220 C 96/2025-39 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 219 438,52 Kč z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 351 500 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v 49 pravidelných měsíčních splátkách po 9 167 Kč včetně úroku ve výši 7,39% p.a.. Žalovaný se dostal se svým závazkem do prodlení, a proto jej právní předchůdce žalobkyně zesplatnil, přičemž ani poté žalovaný závazek neuhradil. Dluh byl následně postoupen na žalobkyni. Žalobkyně se tedy žalobou domáhá jistiny ve výši 215 598,25 Kč, kapitalizovaného úroku z nesplaceného úvěru ve výši 3 840,27 Kč za dobu trvání úvěru. Dále požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 215 598,25 Kč od 8. 2. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný se k nároku žalobkyně vyjádřil tak, že jej uznal pouze co do částky 150 000 Kč na jistině ve vztahu k právnímu předchůdci. Není si vědom postoupení dluhu na žalobkyni.3. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním a k celkovému skutkovému závěru. Společnost , Anonymizováno, uzavřela s žalovaným dohodu ze dne 1. 2. 2022, podle níž se zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 351 500 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v 49 měsíčních splátkách po 9 167 Kč počínaje od 20. dne měsíce včetně úroku ve výši 7,39 Kč % p.a. (důkaz: nesporná tvrzení, akceptace návrhu, doplnění žádosti, informace o spotřebitelském úvěru, návrh na uzavření smlouvy, listina „odeslané údaje“). Žalovaný čerpal převodem na účet částku ve výši 351 500 Kč (důkaz: výpis z účtu k 3. 2. 2022). K 31. 1. 2024 právní předchůdce evidoval za žalovaným pohledávku ve výši 223 075,75 Kč na jistině, z toho po splatnosti 22 081,70 Kč (důkaz: výpis z účtu k 31. 1. 2024). Dne 7. 2. 2024 právní předchůdce žalobkyně prohlásil úvěr za splatný k 7. 2. 2024 a vyzval žalovaného k úhradě dluhu (důkaz: oznámení ze dne 7. 2. 2024). Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu přípisem ze dne 10. 10. 2024 (důkaz: předžalobní výzva ze dne 10. 10. 2024; podací lístek).4. Z ostatních důkazů (seznam smluv, poštovní podací arch k 12. 6. 2024) soud neučinil žádná zjištění rozhodná pro věc samou.5. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména tvrzení o postoupení pohledávky z právního předchůdce na žalobkyni. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle ust. § 118a o. s. ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle ust. § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).6. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ve znění k datu právního jednání.7. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle ust. § 2399 o. z. úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.9. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Podle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).11. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda právního předchůdce žalobkyně a žalovaného je smlouvou o úvěru podle ust. §2395 a násl. o. z., Bylo prokázáno, že žalovaný úvěrový rámec vyčerpal v plné výši, následně se dostal do prodlení a právní předchůdce na smluvním základě prohlásil úvěr za splatný a požadoval po žalovaném uhrazení jistiny a kapitalizovaného příslušenství. V řízení naopak nebylo prokázáno postoupení pohledávky na žalobkyni. Tato skutečnost nebylo mezi účastníky nesporná, zároveň nebylo prokázáno oznámení postoupení ze strany právního předchudce ani samotná dohoda o postoupení pohledávky mezi právním předchůdcem a žalobkyní. Důkazní břemeno v tomto tíží žalobkyni, která se nedostavila na jednání a připravila se tak o možnost poučení. Na základě výše uvedeného soud nárok žalobkyně zamítl.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěch v řízení je na straně žalovaného, který se práva na náhradu nákladů řízení vzdal.