216 C 142/2024-60 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 26 969,06 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 2. 1. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem výše 36 800 Kč na základě, které žalobkyně poskytla žalované dne 2. 1. 2024 částku 7 000 Kč, dne 3. 1. 2024 částku 1 500 Kč a dne 4. 1. 2024 částku 3 000 Kč (celkem 11 500 Kč). Částky byla poskytnuty žalované na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala částku vrátit do 25. 6. 2025 včetně poplatku ve výši 1 154,99 Kč za službu „Presto“, poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši 135,42 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 167,15 Kč, poplatku za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z vyplaceného úvěru a smluvního úroku ve výši 0,983 % denně z nesplacené jistiny. Pro případ prodlení s úhradou strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím webové služby (www., Anonymizováno, .cz), kde žalovaná požádala o úvěr, uvedla svoje osobní údaje, žalobkyně ověřila totožnost žalované přes společnost, které žalovaná zpřístupnila svoji bankovní identitu. Před uzavřením smlouvy zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalované tak, že vyhodnotila údaje poskytnuté žalovanou a provedla lustraci žalované v rejstřících. Žalovaná dne 8. 1. 2024 zaplatila 3,08 Kč a dne 9. 1. 2025 zaplatila 0,58 Kč. Žalovaná se následně dostala se svým závazkem do prodlení, přičemž ani poté žalovaná závazek neuhradila. Žalobkyně se tedy žalobou domáhá jistiny ve výši 11 496,3 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 167,15 Kč, poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši 109,8 Kč, poplatku za službu „Presto ve výši 764,63 Kč, smluvního úroku ve výši 13 044,66 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 386,52 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % z částky 12 537 Kč od 1. 11. 2024 do zaplacení.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaná se bez důvodné a včasné omluvy na jednání nedostavila. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).4. Ve věci byla k důkazu předložena listina označená jako smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č., hodnota, ze dne 2. 1. 2024, která byla podepsána žalobkyní, podpis žalované však absentoval. V této listině se uvádí, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o revolvingovém úvěru na základě, které vznikla žalobkyni povinnost poskytnout žalované částku až do výše 36 800 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně s poplatkem za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky, poplatkem za službu „Klidné spaní ve výši 135,42 Kč, Presto poplatkem ve výši 1 154,99 Kč a smluvním úrokem ve výši 0,983 % denně z nesplacené částky vrátit nejpozději do 25. 6. 2025. RPSN bylo sjednáno ve výši 2 010,13 %. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.5. Ze zprávy banky ze dne 16. 1. 2025 bylo zjištěno, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaná. Z přehledu transakcí bylo zjištěno, že žalobkyně poukázala v období od 2. 1. 2024 do 4. 1. 2024 na účet žalované v žalobě tvrzené částky (celkem 11 500 Kč).6. Z předžalobní výzvy ze dne 10. 9. 2024 a podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky do tří dnů.7. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), ve znění k datu právního jednání.8. Podle § 2395 o. z. prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 104 ZoSÚ platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.10. Podle § 110 odst. 1 ZoSÚ platí, že neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.11. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.12. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 562 odst. 2 o. z. se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.13. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen15. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru ze dne 2. 1. 2024. Jak bylo shora uvedeno, tak žalobkyní předložená listina vlastnoruční podpis žalované neobsahovala, neobsahovala však ani podpis elektronický. Z § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby navrhla důkazy k prokázání, že smlouva mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena v tvrzeném rozsahu. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Tvrzení žalobkyně o uzavření předmětné smlouvy o úvěru tak nebylo v řízení prokázáno.16. Žalobkyně nicméně žalované na základě neplatného závazku poskytla peněžní prostředky v celkové výši 11 500 Kč, z nichž žalovaná doposud vrátila jen 3,66 Kč. Rozdíl (poskytnuté částky a vrácené částky) ve výši 11 496,34 Kč proto představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 o. z.) na straně žalované, které je povinna podle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ vrátit v době přiměřené jejím možnostem. Nárok žalobkyně na úrok z prodlení soud posoudil jako částečně důvodný. Zákonný úrok z prodlení je důvodný od 1. 11. 2024 a to pouze v rozsahu přiznané částky. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně učinila dne 10. 9. 2024 (doručení viz § 573 o. z.). Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení bezdůvodného obohacení také právo na úrok z prodlení dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od 17. 9. 2024. Žalobkyně však požadovala zaplacení úroku až od 1. 11. 2024 Ve zbý