ECLI: ECLI:CZ:OSKD:2025:8.C.81.2024.1 Datum: 2025-02-11 Předmět: o zaplacení částky 610 000 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 6 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 7 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 2390 z. č. 89/2012 Sb."] ["smlouva o zápůjčce"]
O co šlo: o zaplacení částky 610 000 Kč s příslušenstvím (["§ 6 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 7 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 2390 z. č. 89/2012 Sb."])
1. Žalobce se u zdejšího soudu domáhal zaplacení shora uvedené zápůjčky ve výši 610 000 Kč, smluvního úroku ve výši 2 % měsíčně a zákonného úroku z prodlení. To vše s odůvodněním, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, žalovaný ale poskytnutou zápůjčku nevrátil a nezaplatil ani další sjednané nároky.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobce věc rozhodl podle§ 115a o. s. ř. bez jednání na základě předložených listinných důkazů.3. Z předložené smlouvy o zápůjčce ze dne 25. 7. 2023 bylo zjištěno, že žalobce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 610 000 Kč. Zápůjčka byla čerpána tak, že peníze byly převedeny na účet žalovaného, částka 10 000 Kč dne 31. 7. 2023, částka 50 000 Kč dne 31. 7. 2023, Anonymizováno, a částka 550 000 Kč dne 31. 7. 2023, každá částka na jiný bankovní účet, odpovídající ujednání ve smlouvě. Zápůjčka byla splatná do 24. 7. 2024. Smlouva byla uzavřena v listinné formě, žalovaný smlouvu vlastnoručně podepsal, svůj podpis nijak nezpochybňoval. Výplata finančních prostředků dne 31. 7. 2023 byla prokázána výpisem z účtu žalobce.4. Žalovaný se kromě jistiny zápůjčky zavázal zaplatit smluvní úrok ve výši 2 % měsíčně z celkové dlužné částky. Pro případ prodlení s vrácením zápůjčky se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně.5. Žalovaný netvrdil, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by podle uzavřené smlouvy zápůjčku žalobci vrátil, soud proto vycházel z toho, že zápůjčka (v celém rozsahu) zaplacena nebyla.6. Podle § 2390 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze podle § 2392 odst. 1 o. z. ujednat úroky.7. Protože žalovaný zápůjčku ve sjednané lhůtě do 24. 7. 2024 nevrátil, shledal soud žalobu co do nesplacené jistiny zápůjčky po právu a uložil žalovanému povinnost dlužnou částku žalobci zaplatit.8. Dále soud žalovanému uložil povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po splatnosti zápůjčky.9. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.10. Smluvní pokuta byla mezi účastníky smlouvy řádně sjednána, dle názoru soudu je smluvní pokuta přiměřená, a proto i co do smluvní pokuty bylo žalobě v plné výši vyhověno, její výše nepřekračuje limit stanovený pro spotřebitelské zápůjčky, i když si je soud vědom skutečnosti, že v uvedeném případě se o spotřebitelský vztah nejedná.11. Podle § 1802 o. z. mají-li být u adhezní smlouvy plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.12. Mezi účastníky byly sjednány smluvní úroky ze zápůjčky ve výši 2 % měsíčně, to odpovídá ročnímu úroku ve výši 24 %, který soud rovněž považuje za přiměřený klasickým bankovním úvěrům, proto i co do smluvního úroku soud žalobě vyhověl.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 70 575,20 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 30 500 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 610 000 Kč sestávající z částky 10 740 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 33 120 Kč ve výši 6 955,20 Kč.