218 C 25/2025-95 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení úvěru ve výši 16 999,94 Kč, poplatků spojených s úvěrem v celkové výši 1 163,30 Kč, smluvního úroku ve výši 18 925,38 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 415,76 Kč s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, žalovaný však poskytnutý úvěr nevrátil a nezaplatil ani další sjednané nároky.2. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, . Žalobkyně se k jednání nedostavila, předem svou neúčast omluvila, na žalobě v celém rozsahu setrvala. Žalovaný se k jednání též nedostavil, k věci se nevyjádřil. Soud za tohoto stavu jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).3. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr s možností postupného i opakovaného čerpání až do výše úvěrového rámce 75 300 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet způsobem stanoveným ve smlouvě, spolu s poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky, dále se smluvním úrokem ve výši 0,933 % denně a s poplatkem za službu „Presto“ (za expresní vyplacení každé tranše) ve výši 165 Kč. Dále se žalovaný zavázal pro případ prodlení se splacením úvěru hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě tak, že žalovaný se nejprve elektronicky registroval jako zájemce o úvěr vyplněním formuláře na internetových stránkách www., Anonymizováno, .cz. V rámci toho vyplnil své identifikační údaje. Žalovaný dne , datum, postupně vyčerpal celkovou částku 17 000 Kč. Výplata finančních prostředků na bankovní účet žalovaného byla prokázána zprávou , právnická osoba, . Žalovaný netvrdil, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by podle uzavřené smlouvy úvěr žalobkyni vrátil, soud proto vycházel z toho, že úvěr (v celém rozsahu) zaplacen nebyl.4. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že nejprve zjistila u žalovaného informace týkající se celkového počtu členů domácnosti žalovaného žijících se žalovaným ve společné domácnosti, dále počet členů společné domácnosti majících příjem, pravidelné měsíční výdaje žalovaného, jeho čisté příjmy. Dále žalobkyně ověřovala, zda žalovaný nemá záznamy v registrech: Centrální evidence exekucí, Insolvenční rejstřík, Registr neplatných dokladů MVČR, Registr TelcoScore, Společnost pro informační databáze, a. s., Registr hledaných osob PČR, Registr politicky aktivních osob, katastrální rejstřík – kontrola platnosti adresy a Registr „sankční seznamy“. Z výpisu posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že počet členů ve společně hospodařící domácnosti jsou 4, z toho 2 mající příjem. Výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činila 500 Kč, na bydlení 10 000 Kč, další nezbytné výdaje 500 Kč a ostatní zbytné výdaje 3 200 Kč. Žalovaný uváděl čistý měsíční příjem ve výši 32 000 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činila 52 332 Kč, disponibilní příjem 21 300 Kč. K ověření poměrů žalovaného žalobkyně předložila výpisy z běžného účtu žalovaného za období od , datum, do , datum, . Z tohoto výpisu bylo zjištěno, že počáteční zůstatek činil 0 Kč, konečný zůstatek činil 969,27 Kč. Žalovaný měl ve sledovaném období příjem ze zaměstnání, např. v dubnu 2024 mu byly vyplaceny částky 56 326 Kč a 9 921 Kč, v březnu 2024 částka 30 586 Kč. V době dvou měsíců předcházejících čerpání úvěru od žalobkyně žalovaný čerpal řadu drobných úvěrů od různých poskytovatelů, v dubnu 2024 se jednalo nejméně o částku 38 500 Kč, v březnu 2024 nejméně o částku 40 000 Kč. Dále bylo z výpisů z účtu žalovaného zjištěno, že kromě běžných plateb např. za potraviny a služby vynakládal značné částky (v řádu několika desítek tisíc Kč měsíčně) na internetové sázky.5. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť žalobkyně je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelských úvěrů a žalovaný smlouvu uzavíral jako spotřebitel. Ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru se nepochybně řídí i smlouva o úvěru (podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) uzavřená mezi účastníky. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.6. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.7. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky je neplatná, neboť byla uzavřena i přesto, že v době jejího uzavření nebyly s odbornou péčí posouzeny schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně se dotazovala na osobní poměry, příjmy a výdaje žalovaného. K ověření příjmů a výdajů byl předložen výpis z běžného účtu žalovaného za 12 měsíců předcházejících poskytnutí předmětného úvěru. Žalovaný měl sice poměrně vysoký příjem ze zaměstnání, avšak výdaje na internetové sázky tento příjem podstatně převyšovaly, žalovaný také čerpal řadu úvěrů, které nebyly zohledněny v posouzení úvěruschopnosti. Žalobkyně se spokojila s tvrzením žalovaného, že splácí půjčky pouze ve výši 500 Kč měsíčně, což evidentně nemohlo odpovídat skutečnosti. S ohledem na výši internetových sázek se chování žalovaného při hospodaření s finančními prostředky jeví jako značně rizikové. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně zkoumala poměry žalovaného pouze formálně, jeho výdaje nebyly ověřovány, a s ohledem na množství dalších čerpaných úvěrů a rizikové chování žalovaného již neměl být další úvěr poskytnut. Vzhledem k výše uvedenému proto soud předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaný od žalobkyně převzal částku ve výši 17 000 Kč, dle tvrzení žalobkyně ke dni podání žaloby dlužil žalovaný žalobkyni na jistině částku 16 999,94 Kč, která byla žalobkyni přiznána. Z této částky byl žalobkyni přiznán i zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků, neboť ve věci úspěšnějšímu žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.