 588 Kč, přičemž tato částka představuje 24 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 62 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 38 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. plus 21 % DPH. O povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 588 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o.s.ř.