ECLI: ECLI:CZ:OSKD:2025:222.C.1.2025.1 Datum: 2025-04-30 Předmět: o zaplacení částky 32 676,48 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.", "§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 118a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 106 z. č. 262/2006 Sb.", "§ 109 z. č. 262/2006 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", " ["vzájemné plnění""bezdůvodné obohacení"]
O co šlo: o zaplacení částky 32 676,48 Kč s příslušenstvím (["§ 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.", "§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 118a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 106 z. č. 262/2006 Sb.", "§ 109 z. č. 262/)
1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 32 676,48 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že s žalovanou uzavřel dne 29. 9. 2023 smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 27 400 Kč. Smlouva byla uzavřena elektronicky. Žalovaná načerpala celkem částku 15 000 Kč, kterou se zavázala splatit včetně poplatků a úroků. Úvěr byl žalované poskytnut na bankovní účet. Žalovaná však úvěr nesplácela řádně a včas, v důsledku čehož žalobce úvěr ke dni 3. 12. 2024 zesplatnil. Žalobce se domáhal dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč, poplatku za vyplacení úvěru ve výši 298,50 Kč, úroku ve výši 16 699,77 Kč, smluvní pokuty ve výši 678,21 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % z částky 15 298,5 Kč od 3. 12. 2024 do zaplacení.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila, k jednání se nedostavila, neomluvila se, žalobce se z jednání omluvil, odročení nepožadoval. Soud tak věc rozhodl podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků.3. Žalobce k důkazu předložil smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne 29. 9. 2023, ta však nebyla podepsána žalovanou. Ani jinak uzavření smlouvy tvrzeného obsahu žalobce neprokázal. Z potvrzení o plnění a ze zprávy banky bylo prokázáno, že žalobce zaslal dne 29. 9. 2023 částku 15 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, vedený na jméno žalované. Z dalších předložených listin nebyly vzhledem k neprokázání uzavření smlouvy tvrzeného obsahu fakticky zjištěny žádné rozhodné skutečnosti. Z předžalobní výzvy vč. podacího lístku bylo zjištěno, že žalobce žalovanou o zaplacení upomínal.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 104 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.6. Podle § 110 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.7. Podle § 561 odst. 1 o. z., se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 o. z., je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 562 odst. 2 o. z., má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.8. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Jak shora uvedeno, žalobcem předložená listina nazvaná jako smlouva o úvěru vlastnoruční podpis žalované neobsahovala, neobsahovala však ani podpis elektronický. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z., vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z ustanovení § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému. Soud tak měl v úmyslu žalobce při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnil tvrzení a označil důkazy ohledně toho, že záznamy v elektronickém systému prováděl systematicky, posloupně a že jsou chráněny proti změnám. Z žalobcem předložených listin a označených důkazů totiž není možné zjistit, zda listina, kterou žalobce založil do spisu, skutečně obsahově odpovídá uzavřené smlouvě, a to bez ohledu na možnost uzavření smlouvy distančním způsobem, když soud existenci této možnosti nerozporuje. Jelikož se žalobce jednání neúčastnil, připravil se o možnost být v tomto směru poučen (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Tvrzení žalobce o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru tvrzeného obsahu prostřednictvím prostředků komunikace na dálku nebylo v řízení prokázáno.11. Protože však žalobce prokázal, že žalované poskytl částku 15 000 Kč a žalovaná žádný právní důvod poskytnutí této částky netvrdila, vyšel soud z toho, že žalovaná se na úkor žalobce o tuto částku bezdůvodně obohatila. Žalobě tedy bylo co do částky 15 000 Kč vyhověno. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobci dle ust. § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení nebylo možné žalobci přiznat od požadovaného dne, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobce poprvé prokazatelně žalované odeslal dne 4. 12. 2024, ve smyslu § 573 o. z. ji doručil žalované třetí pracovní den po odeslání, tj. 9. 12. 2024, a určil lhůtu k plnění do tří dnů. Žalovaná je tak v prodlení ode dne 13. 12. 2024. Co do nároku na úrok z prodlení za delší období, úroku ve výši 16 699,77 Kč, poplatku ve výši 298,50 Kč Kč a smluvní pokuty ve výši 678,21 Kč byla žaloba ve II. výroku zamítnuta.12. Nad rámec odůvodnění dále soud uvádí, že žalobce dále neprokázal, že posoudil úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, i pokud by tedy uzavření smlouvy tvrzeného obsahu bylo prokázáno, smlouva by byla neplatná, a to bez nutnosti vznesení námitky spotřebitelem (§ 87 odst. 1 téhož zákona ve spojení s rozhodnutím Soudního dvora EU ve věci C-679/18, OPR-Finance, ze dne 5. 3. 2020).13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť úspěšnější žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.