ECLI: ECLI:CZ:OSKD:2025:27.C.69.2024.1 Datum: 2025-03-19 Předmět: o zaplacení částky 10 029 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2053 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2217 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2251 z. č. 89/2012 Sb."] ["právní domněnka""dlužné nájemné""smlouva nájemní"]
O co šlo: o zaplacení částky 10 029 Kč s příslušenstvím (["§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2053 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2217 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2251 z. č. 89/2012 Sb."])
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 10 029 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně jako pronajímatelka uzavřela dne 10. 2. 2024 se žalovaným nájemní smlouvu, jejímž předmětem byla bytová jednotka č. , hodnota, o velikosti 1+1 na adrese , adresa, . Žalovaný se zavázal platit nájemné a energie ve výši 14 200 Kč vždy do 25. dne v měsíci. Dodatkem č. , hodnota, ze dne 1. 5. 2024 došlo k navýšení nájemného a plateb za energie na částku 14 780 Kč měsíčně. Dodatkem č. , hodnota, ze dne 15. 6. 2024 došlo k úpravě nájemného na částku 14 780 Kč měsíčně, s tím že v této částce nebudou zahrnuty energie. Dne 11. 8. 2024 došlo k ukončení nájemního vztahu a k předání předmětu nájmu žalobkyni, žalovaný v rámci předání svůj dluh z titulu neuhrazeného nájemného co do důvodu i výše uznal jednalo se o dosud neuhrazené nájemné za červenec 2024 ve výši 4 617 Kč a za srpen 2024 ve výši 5 412 Kč. Částky měl žalovaný uhradit do 15. 9. 2024. Žalovaný však svůj dluh neuhradil, a to ani na předžalobní upomínku žalobkyně ze dne 9. 10. 2024. Žalobkyně proto po žalovaném požaduje zaplacení částky 10 029 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky 10 029 Kč od 16. 9. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání.4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.5. Ze smlouvy o nájmy bytu ze dne 10. 2. 2024 soud zjistil, že žalobkyně jako pronajímatelka a žalovaný jako nájemce uzavřeli smlouvu o nájmu bytové jednotky č. , hodnota, o velikosti 1+1 na adrese , adresa, . Nájem byl sjednán na dobu určitou od 10. 2. 2024 do 9. 2. 2025. Žalovaný se zavázal hradit do každého 25. dne kalendářního měsíce nájemné a energie ve výši 14 200 Kč měsíčně. Z dodatku č. , hodnota, k nájemní smlouvě ze dne 1. 5. 2024 soud zjistil, že si smluvní strany sjednaly jinou výši plateb na částku 14 780 Kč. Z dodatku č. , hodnota, k nájemní smlouvě ze dne 15. 6. 2024 soud zjistil, že si smluvní strany sjednaly měsíční platby ve výši 14 780 Kč, s tím že se jedná jen o nájemné bez energií. Všechny listiny byly podepsány žalobkyní i žalovaným.6. Z předávacího protokolu soud zjistil, že žalovaný dne 11. 8. 2024 předal žalobkyni předmětnou bytovou jednotku. Dále žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu a výše. Jednalo se o část dlužného nájemného za měsíce červen 2024 a srpen 2024 v celkové výši 10 029 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku uhradit do 15. 9. 2024. Protokol byl podepsán žalobkyní i žalovaným.7. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 10. 2024 a podacího lístku ze dne 10. 10. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl prostřednictvím zástupce žalobkyně vyzván k úhradě dluhu do 31. 10. 2024. Z vrácené obálky ze dne 31. 10. 2024 soud zjistil, že si žalovaný zásilku nevyzvedl.8. Soud posoudil věc zejména dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), ve znění účinném k datu právního jednání.9. Podle § 2201 o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.10. Podle § 2217 odst. 1 o. z. se nájemné platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek.11. Podle § 2251 odst. 1 o. z. nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § 2253 obdobně.12. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Z provedeného dokazování má soud za zjištěné, že žalobkyně, jakožto pronajímatel, vypověděla nájemní smlouvu, kterou účastníci uzavřeli ve smyslu § 2201 o. z. a to z důvodu opakovaného prodlení s úhradou nájemného ze strany žalovaného. Žalovaný svůj dluh v celkové výši 10 029 Kč vůči žalobkyni uznal co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné podobě dne 11. 8. 2024 ve smyslu § 2053 o. z., ve kterém se současně zavázal dlužnou částku uhradit do 15. 9. 2024. Uznáním dluhu nezaniká původní závazek dlužníka, ani nevzniká závazek nový, ale zakládá se jím vyvratitelná právní domněnka, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. Věřitel tak v řízení u soudu nemusí prokazovat vznik dluhu ani jeho výši v době uznání a v rozsahu uznaného dluhu tak přechází důkazní břemeno na dlužníka, tedy ve sporu žalovaného účastníka. Žalovaný přitom v řízení zůstal pasivní, k žalobě se nevyjádřil a založil tak právní domněnku, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. Soud proto žalobě plně vyhověl. Jelikož žalovaný dluh ve sjednané lhůtě splatnosti neuhradil, vznikl tak žalobkyni nárok na úrok z prodlení v zákonné výši v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti dlužné částky, tj. ode dne 16. 9. 2024.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 520 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 029 Kč sestávající z částky 1 540 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, podání ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. Zaplacení nákladů soud uložil k rukám zástupkyně žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.16. Lhůty k plnění se opírají o § 160 odst. 1 o. s. ř.