230 C 3/2025-36 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 12 847,73 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 27.3.2024 distančním způsobem smlouvu o úvěru č. , hodnota, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 28 700 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit spolu s příslušenstvím k datu splatnosti dle smlouvy o úvěru.2. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www., Anonymizováno, .cz a poskytl údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost. Žalobkyně nejprve od žalovaného dle svého tvrzení zjistila celkový počet členů domácnosti, příp. počet členů domácnosti s příjmem, pravidelné měsíční čisté příjmy a výdaje žalovaného, a další. Následně žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru hledaných osob PČR, registru politicky aktivních osob, dále kontrolovala výpis z katastru nemovitostí, sankční seznamy a interní registry historie klienta. Posouzení úvěruschopnosti žalobkyně provedla podle interní metodiky schválené Českou národní bankou, nahlédla do bankovních i nebankovních klientských informací (NKI a BRKI) a vycházela z informací získaných od dlužníka prostřednictvím licence AISP o platebním účtu a transakcích na účtu žalovaného, případně vycházela z předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila 48 302 Kč. Žalovaný správnost svých identifikačních údajů potvrdil ve smlouvě, nadto žalovaný byl jednoznačně identifikován prostřednictvím služby BankID. Samotná smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil a následně návrh smlouvy odsouhlasil kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Úvěr byl žalovanému vyplacen na bankovní účet č. , č. účtu, dne 27.3.2024 v částce 5 500 Kč a jeho první splátka byla splatná dne 26.4.2024.3. Žalovaný nezaplatil ničeho a dostal se do prodlení. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 5 499,97 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 109,45 Kč, smluvního úroku 7 011,93 Kč a poplatku za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 165 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny za prvních 90 dnů prodlení v částce 61,38 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 5 774,42 Kč od 27.7.2024 do zaplacení. Dluh žalovaná neuhradila, ač k tomu byla před podáním žaloby vyzvána. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobkyně ze smlouvy o úvěru za prokázaný, požadovala žalobkyně posouzení nároku jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení.4. Žalovaný se k věci nevyjádřil.5. Ve věci se konalo dne 10.3.2025 jednání, ke kterému se žalovaný nedostavil, neomluvil se. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“/).6. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.7. Z listiny označené jako „Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ ze dne 2.6.2023 včetně všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že se má jednat o smlouvu mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem, na základě které se žalobkyně zavazuje poskytnout žalovanému částku až do výše 28 700 Kč jako spotřebitelský úvěr, který se žalovaná zavázala vrátit společně se smluvním úrokem ve výši 1,066% denně.8. Z listiny označené jako Autorizace ověření totožnosti datované 27.3.2024 bylo zjištěno, že dne 27.4.2024 byla totožnost žalovaného ověřena a autorizována prostřednictvím služby BankID poskytované , právnická osoba, . prostřednictvím bankovního účtu žalovaného , č. účtu, .9. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že dne 27.3.2024 byla na účet č. , č. účtu, odeslána částka 5 500 Kč s poznámkou „, Anonymizováno, “.10. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalobkyně v rámci posuzování schopnosti žalovaného splácet evidovala čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 48 302 Kč, pravidelné měsíční výdaje na půjčky ve výši 200 Kč a na bydlení ve výši 9 000 Kč a ostatní zbytné výdaje ve výši 2 000 Kč.11. Z předžalobní výzvy ze dne 27.11.2024 včetně podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky do tří dnů.12. Soud právně posoudil spor za použití zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.17. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.18. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.19. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany.21. S ohledem na výše uvedenou úpravu zákonné povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru zabývat se s odbornou péčí před uzavřením úvěrové smlouvy schopnosti úvěrovaného splácet úvěr se soud nejprve zabýval otázkou, zda v daném případě došlo ze strany žalobkyně k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně tvrdila, že zjistila a ověřila příjmy žalovaného prostřednictvím bankovního výpisu z účtu, k tomuto tvrzení však nenavrhla žádný důkaz. Soud měl proto v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), aby označila důkazy k tomu, jaká konkrétní zjištění ohledně příjmů a výdajů, resp. úvěrového zatížení žalovaného, učinila v rámci posuzování schopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr; žalobkyně se však jednání nezúčastnila. Jak plyne z ustálen