211 C 150/2024-69 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 270 Kč s příslušenstvím z důvodů, že s ním dne 28. 12. 2022 uzavřela smlouvu, na jejímž základě mu poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 12 270 Kč, to vše v týdenních splátkách po 455 Kč, z nichž poslední měla být splacena do 21. 2. 2024. Žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet ujednané splátky na základě údajů sdělených žalovaným, dále kontrolou dokumentů, které žalovaný předložil, telefonickou kontrolou jeho zaměstnání, kontrolou insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a platební historie žalovaného u žalobkyně a také podle místních znalostí externího zprostředkovatele žijícího v dané oblasti. Žalovaný však splácel splátky nepravidelně a celkově splatil jen 7 000 Kč. Jako příslušenství žalobkyně požadovala po žalovaném úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 270 Kč od 22. 2. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a souhlasila, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“/).3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 28. 12. 2022 smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkovou částku 27 270 Kč v 60 týdenních splátkách po 454,50 Kč. Uvedená částka se skládala z poskytnutých peněžních prostředků ve výši 15 000 Kč, z úroku ve výši 2 970 Kč, z poplatku za zpracování a doručení úvěru ve výši 4 500 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč.4. Z evidenční karty klienta soud zjistil, že žalovaný před uzavřením smlouvy uvedl, že je svobodný, má učňovské vzdělání, bydlení má nájemní, pracuje na pozici operátor u společnosti , právnická osoba, a jeho čistá mzda činí 33 521 Kč měsíčně. Dále uvedl, že jeho výdaje činí 9 492 Kč měsíčně a skládají se z výdajů na bydlení ve výši 4 872 Kč a z částky 4 620 Kč jako životního minima. Rozdíl mezi svými příjmy a výdaji uvedl ve výši 24 029 Kč. Současně předložil občanský průkaz a pracovní smlouvu.5. Z přehledů příchozích plateb soud zjistil, že z účtu společnosti , právnická osoba, číslo , č. účtu, byla ve prospěch účtu číslo , č. účtu, připsána dne 9. 11. 2022 platba ve výši 31 995 Kč označená jako mzda za říjen 2022 a dne 8. 12. 2022 platba ve výši 35 047 Kč označená jako mzda za listopad 2022.6. Z části výpisu z bankovního účtu soud zjistil, že majitelem účtu číslo , č. účtu, byl v listopadu 2022 žalovaný.7. Z přehledu předpisů a plateb soud zjistil, že žalovaný v souvislosti se smlouvou č. , hodnota, splatil celkem 7 000 Kč.8. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že tímto dopisem žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 20 270 Kč do 7 dnů od doručení dopisu. Současně uvedla, že smluvní pokuty a poplatky jsou splatné ve lhůtě 14 dnů od doručení této upomínky. Z přehledu podání soud zjistil, že dopis byl odeslán dne 11. 7. 2024.9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona ve znění účinném od 29. 5. 2022 platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.14. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně, neboť podle účinného znění daného zákona soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.15. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. v tom směru, aby doplnila tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla. V tomto směru žalobkyně uvedla pouze obecná tvrzení, avšak žádná konkrétní ve vztahu k žalovanému neuvedla. Žalobkyně tak neprokázala, že ověřovala např., zda má žalovaný dluhy, exekuci či případně vystupuje jako dlužník v insolvenčním řízení, jaké má skutečné výdaje apod. Nelze než dospět k závěru, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného v dané době s odbornou péčí.16. Vzhledem k uvedenému tak soud smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaný však od žalobkyně převzal částku 15 000 Kč, přičemž jí dosud uhradil na úvěr celkem 7 000 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně co do částky 8 000 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 31. 7. 2024, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé prokazatelně žalovanému odeslala dne 11. 7. 2024 s určením data splatnosti do 7 dnů od doručení, přičemž soud vycházel z delší lhůty splatnosti ve vztahu k smluvní pokutě a poplatkům v délce 14 dnů. Soud vyšel z toho, že ve smyslu § 573 o. z. nastala domněnka doručení dne 16. 7. 2024, po uplynutí lhůty k plnění vznikl žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení. Žalovaný je tak v prodlení od 31. 7. 2024. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbylém rozsahu soud žalobu ve II. výroku zamítl.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.