225 C 211/2024-35 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost , právnická osoba, ) uzavřela se žalovanou dne 31. 10. 2019 smlouvu č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované zápůjčku 27 000 Kč. Zápůjčka byla předána žalované v hotovosti v den uzavření příslušné smlouvy. Žalovaná zápůjčku dosud nevrátila. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Žalovaná poté neuhradila ničeho, ač byla k plnění vyzvána předžalobní výzvou.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k jednání se, ač řádně předvolána, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavila. Žalobkyně se jednání soudu zúčastnila. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o.s.ř.“/).3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a závěru o skutkovém stavu.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, včetně standardních informací o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost , právnická osoba, ) uzavřela se žalovanou dne 31. 10. 2019 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalované v hotovosti ve stejný den zápůjčku ve výši 27 000 Kč.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámení o postoupení a potvrzení podání bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni a že žalovaná byla o tomto informována a zároveň vyzvána k zaplacení dlužné částky.6. Z výzvy ze dne 10. 2. 2022 ve spojení s potvrzením o podání bylo zjištěno, že žalovaná byla ze strany žalobkyně vyzvána k úhradě dluhu do 17. 3. 2022.7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.8. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona ve znění účinném do 28. 5. 2022 platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019, č. j. 27 Co 143/2019-113 aj.).12. Soudní dvůr EU ve věci Banco Espaňol (C-618/10 z 14. 6. 2012) uvedl, že směrnice 93/13 brání takové právní úpravě členského státu, která neumožňuje soudu, aby bez námitky podané spotřebitelem posoudil z úřední povinnosti v jakémkoli stadiu řízení zneužívající charakter klauzule o úrocích z prodlení obsažené ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím či poskytovatelem a spotřebitelem, a že také brání, aby soud při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule. Tato možnost by totiž mohla přispět k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele spočívající v tom, že se takové zneužívající klauzule vůči spotřebiteli jednoduše neuplatní.13. Ze smlouvy ani z jiných důkazů nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala v době poskytnutí úvěru u žalované její úvěruschopnost s odbornou péčí. Soud proto při jednání vyzval žalobkyni ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř., aby uvedla všechna tvrzení a označila všechny důkazy k prokázání svých tvrzení v tom směru, že v době poskytnutí úvěru ověřovala schopnost žalované splácet úvěr, a to s odbornou péčí, včetně prověřování informací získaných nejenom od žalované a včetně zkoumání jejích skutečných životních výdajů v dané době s tím, že pokud tak neučiní, vystavuje se nebezpečí částečného či úplného neúspěchu ve věci. Žalobkyně však ani po této výzvě svá tvrzení ohledně prověřování úvěruschopnosti nedoplnila a žádné důkazy v tomto směru neoznačila, a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalované splácet spotřebitelský úvěr tak neunesla. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně ověřovala např., zda má žalovaná dluhy, exekuci či případně vystupuje jako dlužník v insolvenčním řízení, jaké má příjmy a výdaje apod.14. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu o zápůjčce jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.15. V řízení však bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 27 000 Kč, přičemž žalovaná jí, respektive žalobkyni, dosud nevrátila ničeho. Jelikož se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou se vztahuje zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tj. zákon speciální sloužící k ochraně spotřebitele, řídí se povinnost vydat bezdůvodné obohacení ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přičemž pro zjištění skutečné výše bezdůvodného obohacení není nutný návrh na započtení ze strany žalované, jako je tomu v případě klasického bezdůvodného obohacení v režimu § 2993 o. z., ale soud k započtení přistupuje z úřední povinnosti, jak ostatně jednoznačně vyžaduje i výše uvedená judikatura ESD. V daném případě se tak žalovaná na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena ve smyslu § 1879 o. z., co do částky 27 000 Kč bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částku 27 000 Kč představující nesplacenou jistinu, vrátit.16. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán od 18. 3. 2022. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé učinila dne 11. 2. 2022, kdy odeslala žalované výzvu k zaplacení ze dne 10. 2. 2022 se lhůtou k plnění do 17. 3. 2022, od následujícího dne je žalovaná v prodlení.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 714,30 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 080 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2024 s ohledem na čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb., (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a