224 C 152/2024-42 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 16 800 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 2 868 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 8.7.2023 prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, ., Anonymizováno, smlouvu o úvěru, na základě, které žalobkyně vyplatila žalovanému bezhotovostně finanční prostředky ve výši 12 000 Kč, finanční částka byla poukázána na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal vrátit částku, Anonymizováno, 12 000 Kč spolu s příslušenstvím, tj. smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, s jejímž zaplacením je žalovaný v prodlení. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas, čímž mu vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Žalovaný na úvěr ničeho neuhradil. Žalovaný proto dluží na nesplacené jistině 12 000 Kč, na úroku z úvěru 4 800 Kč a na smluvní pokutě částku ve výši 2 868 Kč. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného výpisy z jeho bankovního účtu, náhledem do insolvenčního rejstříku, bankovního registru klientských informací a nebankovního registru klientských informací. Žalovaný ničeho neuhradil ani na základě předžalobní upomínky.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, bez jednání na základě předložených listinných důkazů.3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 8.7.2023 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla dne žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým limitem do výše 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal pravidelně hradit vždy do 7. dne příslušného měsíce úrok z úvěru ve výši 40 % měsíčně, jistinu měl možnost splatit kdykoli během trvání smlouvy, přičemž smlouva byla uzavřena na dobu do úplného splacení úvěru. Dále se žalovaný pro případ prodlení se zaplacením úvěru nebo se splácením úroků zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. Smluvní pokuta byla vyčíslena za období od 12.12.2023 do 7.8.2024 částkou 2 868 Kč. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě tak, že žalovaný se nejprve elektronicky registroval jako zájemce o úvěr vyplněním formuláře na internetových stránkách www., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . V rámci toho vyplnil své osobní údaje. Výplata finančních prostředků ve výši 12 000 Kč na bankovní účet žalovaného dne 8.7.2023, 2 x dne 9.7.2023 a dne 9.8.2023 byla prokázána potvrzením o odeslání finančních prostředků i potvrzením , právnická osoba, . Tím byla potvrzena totožnost osoby, která registraci provedla, jakož i skutečnost, že podle sjednaných podmínek převzala půjčenou částku, jinak by totiž žalobkyně neměla důvod konkrétní osobě peníze zasílat a žalovaný neměl důvod peníze přebírat, zejména pokud sám žalovaný nic netvrdil o jiném důvodu či o jiných podmínkách pro převzetí peněz v daném místě a čase. Podle oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 8.12.2023 byl úvěr zesplatněn ke dni 11.12.2023 z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek žalovaným, celková dlužná částka ke dni zesplatnění činila 16 800 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný upomínán o zaplacení dlužné částky a nákladů právního zastoupení ve výši 10 309 Kč předžalobní upomínkou ze dne 7.8.2024.4. Žalovaný netvrdil, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by podle uzavřené smlouvy úvěr žalobkyni vrátil, soud proto vycházel z toho, že úvěr (v celém rozsahu) zaplacen nebyl.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Protože žalovaný úvěr ve sjednané lhůtě nevrátil, shledal soud žalobu co do nesplacené jistiny úvěru ve výši 12 000 Kč po právu a uložil žalovanému povinnost dlužnou částku žalobkyni zaplatit. Dále soud žalovanému uložil povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.7. Pokud jde o částku 4 800 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 868 Kč, vycházel soud z toho, že smlouva byla uzavřena úvěrujícím jako podnikatelem a úvěrovaným jako spotřebitelem (§ 420 a § 1810 a násl. občanského zákoníku). S ohledem na formulářový typ smlouvy a připojené obchodní podmínky je zjevné, že se jedná o smlouvu adhezní ve smyslu 1798 občanského zákoníku, u níž neměl žalovaný jako úvěrovaný možnost jednat o konkrétních parametrech smlouvy či obchodních podmínek.8. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.9. Soud má za to, že ujednání stran o výši úroku za poskytnutí úvěru ve spojení se sjednanou smluvní pokutou je absolutně neplatné podle § 588 občanského zákoníku, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Úrok ze zápůjčky či úvěru je obecně možný (v komerčních vztazích obvyklý), nelze však tolerovat tzv. lichevní smlouvy. Zvýšená rizikovost poskytování půjček a úvěrů na nebankovním trhu není sama o sobě důvodem, pro který by úvěry měly být poskytovány se stále vyšší úrokovou sazbou, byť nejrůznějším způsobem skrytou pod různými „úplatami“, „poplatky“, „odměnami“ apod., popř. pod smluvními pokutami, nýbrž důvodem, pro který by úvěr (půjčka) neměl být poskytován vůbec. V daném případě činil smluvní úrok za poskytnutí úvěru 40 % měsíčně, což odpovídá úroku ve výši 360 % ročně, který je dále navyšován smluvní pokutou. Jde jednoznačně o úrok lichvářský, proto soud v této části žalobu zamítl.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 539,93 Kč, přičemž tato částka představuje 22,02 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61,01 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 38,99 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 668 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.