233 C 19/2025-37 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 12 128 Kč z titulu uzavřené smlouvy o zápůjčce. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované částku 7 500 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tuto částku vrátit včetně poplatku ve výši 1 800 Kč. Pro případ prodlení si strany sjednaly povinnost k náhradě účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením a smluvní pokutu. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Žalobkyně se žalobou domáhá jistiny a poplatku ve výši 9 300 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za období od 31. 1. 2024 do 11. 2. 2025, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 9 300 Kč od 31. 1. 2024 do zaplacení. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím webové služby, kde si žalovaná přečetla podmínky smlouvy a vyplnila formulář – žádost o poskytnutí zápůjčky včetně zadání osobních údajů, přičemž následně zadala PIN kód, který jí byl zaslán na telefon.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, v řízení zůstala zcela pasivní, neboť se nedostavila ani k jednání, k němuž byla předvolána.3. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním a celkovému skutkovému závěru.4. Žalobkyně dne 23. 11. 2023 převedla na účet ve vlastnictví žalované částku ve výši 7 500 Kč (důkaz: výpis z účtu, přípis banky žalované). Dne 26. 9. 2024 zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu ve lhůtě tří dnů (důkaz: podací lístek, předžalobní výzva). Pokud žalobkyně v řízení tvrdila, že účastníci uzavřeli distančním způsobem smlouvu o zápůjčce dne 23. 11. 2023, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno, neboť ani z listiny označené jako „Tato smlouva o zápůjčce“, ani z jiných listinných důkazů (důkaz: všeobecné obchodní podmínky, listina označená „Tato smlouva o zápůjčce“ a upomínky) neplyne skutečnost, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k dohodě, na základě níž žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit spolu s poplatkem. Nebyl prokázán ani obsah tvrzené dohody, neboť pro případ písemného právního jednání zcela absentuje podpis žalované na předložených listinách, v případě jiné formy dohody není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceném na předložených listinách. Skutečnost, že tyto listiny obsahují osobní údaje žalované, není dostatečnou evidencí jejího projevu vůle. Žalovaná netvrdila, a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by na svůj dluh něčeho zaplatila, ani že by její závazek zanikl z jiného důvodu, soud proto vycházel z toho, že na dluh nebylo hrazeno ničeho.5. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména o uzavření dohody určitého obsahu právě s žalovanou. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).6. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ve znění účinném v době tvrzeného právního jednání.7. Podle § 2991 odst. 1,2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že zjištěný skutkový stav nelze právně zhodnotit ve smyslu uzavření jakékoli dohody mezi žalobkyní a žalovanou, ať už v písemné, ústní či konkludentní podobě. Ve vztahu k písemně uzavřené smlouvě je zřejmé, že takovou smlouvu lze písemně uzavřít také prostřednictvím elektronických prostředků. I v případě elektronického uzavření smlouvy je ovšem podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. Elektronický podpis může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měli dohodnout, ani osobu jednajícího. Nadto nebylo v řízení prokázáno, že soudu předložená smlouva byla uzavřena a podepsána právě v daném znění, když z elektronického dokumentu neplyne žádné zabezpečení proti pozdějším změnám. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný el. podpis, všechny ostatní el. podpisy (včetně tzv. „prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila. Písemná forma v řízení tak prokázána nebyla. Ve vztahu k jiné formě dohody dle soudu žalobkyně taktéž neunesla břemeno důkazní, neboť případná ústní či konkludentní dohoda mezi stranami je opřena o shodné důkazy, které dle soudu daná tvrzení neprokazují (hodnocení těchto důkazů viz výše).10. Na druhou stranu bylo v řízení zjištěno, že žalobkyně odeslala žalované na účet v jejím vlastnictví částku 7 500 Kč, žalovaná nezaplatila ničeho, přičemž za stavu, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod této transakce a žalovaná v řízení neuplatnila ani žádnou obranu, má žalobkyně podle § 2991 o. z. právo na vrácení částky 7 500 Kč. V řízení tak bylo prokázáno obohacení na straně žalované, úbytek majetku na straně žalobkyně a kauzální nexus. Soud proto rozhodl tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 500 Kč, ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením §160 odst. 1 o.s.ř.11. Nárok žalobkyně na přiznání úroku z prodlení soud posoudil jako částečně důvodný. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně odeslala dne 26. 9. 2024. (doručení viz § 573 o. z.) s určením data splatnosti do 3 dnů. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení bezdůvodného obohacení také právo na úrok z prodlení dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne 5. 10. 2024. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu v příslušenství zamítl.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 664,34 Kč, přičemž tato částka představuje 23,6 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61,8 % a úspěchu žalované v rozsahu 38,2 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 128 Kč sestávající z částky 3 x 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, jednoduchou výzvu k plnění a podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 písm. h) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 315 Kč. Postup podle § 14b a.t. je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.13. Žalobkyně zaplatila při podání návrhu na účet soudu soudní poplatek ve výši 800 Kč. V řízení však nebyl vydán elektronický platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení. V souladu s položkou 2 bod 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) soud doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1 bod 1 písm. a) sazebníku, tj. d