224 C 80/2025-116 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 26 500 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným dne 13.11.2024 uzavřela smlouvu o zápůjčce, na základě, které žalobkyně téhož dne žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, za poskytnutí zápůjčky se žalovaný zavázal uhradit poplatek ve výši 6 500 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne 13.12.2024. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy a nastavil si parametry požadované zápůjčky a poté vyplnil formulář žádosti o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila totožnost žalovaného podle kopie jeho občanského průkazu. Smlouva o zápůjčce byla žalovaným podepsána elektronicky, a to PINem, který mu žalobkyně zaslala na jeho telefonní číslo. Žalobkyně si dále vyžádala informace o rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných poměrech žalovaného a tyto ověřila na základě dokumentů od žalovaného a nahlédnutím do relevantních databází. V důsledku prodlení vznikl žalobkyni vedle jistiny a poplatku rovněž nárok na úroky z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 26 500 Kč od 14.12.2024 do zaplacení, účelně vynaložené náklady ve výši 1 540 Kč. Žalovaný celkově na své závazky uhradil 4 000 Kč.2. Žalovaný se ve věci vyjádřil, uvedl, že si je svého dluhu vědom, chce jej splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 2 500 Kč.3. Soud ve věci nařídil jednání, žalobkyně se omluvila, žalovaný setrval na svém vyjádření, že chce dlužnou částku splácet v pravidelných měsíčních splátkách, s čímž žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 14.7.2025 souhlasila.4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.5. Z listiny označené jako „Smlouva o zápůjčce“ ze dne 13.11.2024 soud zjistil, že se má jednat o smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní jakožto věřitelem a žalovaným jakožto klientem, na základě, které se žalobkyně zavazuje poskytnout žalovanému bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku v celkové výši 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavazuje vrátit společně s poplatkem ve výši 6 500 Kč nejpozději do 13.12.2024. Osobní údaje žalovaného uvedené na listině odpovídají kopii jeho občanského průkazu. Listina nicméně neobsahuje vlastnoruční podpis žalovaného, na místě předpokládaném pro jeho podpis je uveden pouze PIN kód , Anonymizováno, . Shodným kódem jsou označeny i Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně.6. Z výpisu z běžného účtu žalobkyně vedeného u , právnická osoba, . bylo zjištěno, že dne 13.11.2024 byla z jejího bankovního účtu na účet žalovaného provedena platba ve výši 20 000 Kč. Dle zprávy , právnická osoba, ., ze dne 25.6.2025 byl žalovaný jediným majitelem a disponentem uvedeného účtu č. , č. účtu, , na který byla v rozhodné době přijata platba ve výši 20 000 Kč od žalobkyně.7. Z upomínek a z opakovaných výzev k úhradě bylo zjištěno, že žalobkyně měla opakovaně upomínat žalovaného k úhradě dlužné částky. Odeslání předžalobní výzvy žalovanému však žalobkyně nedoložila.8. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“).9. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany.13. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., žalovaný při jednání uzavření smlouvy nijak nerozporoval, potvrdil, že od žalobkyně obdržel částku 20 000 Kč, na dluh zaplatil 4 000 Kč.14. Z ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského 228 C 48/2022 soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020–103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).15. Soud měl v úmyslu při jednání konaném dne 28.8.2025 poučit žalobkyni jakým způsobem byla ověřována úvěruschopnost žalovaného. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).16. Jelikož žalobkyně neprokázala, že by řádně splnila své povinnosti stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně ujednání o poplatcích, náhradě nákladů spojených s vymáháním, přirůstání těchto a dalších nároků k jistině, smluvní pokutě a splatnosti.17. Žalovaný však od žalobkyně převzal částku ve výši 20 000 Kč, přičemž dosud na svůj dluh uhradil 4 000 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně co do částky 16 000 Kč bezdůvodně obohatil a je proto povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Soud dle § 160 o.s.ř. umožnil žalovanému s ohledem na jeho tíživou finanční situaci uhradit žalobkyni dlužnou částku v pravidelných měsíčních splátkách po 2 500 Kč, pod ztrátou výhody splátek, s čímž žalobkyně vyslovila souhlas.18. O náhradě nákladů řízení rozhodl sou