224 C 38/2025-46 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, tj. společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou byla dne 20. 5. 2021 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaná zavázala zaplatit úrok v pevné výši 1 444 Kč a dále se zavázal zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč nejpozději do 20. 7. 2022. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 23. 4. 2023 ve výši 500 Kč a po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dlužné částky, která činila na jistině 4 229,66 Kč, na úroku 126,64 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru 1 947,14 Kč, na úhradě za administrativní činnost 369,28 Kč a na úhradě za možnost splácet úvěr v hotovosti 715,8 Kč. V důsledku prodlení žalované vznikl právní předchůdkyni žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně a dále na úhradu smluvní pokuty ve výši 5 113,78 Kč. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 10. 2024 postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 8. 10. 2024 s tím, že postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, ač k tomu byla před podáním žaloby vyzvána.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k jednání se, ač řádně předvolána, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavila. Soud podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v její nepřítomnosti.3. Soud v řízení provedl níže uvedené důkazy, z nichž zjistil tyto skutečnosti.4. Z výpisu z obchodního rejstříku ze dne 12. 12. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně je , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a předmětem jejího podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne 20. 5. 2021 v listinné podobě smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 1 444 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a inkasní poplatek 2 700 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Ve smlouvě si strany sjednaly pro případ prodlení žalované smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení, maximálně však ve výši 500 Kč za prodlení s každou jednotlivou splátkou. Žalovaná svým podpisem na listině stvrdila, že částka 15 000 Kč jí byla předána v hotovosti při podpisu smlouvy.6. K výzvě soudu stran posuzování úvěruschopnosti žalované žalobkyně při jednání konaném dne 12.6.2025 uvedla, že před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet s odbornou péčí, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované. Poskytnuté informace byly ověřeny pracovní smlouvou, čestným prohlášením a výplatními páskami. Z čestného prohlášení bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že v domácnosti žije sama, z pracovní smlouvy vyplývá, že je od 1.9.2020 zaměstnána, pracovní poměr má sjednán na dobu neurčitou. Z výplatnic bylo zjištěno, že čistý měsíční příjem žalované v březnu 2021 činil 19 140 Kč, přičemž na její exekuce byla stržena částka 2 x 3 755 Kč, v dubnu 2021 činil 21 362 Kč, na exekuce byla stržena částka 2 x 4 496 Kč, v květnu 2021 činil 23 331 Kč, na exekuce byla stržena částka 2 270 Kč a částka 8 034 Kč. S ohledem na tyto informace právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k názoru, že schopnost žalované splácet úvěr je dostatečná. Dosud žalovaná na úvěr uhradila celkem 23 000 Kč.7. Z transakční historie žalované bylo zjištěno, že v období od 21.5.2021 do 23.4.2023 zaplatila žalovaná na úvěr celkem 23 000 Kč.8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 10. 2024 včetně její přílohy č. , hodnota, , oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 10. 2024 a potvrzení o zaplacení kupní ceny bylo zjištěno, že pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná právní předchůdkyní žalobkyně písemně informována.9. Z předžalobní výzvy ze dne 24. 1. 2025 a podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k zaplacení dlužné částky nejpozději ve lhůtě do 8. 2. 2025.10. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly dne 20. 5. 2021 smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala úvěr splácet v 14 splátkách po 1 992 Kč spolu s úrokem a sjednanými poplatky. Ve smlouvě si strany sjednaly pro případ prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Před uzavřením smlouvy žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně doložila pracovní smlouvu, čestné prohlášení a výplatnice. Ze mzdy žalované byly prováděny exekuční srážky. Žádné výdaje žalované nebyly doloženy. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas a dostala se do prodlení. Celkem na úvěr právní předchůdkyni žalobkyně či žalobkyni zaplatila částku ve výši 23 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku na žalobkyni. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, ač k tomu byla žalobkyní vyzývána.11. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).12. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.16. Po právní stránce zhodnotil soud věc tak, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z.