1 C 291/2024-41 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce, včetně dodatků o navýšení zápůjčky. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému postupně , částka, , , částka, a , částka, . Žalovaný měl splatit zápůjčku částkou , částka, , která zahrnovala krom jistiny i poplatek , částka, . Žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:4. Soud zjistil z listiny smlouva o zápůjčce, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, znějící na částku , částka, s tím, že žalovaný zaplatí poplatek , částka, , a pokud zápůjčku vyčerpá okamžitě v plné výši, platí RPSN (roční procentní sazba nákladů) 2 972 % a celková splátka činí , částka, , pokud by byla zápůjčka poskytnuta v rámci marketingové akce, výše poplatku by byla , částka, a úroková sazba 0 %. Dále soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, dodatek k výše uvedené smlouvě znějící na částku , částka, (s poplatkem , částka, ) a dne , datum, dodatek k výše uvedené smlouvě znějící na částku , částka, s poplatkem , částka, (prokázáno listinami dodatků). Soud zjistil z výpisů z běžného účtu žalobkyně č. , č. účtu, , že žalovanému byly bezhotovostně poskytnuty dne , datum, částka , částka, , dne , datum, částka , částka, , dne , datum, částka , částka, . Z předžalobní výzvy ze dne , datum, (a podacího lístku ze stejného dne) soud zjistil, že žalovaný byl vyzván, aby zaplatil dlužnou částku. Soud zjistil, že žalobkyně připravila upomínky ze dnů: , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, , kterými chtěla vyzvat žalovaného k zaplacení dluhu. Doručení těchto upomínek žalovanému nebylo prokázáno. Nebylo též prokázáno, že by žalovaný na dluh plnil. Ze všeobecných obchodních podmínek žalobkyně soud nezjistil rozhodující okolnosti pro rozhodnutí ve věci.Dále byl soud připraven provést dokazování ke skutečnostem zjišťovaným z úřední povinnosti (soud neměl důvod pochybovat o skutečnosti, že ve věci jde o spotřebitelský úvěr), tj. zda a jakým způsobem žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím zápůjčky. Žalobkyní bylo v tomto smyslu tvrzeno, že si vyžádala informace o rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech žalovaného a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, resp. případně nahlédnutím do relevantních databází, a že poskytnuté informace a dokumenty byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. K těmto tvrzením však žalobkyně ničeho nepředložila. Sama žalobkyně v odpovědi na výzvu soudu uvedla, že k prověřování úvěruschopnosti žalovaného nebude doplňovat žádná skutková tvrzení.5. Na základě výše uvedených zjištění soud učinil závěr o pro rozhodnutí rozhodném skutkovém stavu věci:6. Žalobkyně dne , datum, poskytla žalovanému zápůjčku ve výši , částka, (a žalovaný ji načerpal), a to na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne , datum, , ve které byla sjednána RPSN ve výši 2 972 %. Žalovaný dále načerpal navýšení zápůjčky o , částka, dne , datum, a o , částka, dne , datum, , a to na základě dodatků smlouvy z uvedených dnů. Celkový poplatek za celou zapůjčenou částku činil , částka, . Nebylo prokázáno, že by žalovaný na zápůjčku něčeho uhradil.7. Soud učinil také závěr o stavu věci z hlediska procesu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně vůbec neprokazovala, že by při uzavírání smlouvy o zápůjčce zkoumala úvěruschopnost žalovaného.8. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil následovně:9. Žalobkyně uzavírala smlouvu v postavení podnikatele [§ 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.)], jednalo se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v občanském zákoníku, ale i úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (v rozhodném znění).10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.12. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.13. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebitel rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“14. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem, podle odst. 2 písm. b) poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, podle odst. 4 poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.17. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.19. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.20. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelských úvěrů, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného.21. Krajský soud v Praze uvedl ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , že „ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s po