ECLI: ECLI:CZ:OSKD:2025:210.C.2.2025.1 Datum: 2025-03-12 Předmět: o zaplacení částky 12 917,09 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 588 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2048 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 122 z. č. 257/2016 Sb."] ["smlouva o úvěru""bezdůvodné obohacení"]
O co šlo: o zaplacení částky 12 917,09 Kč s příslušenstvím (["§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 588 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2048 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 122 z. č. 257/2016 )
1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky, sestávající z jistiny ve výši 13 080Kč a smluvní pokuty za prodlení se zaplacením ve výši 0,1 % denně z dlužné částky kapitalizované částkou 418,19 Kč s tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 2. 3. 2024 prostřednictvím prostředků elektronické komunikace, po řádném prošetření úvěruschopnosti žalovaného, uzavřena smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr až do výše 27 500 Kč - typ úvěru jiný než na bydlení - tento úvěr spolu s poplatky se žalovaný zavázal splatit do dne 23. 8. 2025. Žalovaný ale porušil podmínky smlouvy, úvěr řádně nesplácel.2. Úvěr byl žalovanému vyplácen na bankovní účet č. , č. účtu, prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobkyně. Dne 2. 3. 2024 byla takto žalovanému poukázána částka 1 300 Kč a 4 200 Kč. Žalovaný si při sjednání smlouvy zvolil službu , Anonymizováno, za poplatek 165 Kč a službu informační , Anonymizováno, servis za poplatek 27,84 Kč. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Za této situace žalobkyně vypověděla smlouvu, o čemž žalovaného informovala e-mailem ze dne 1. 7. 2024. K výpovědi došlo téhož dne, žalovaný se proto ocitl v prodlení s úhradou celého úvěru ke dni 2. 7. 2024. Duh žalovaného ve vztahu k žalobkyni činí 12 755,95 Kč a tvoří ho jistina ve výši 5 500 Kč, poplatek za vyplacení úvěru ve výši 109,45 Kč, smluvní úrok ve výši 6 953,66 Kč, poplatek za službu , Anonymizováno, ve výši 165 Kč a poplatek za službu informační , Anonymizováno, servis ve výši 27,84 Kč. Kromě výše uvedeného se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Dále se zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 1,07 % denně z nesplacené části jistiny. Dále žalobkyně po žalovaném nárokovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Tuto smluvní pokutu žalobkyně po uplatňuje po prvních 90 dnů prodlení žalovaného. Jedná se o období od 1. 7. 2024 do 2. 4. 2024. Částka odpovídající této smluvní pokutě činí 161,14 Kč.3. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz. Dne 12. 3. 2025 bylo ve věci jednáno podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se bez omluvy nedostavil.4. Po provedeném dokazování soud prokázal tento skutkový stav věci:5. Z předložené smlouvy o úvěru s postupným čerpáním ze dne 2. 3. 2024, ve spojení s kopií občanského průkazu žalovaného, z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní, potvrzením o provedené platbě z účtu žalobkyně ze dne 2. 3. 2024, ze všeobecných smluvních podmínek smlouvy, ze sazebníku žalobkyně jakožto součásti smlouvy, soud má za prokázané, že žalobkyně na základě smlouvy o úvěru poskytla žalovanému převodem na účet úvěr až do výše 27 500 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit do 23. 8. 2025 spolu s poplatkem ve výši 109,45 Kč a poplatkem za tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Úroková sazba byla stanovena na 1,066 % denně, což odpovídá ročnímu úroku ve výši 389,09%. RPSN bylo ve smlouvě uvedeno cifrou 2381,72%. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný splátky nesplácel, proto žalobkyně smlouvu ke dni 1. 7. 2024 vypověděla a vyzvala žalovaného k úhradě celkového dluhu, na což žalovaný nereagoval. Dluh žalovaného se skládá z několika nároků, z toho nesplacená jistina tvoří částku 5 500 Kč. Z předmětné smlouvy o úvěru včetně sazebníku a obchodních podmínek má soud za prokázané, že v souvislosti s prodlením se Žalovaná ve smlouvě zavázal platit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a také paušální náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením ve výši maximálně 490 Kč za měsíc prodlení, které nad rámec účelně vynaložených reálných nákladů na upomínání soud v souladu s § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, pokládá také za smluvní pokutu.6. Podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode den, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením tvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.7. Podle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“) věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Dle § 122 odst. 2 citovaného zákona uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Dle § 122 odst. 3 citovaného zákona souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.8. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikne škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.9. Úrok ve výši 389,09% ročně (1,066% denně) a RPSN ve výši 2381,72 činí smlouvu absolutně neplatnou z důvodu příkrého porušení dobrých mravů. Úrok v takové výši nemá oporu v právním řádu a po dlužnících nelze nemravný úrok spravedlivě požalovat. Soud má zato, že v rozmezí dvoj či troj násobku obvyklých sazeb bank (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 234/2005), je třeba se přidržet dolní hranice, zejména jde-li o spotřebitelské či adhezní smlouvy, u kterých lze v konfrontaci s aktuální situací zadlužování obyvatel (zjevné z úřední činnosti soudu) uvažovat o hranicích ještě nižších. Respektování smluvní autonomie stran musí mít určité meze a v konečném důsledku se judikatura nemůže vyhnout jasné definici limitů zjevného porušení obecných zájmů, pokud ani ve vztahu ke spotřebitelům dosud nejsou stanoveny uvedeným zákonem ani jiným právním předpisem.10. Za stavu, kdy žalovaný od žalobkyně přijal plnění a na poskytnuté jistině ke dni podání žaloby dlužil 5 500 Kč, přičemž během celého řízení netvrdil a už vůbec neprokazoval, že by dluh byl nižší, soud shledal, že se co do částky 5 500 Kč na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil – a za této situace je povinen bezdůvodné obohacení vydat zpět žalobkyni.11. Soud proto s ohledem na shora uvedené shledal žalobu důvodnou pouze co do jistiny, ve zbytku ale žalobu podle § 588 o. z. jako nedůvodnou zamítl.12. Vedle nároku na zaplacení části jistiny žalobkyni vznikl nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to nejpozději ode dne následujícího po uplynutí lhůty ve výzvě žalobkyně k plnění ze dne 27. 11. 2025, adresované žalovanému.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, když výrazněji úspěšný žalovaný náklady řízení neúčtoval.