233 C 38/2025-33 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 3. 4. 2025 domáhala vůči žalovanému zaplacení 34 790 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění svého návrhu zejména uvedla, že žalovaný uzavřel se společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla plnění ve výši 24 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splatit do 18. 8. 2023. Žalovaný se však dostal do prodlení a svůj dluh řádně a včas nesplnil. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila nejprve společnosti , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 2. 2025, a následně byla pohledávka postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 2. 2025. Žalovaný na úhradu dluhu nezaplatil ničeho, přestože k tomu byl žalobkyní vyzván.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. V řízení zůstal zcela pasivní a nedostavil se ani k ústnímu jednání, k němuž byl předvolán.3. Soud po provedeném dokazování učinil tato skutková zjištění.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a dodatku ke smlouvě o půjčce soud zjistil, že tyto listiny byly opatřeny elektronickým podpisem ve formě SMS kódu.5. Z informace o vlastníkovi, potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že účet, na nějž byly dne 28. 6. 2023 vyplaceny finanční prostředky ve výši 24 000 Kč, je veden na jméno žalovaného.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek vč. přehledu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek a podacího lístku soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni a žalovanému byla tato skutečnost oznámena.7. Ostatní předložené listiny soud k důkazu neprovedl, neboť nejsou pro posouzení věci relevantní.8. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména o uzavření smlouvy právě s žalovaným. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).9. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ve znění k datu právního jednání.10. Podle § 2991 odst. 1,2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že zjištěný skutkový stav nelze právně zhodnotit ve smyslu uzavření jakékoli dohody mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, ať už v písemné, ústní či konkludentní podobě. Ve vztahu k písemně uzavřené smlouvě je zřejmé, že takovou smlouvu lze písemně uzavřít také prostřednictvím elektronických prostředků. I v případě elektronického uzavření smlouvy je ovšem podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. Elektronický podpis může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měly dohodnout, ani osobu jednajícího. Z pohledu praxe je zřejmé, že tímto způsobem může za žalovaného uzavřít smlouvu kdokoli, neboť stačí mít pouze přístup k bankovnímu účtu žalovaného. Nadto nebylo v řízení prokázáno, že soudu předložená smlouva byla uzavřena a podepsána právě v daném znění, když z elektronického dokumentu neplyne žádné zabezpečení proti pozdějším změnám. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný elektronický podpis, všechny ostatní elektronické podpisy (včetně tzv. „prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila. Písemná forma v řízení tak prokázána nebyla. Ve vztahu k jiné formě dohody dle soudu žalobkyně taktéž neunesla břemeno důkazní, neboť případná ústní či konkludentní dohoda mezi stranami je opřena o shodné důkazy, které dle soudu daná tvrzení neprokazují.13. Osobní podpis jednající osoby je historicky i právně etablovaný prostředek právního jednání, který je do určité míry originální a lze jej porovnávat či zkoumat, zatímco elektronická komunikace se naopak vyznačuje neosobní datovou stopou, u které je třeba o to více dbát na důvěryhodnost a průkaznost.14. Na druhou stranu bylo v řízení zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala žalovanému na účet v jeho vlastnictví částku ve výši 24 000 Kč, přičemž za stavu, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod této transakce a žalovaný v řízení neuplatnil ani žádnou obranu, má žalobkyně podle § 2991 o. z. právo na vrácení těchto prostředků. Ve spotřebitelských vztazích je třeba postupovat vždy ve prospěch slabší strany, navíc ani žalobkyně by neměla těžit z protiprávního stavu, který svou činnosti (nebo spíše nečinností) vyvolala spoléhajíc na to, že druhá strana nebude hájit svá práva (§ 6 o. z.). V řízení tak bylo prokázáno obohacení na straně žalovaného, úbytek majetku na straně žalobkyně a kauzální nexus. Soud proto rozhodl tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 24 000 Kč. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.15. Nárok žalobkyně na přiznání úroku z prodlení soud posoudil jako částečně důvodný. Zákonný úrok z prodlení je důvodný od 28. 2. 2025, a to pouze v rozsahu přiznané částky. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu, u které bylo v řízení prokázáno její odeslání, žalobkyně učinila dne 19. 2. 2025 s určením data splatnosti do 3 dnů od odeslání výzvy. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení bezdůvodného obohacení také právo na úrok z prodlení dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od 28. 2. 2025. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žalobkyně, která byla v řízení částečně úspěšná má nárok na 37,97 % celkových nákladů, neboť byla úspěšná co do částky 24 000 Kč a neúspěšná co do částky 10 790 Kč. Celkové náklady ve výši 3 918 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 740 Kč, odměny za 3 úkony právní služby po 500 Kč dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a), d), g), §14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.“), náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč dle § 13 odst. 1, § 14b odst. 6 písm. a) a.t. a 21 % DPH ve výši 378 Kč dle ustanovení § 137 odst. 1 o.s.ř. Při zohlednění míry úspěchu ve věci má proto žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 487,66 Kč. Postup podle § 14b advokátního tarifu je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.